Úchvatný Traianův sloup

Je 38 metrů vysoký, vytesaný z mramoru a zdobí ho složitý spirálový vlys se 155 vytesanými výjevy. Je to válečný deník, který se tyčí nadŘímem. Příběh na sloupu vypráví, jak císař porazil nelítostného, ale udatného nepřítele. Nabízíme vám úryvek z uveřejněné květnové reportáže Andrew Curryho a fotografa 
Kennetha Garretta.

Traianův sloup se sochou svatého Petra, kterou dal na špici umístit papež Sixtus V., se tyčí nad troskami Traianova fóra, kde kdysi byly dvě knihovny a velkolepý občanský prostor zaplacený válečnou kořistí z Dácie.

Ve válkách, jež následovaly krátce po sobě mezi lety 101 až 106 našeho letopočtu, shromáždil císař Traianus římskou armádu o desítkách tisíc vojáků, překročil řeku Dunaj po dvou z nejdelších mostů, jaké kdy poznal starověký svět, dvakrát porazil mocnou barbarskou říši na její vlastní hornaté půdě a potom ji systematicky vyhladil z tváře Evropy.

Traianova válka proti Dákům, civilizaci žijící na území dnešního Rumunska, byla rozhodující událostí jeho devatenáctileté vlády. Kořist, kterou přivezl zpět, byla ohromující. Jeden soudobý kronikář se pyšnil tím, že výboj vynesl skoro čtvrt milionu kilogramů zlata a téměř půl milionu kilogramů stříbra, o úrodné nové provincii nemluvě.

Zlaté mince s římskými motivy a náramky, z nichž každý vážil až kilogram, byly uloupeny z trosek dáckého hlavního města Sarmizegetusy Kořist změnila podobu Říma. Na památku svého vítězství dal Traianus postavit fórum, které tvořilo prostorné náměstí obklopené sloupořadími, se dvěma knihovnami, velkolepým občanským prostorem známým jako Basilica Ulpia a možná i chrámem. Jak se nadšeně vyjádřil jeden starověký historik, fórum bylo dílo „pod nebesy jedinečné", které „není možné popsat" a jež „smrtelní lidé již nikdy nedokážou napodobit".

Dominoval mu kamenný sloup 38 metrů vysoký, završený bronzovou sochou dobyvatele. Kolem sloupu se jako moderní kreslený seriál spirálovitě vine příběh dáckých tažení: Tisíce důmyslně vytesaných Římanů a Dáků pochodují, stavějí, bojují, plaví se, plíží se, vyjednávají, obhajují se a umírají ve 155 výjevech. Sloup, dokončený v roce 113, již stojí více než 1 900 let.

Celou reportáž si můžete přečíst v květnovém čísle National Geographic, které je právě v prodeji.

V této scéně na odlitku ze sádry a mramorového prachu, vytvořeného mezi roky 1939 a 1943, pozoruje Traianus (zcela vlevo) bitvu, zatímco dva římští sloužící mu podávají uříznuté hlavy nepřátel.Turisté dnes k němu zvedají hlavy, když průvodci vysvětlují jeho historii. Erodované reliéfy jsou kromě několika prvních stupňů spirály stěží zřetelně rozpoznatelné. Všude kolem jsou trosky – prázdné podstavce, rozlámané dlažební kameny, zlomené pilíře a rozbité sochy naznačují nádheru Traianova fóra, nyní oploceného a pro veřejnost uzavřeného svědectví zašlé imperiální slávy.


Sloup je jedním z nejosobitějších sochařských děl, jež přežila pád Říma. Historikové antiky po celá staletí považovali reliéfy za vizuální dějiny válek, s Traianem jako hrdinou a dáckým králem Decebalem jako jeho důstojným protivníkem. Archeologové jednotlivé výjevy stále studují, aby poznali uniformy, zbraně, výstroj a taktiku, jež římská armáda používala.

A protože Traianus zanechal Dácii v troskách, sloup a zbývající skulptury poražených vojáků, jež kdysi zdobily fórum, dnes vysoce oceňují Rumuni, kteří hledají odpovědi na otázku, jak mohli vypadat a oblékat se jejich dáčtí předkové.

Tento výjev zobrazuje římské vojáky, jak po porážce dáckého krále Decebala nakládají kořist na soumary. Takovéto odlitky uchovávají z Traianova sloupu podrobnosti, jež narušilo znečištěné ovzduší.Sloup měl výrazný vliv jako inspirace k pozdějším památníkům v Římě i v celé říši. Zatímco v průběhu staletí se jiné pamětihodnosti ve městě rozpadaly, sloup stále uchvacoval a vzbuzoval úžas. Jeden renesanční papež Traianovu sochu nahradil sochou svatého Petra, aby tento starobylý výtvor posvětil. Umělci se spouštěli v koších z vrcholu, aby mohli sloup podrobně zkoumat. Později se sloup stal oblíbenou zajímavostí pro turisty: Německý básník Goethe vystoupal v roce 1787 po 185 vnitřních schodech, aby se „potěšil tím nedostižným výhledem". Od 16. století se pořizovaly sádrové odlitky sloupu, jež zachovaly detaily narušené kyselými dešti a znečištěním prostředí.

O konstrukci sloupu, o jeho významu a hlavně o jeho historické přesnosti se stále vede diskuse. Někdy se zdá, jako kdyby bylo tolik výkladů, kolik je na něm vytesaných postav – a těch je 2 662.

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.