Umělé maso má zachránit svět před hladem. Je bez vůně i chuti...
Nizozemským vědcům se podařilo vytvořit v laboratoři masovou vlákninu. Ještě letos údajně hodlají dospět až k syntetickému karbanátku. Očekávají od této technologie šedesátiprocentní úsporu v ekologické zátěži vznikající při tradiční výrobě masa.
„Mohli bychom tak získat ohromné množství zdrojů," řekl na vědecké konferenci v Kanadě profesor Mark Post, jehož skupina z univerzity v Maastrichtu za objevem stojí.
Vlákninu se podařilo vyrobit s pomocí kmenových buněk. Základem procesu je odebrání svalových buněk – myoblastů – ze živého zvířete. Ty jsou pak umístěny do výživné kultury, v níž se dále v laboratoři vyvíjí. Kromě toho je jim třeba poskytnout určitou podpůrnou kostru, aby mohla vzniknout trojrozměrná svalová vlákna schopná smršťovat se a natahovat.
Šedivé, bez chuti. Ale levné
Miniaturní kousky umělého, šedivého a chuťově neutrálního masa se už podařilo vyvinout i v jiných laboratořích. Klíčem k syntetickému masu je však právě dopracovat se ke komplexní svalovině podobné té, jako mají živá zvířata. Kromě svalových vláken musí obsahovat i tukové buňky, které dodají chuť, a krevní řečiště, jež bude zdrojem barvy a železa. Všechny tyto součásti mají být vypěstovány odděleně a teprve potom spojeny dohromady.
První výsledek Nizozemců je několik laboratorně vzniklých pásků bělavé masové vlákniny dlouhých asi dva centimetry, širokých centimetr a tlustých zhruba milimetr. Tato vlákna budou spojena s uměle získaným tukem a krví. Laboratorní „výroba" přijde na 200 000 liber (šest milionů korun), ale profesor Post tvrdí, že jakmile bude princip předveden a výrobní technologie vylepšena, cena klesne. „Chceme ukázat, že jsme toho schopni. Pak bude třeba ještě hodně práce i peněz, abychom se dostali k účinné výrobě a cenové výhodnosti," řekl.
Má takový vynález smysl?
Proč se vynakládají takové sumy na vývoj nových metod výroby masa, když ty tradiční fungovaly tisíce let? Protože odborníci na výživu jsou přesvědčeni o tom, že tyto metody jsou z dlouhodobého hlediska neudržitelné. Podle odhadů bude třeba vzhledem k růstu obyvatel v příštích 50 letech produkci potravin zdvojnásobit. Ztěžovat to bude nová urbanizace krajiny, klimatické změny i nedostatek vody.
Profesor Sean Smukler z kanadské univerzity v Britské Kolumbii se domnívá, že těžké bude zejména zajistit spotřebu masa v Asii a Africe. Laboratorní maso je podle něj vhodné řešení. „Dobré je vše, co zabrání zabírání divočiny kvůli zemědělské půdě. V ohledu obdělavatelné krajiny jsme se už přiblížili ke kritickému bodu," prohlásil.
Post svůj výzkum podpořil čísly. Nyní je k tomu, aby se získalo 15 gramů živočišného proteinu z hovězího nebo vepřového masa zapotřebí krmit krávu nebo vepře 100 gramy rostlinného proteinu, což představuje efektivitu 15 procent. Při výrobě syntetického masa lze prý získat odpovídající energetickou hodnotu s padesátiprocentní efektivitou.
Post přiznává, že první syntetické karbanátky či hamburgery budou chuťově nevýrazné. K tomu, aby se zjistilo, jaké složky masa této potravině dodávají charakteristickou chuť, bude zapotřebí další analýza.
Ekolog David Steele z organizace Earthsave Canada tvrdí, že redukce chovu krmných zvířat lze docílit i jinak – omezit konzumaci masa. Steele, který se zabývá také molekulární biologií, upozornil i na to, že udržet syntetické maso čerstvé nebude snadné bez množství antibiotik a protiplísňových prostředků.
