V alexandrijské chudinské čtvrti vás zachrání jen Baroš

V této alexandrijské čtvrti žije zvláštní uzavřená komunita lidí a cizince nezahlédnete. Ale můžete tu zažít výjimečný den…

Zdroj: archiv

V centru egyptské Alexandrie, ve čtvrti zvané Kom El Dekka, byl v roce 1959 objeven římský amfiteátr, který se hned stal oblíbeným turistickým lákadlem. V jeho sousedství leží nejstarší chudinská čtvrť, kam kroky návštěvníků města jistě nezavítají. Narodil se tady dne 17. listopadu roku 1892 slavný egyptský skladatel Sayed Darwish. Složil píseň Bilady, Bilady, Bilady, která se v roce 1979 stala národní egyptskou hymnou.

Schody do jiného světa

Z ulice Fouad stoupám po schodech výš a výše, pomalu a tak trochu nejistě. Vstupuji do jiného světa, který se skrývá někde tam nahoře. Je jiný než v ostatních částech města, protože tady žije zvláštní uzavřená komunita lidí, kde cizince nezahlédnete, a váš příchod je sledován s velkou nedůvěrou.

Zahledím se vzhůru k obloze. Přes úzké uličky jsou pověšeny lesklé třásně a třepetalky, které připomínají nedávno skončený ramadán. Vesele se pohybují ve větru a blýskají se na slunci. „Haló, haló,“ zaslechnu, ale nevnímám, že je to na mě. A pak už je skoro pozdě. S hlavou v oblacích jsem úplně zapomněla  dívat se pod nohy. Zamotala jsem se do stáda ovcí, které žene muž se svým synem uličkou směrem k mešitě. Uskakuji na stranu a snažím se uhnout rozběhnutým zvířatům. Přimáčknu se ke zdi a ovce mě těsně míjejí.

Zvučný hlas imáma zve k modlitbě. Několik zahalených žen mě předbíhá a spěchá do mešity. Jen aby nepřišly pozdě. Zouvají si boty a vstupují dovnitř do míst určených pouze jim. Muži zamíří dál do místnosti blíže k ozdobnému výklenku ve středu stěny neboli mihrábu. Slouží k určení směru modlitby, protože je orientován k Mekce.

Proplétám se klikatými uličkami mezi starobylými domy. Postupně se ke mně přidávají místní děti, které mě začínají doprovázet čtvrtí. Všude na světě jsou stejné. Zvědavě pokukují, něco pokřikují a radostně pobíhají kolem vás. Lidé v Kom El Dekka sice žijí za zdmi domů, ale veškerý život se odehrává venku na ulici. Vypadá to jako by všem pokojům, dílnám, prodejnám a kavárničkám tady chyběly dveře a zdi. A vy jimi jen tak procházíte a nesměle nahlížíte do jejich soukromí.

Blížím se na malé náměstí a procházím kolem dvou mladíků opravářů, kteří rozebírají a zase skládají staré auto. Jdu blíže a rozeznávám značku. Okřídlený šíp je mi nějak povědomý. Ukazuji na ní a říkám. “To je auto Škoda z Čech. To je moje země,“ gestikuluji. Nechápavě kroutí hlavou, Čechy jim nic neříkají. Krátce se zamyslím a rychle dodávám. „Baroš, fotbal.“ V tu chvíli se jim objeví úsměv na tváři. Fotbalistu Baroše zná přece každý, zvláště v Egyptě, zemi plnou fotbalových fanoušků. Myslím, že ledy roztály. Nedůvěřivci se mění v přátele. Lidé, kteří ještě před chvíli byli podezíraví, tak vás srdečně zvou na čaj a pak se s vámi loučí jako by vás znali už léta.

Vůně máty, pečeného chleba a dřeva

S mátovým v ruce usedám do stínu na dřevěnou židli kavárny Darwish a náměstíčko mám jako na dlani. Vedle opravářů aut je tržnice s ovocem a zeleninou a také skromná pekárna. Pekař právě vysypává upečený arabský chléb z pytle a podává jej skrz zamřížované okno ženě v tmavých šatech. Ta ukládá jednu placku za druhou do průhledné igelitové tašky.

O kousek dál starší muž připravuje tradiční falafel, smažené kuličky z cizrny. Vůně čerstvého chleba se mísí s vůní pečených ryb. Najednou si uvědomuji, že mám hlad. A než se rozhoupu si něco koupit, tak už mám na stole falafel, pěkně obložený rajčaty, okurkou a vynikající cibulí. Chci zaplatit, ale nemám šanci. Je to milá pozornost od místních. „Šukran,“ poděkuji a hladově se pouštím do vyhledávané egyptské lahůdky.

Pomalu se stmívá a náměstí se začíná neuvěřitelně proměňovat. Tržiště s rybami, čerstvým ovocem a zeleninou nahrazují velké hromady bílé ovčí vlny, potřebné k čalounění sedaček a křesel. Místo tržnice je tu najednou továrna na nábytek. Ozývá se tu klepání, bouchání, pilování a řezání. Vůni chleba nahrazuje vůně dřeva.

 

Poezie součástí života

Do Darwish café začínají přicházet hosté. „Dnes je významný den. Před 117 lety se ve čtvrti Kom El Deka narodil Sayed Darwish, tvůrce hudby egyptské hymny,“ vysvětluje mi Waled lámanou angličtinou. „Budeme recitovat básně a zpívat jeho písně,“ doplňuje a zve mě dovnitř. Usedám na čestné místo vpředu. Waled pronese pár slov na zahájení a pak už se muži začínají střídat v přednášení básní a zpěvu. Předhánějí se, hecují a vytleskávají. Nálada je úžasná a všichni jsou nadšeni.

 

Vůbec ničemu nerozumím, ale jsem také nadšena. Na závěr předstoupí před publikum starý muž v obleku, ukloní se a začne zpívat píseň Bilady, Bilady, Bilady. Hluboce a procítěně. Muži i ženy si stoupají a postupně se k němu přidávají. Zázračné spojení, tady a teď.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články