Ústřice zřejmě opravdu ovlivňují libido. Obsahují sexuální hormony

Na stole se objevily ústřice a šampaňské. Přestože jsem na tuto gurmánskou kombinaci slyšel pět ódy, přece jen jsem se na talíř s otevřenými schránkami díval poněkud nedůvěřivě. Proč zrovna tohoto slizovitě lesknoucího se měkkýše doprovází image hodná Casanovy?

Odvolávat se na staré Římany, respektive na obyvatele Římské říše, nad kterou "slunce nezapadalo", je starý trik, mající dát najevo starobylost a zároveň evropský kulturní kontext. Ovšem v případě konzumace ústřic to má svou logiku.

Polévka bohů: bujabézu dřív jedla chudina, dnes je pokrmem vyvolených

Za skutečného znalce ústřicové kultury byl ve starém Římě považován Sergius Orata, jenž roku 97 př. n. l. zastával pozici prétora, tedy jednoho z nejvyšších římských úředníků. Zároveň se stal odborníkem, jehož bychom dnes označili za "hydroinženýra". Orata se pokusil chovat ústřice v rybnících s poloslanou vodou, a nespoléhal tak pouze klasický lov.

Římané zanesli své nadšení pro mořské měkkýše i na britské ostrovy. Před jejich invazí byli tito tvorové považováni za jídlo dobré pro časy nouze, jímž se pohrdalo v době hojnosti. Kdo by jedl ústřice, slávky nebo hřebenatky, když se nabízelo maso divoké zvěře, ptáků či dobytka z chovu? "Orata uzavřel jezero Lucine rozlehlými a vznešenými budovy, v nichž se dali získat měkkýši vždy v čerstvém stavu. Jím prováděné práce měly zajistit klidný vývoj ústřic. Je totiž pravděpodobné, že bez "krytí budovami" by se v bouřlivém počasí do jezera vlévaly vzbouřené mořské vlny," píše R. T. Günter v díle The Oyster Culture in Ancient Romas (Ústřicová kultura starověkých Římanů).

Jakmile Římané z britských ostrovů odešli, spolu s nimi načas zmizela i obliba ústřic. Leč neupadly do naprostého zapomnění - jako jídlo chudých se podávaly připravené ve vlastní šťávě s trochou pepře a piva. Později se měkkýši coby "vodní" tvorové stali postním jídlem. Ovšem kdybychom hledali skutečný počátek konzumace ústřic, museli bychom jít do minulosti mnohem hlouběji. Rozbité a "vyjedené" lastury se totiž našly už v odpadních jamách pravěkých lidí. A dnes? Podle rybářských statistik se v příbřežních vodách několika kontinentů ročně uloví půl bilionu kilogramů ústřic patřících k několika druhům.

Slaná chuť sexu

Opravdu mají takovou moc? FOTO: Topi Pigula

Ústřice mají mezi milovníky sexu velmi dobré renomé. Nejlépe se prý jejich afrodiziakální účinky projeví, jsou-li konzumovány syrové, jen drobně zakápnuté citronem. Podle britského The Telegraph si proslulý milovník Casanova dopřával ke snídani 50 ústřic, což by odborníky na výživu bezesporu silně znervóznilo. Ústřice totiž obsahují nezanedbatelné množství tuku a cholesterolu, takže nadměrné pojídání ústřic není zrovna doporučeníhodné.

Kuchařka podle starých Mayů: Přibyl do ní staronový recept

Jak je to ale s oním vybuzením libida? Tým amerických a italských vědců podrobil zkoumání schránky několika druhů měkkýšů včetně ústřic a odhalil nečekaně vysoké množství aminokyselin, a dokonce "sexuálních" hormonů. "Jsem ohromen," říká na tento objev šéf vědeckého týmu George Fisher, profesor chemie na Barry University v Miami. Výsledky výzkumů jsou vskutku překvapující. "Jsem vědec 40 let a můj výzkum nikdy nevyvolal takový zájem jako nyní. Po celá staletí lze slyšet báchorky o tom, že pojídání syrových měkkýšů, zejména ústřic - stimulují libido, ale zatím nikdo nepředložil opravdu relevantní vědecký důkaz, zdali to tak skutečně je," vyjádřil se Fischer pro The Telegraph.

Během jejich analýzy nalezli dvě unikátní aminokyseliny, které po aplikaci do myší zvýšily produkci pohlavních hormonů. To se vzápětí projevilo zvýšenou sexuální aktivitou. Že by za úspěchy milovníka Casanovy skutečně stálo nadměrné pojídání ústřic? Slizovitá konzistence, složité otevírání schránky, chuť, jež zejména v syrovém stavu nevyniká žádnou převratnou nuancí (pokud za ni nepovažujete chuť mořské vody) - to vše mluví spíše v neprospěch tohoto tvora.

Přesto si ústřice si ve svém Pohyblivém svátku vychvaloval Hemingway (pravděpodobně pojídal ústřici virginskou, lat. Crassostrea virginica) a mezi jejich fanoušky patří nejedna pomazaná hlava. Mně osobně přesto nepřinesly žádnou slast. Ani chuťovou, ani žádnou jinou. Nepodlehl jsem kouzlu slaně železité chuti ani očekávání afrodiziakálních účinků. Z postního jídla chudých a ošklivé schránky se vyklubal tvor mající stálé místo v jídelních lístcích prestižních restaurací i námořnických přístavních putyk. Kdo ví, třeba skutečně v lidské krvi zvýší produkci pohlavních hormonů. Anebo placebo efekt opravdu způsobuje pocity libé a přitažlivost ženskou.

FOTO: Autor / Wikipedia

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

 

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.