Asi nepřekvapí, že rakouské a bavorské Vánoce jako by těm českým z kapřího oka vypadly: staví se stromečky, ochotníci hrají betlém a štědrovečerní tabuli kraluje šupináč s bramborovým salátem. Jen Ježíšek si říká Christkind a rakouské linecké mívá tři oka místo jednoho.

Polské Vánoce už jsou o poznání odlišnější. Lidé se postí den a noc, a štědrovečerní hostinu začnou tím, že si rozdají oplatky s mariánskými výjevy, ne nepodobné hostiím. Jí se boršč, plněné taštičky zvané uszki a hlavně sleď v nespočtu úprav.

U nás postaru

Jak známo, slaví se pravoslavné Vánoce podle juliánského kalendáře, tedy 6. respektive 7. ledna. Svátek si ve východní Evropě do velké míry zachoval svůj duchovní význam. Možná proto, že byl sověty dlouho potlačován, než Vánoce koncem třicátých let vzali na milost a začlenili do svojí ideologie. Na tradice zvláště bohaté jsou Vánoce na Ukrajině, kde se mísí vlivy ortodoxie, římskokatolické a řeckokatolické tradice.

Děda Mráz je mimochodem jediný distributor vánočních dárků, který má k ruce pomocnici ženského pohlaví, svoji vnučku Sněhurku. Jen ještě holandský Sinterklaas zvládá štědrovečerní nápor pouze za přispění mouřenína řečeného Černý Petr.

To Arménové si slaví Vánoce úplně po svém. Patří mezi úplně první křesťany, proto slaví narození Ježíše v den, kdy se tak činilo do čtvrtého století, tedy 6. ledna. Římská církev tehdy oslavu posunula o dva týdny dopředu, aby konkurovala pohanským svátkům slunovratu.

Santa kolu nepije

Ve Skandinávii si vánoční svátky do velké míry zachovaly svoji pohanskou podobu. Možná proto je například dánská štědrovečerní hostina zvaná Julefrokost tak nasáklá alkoholem. I Finové si o Vánocích rádi přihnou a před štědrovečerní hostinou neopomenou, jak jinak, zajít do sauny.

Na severu a západě Evropy nerozdává dárky dítě, ale starý muž různých jmen, podle všeho inkarnace starogermánského boha Odina. Právě různé prvky severských Vánoc, tedy fousatý děda se skřítky pomocníky, létající sáně, lezení komínem a tak dále, se na severoamerickém kontinentě slily do postavy Santa Clause.

Populární tvrzení, že Santu vymysleli reklamní kreativci firmy Coca Cola, tedy patří do říše urbánních legend. Reklama na sodovku jen ustálila jeho dnešní podobu a spolu s americkou populární kulturou pomohla muže v červeném úboru rozšířit do celého světa.

Legrační pán z reklamy

Ne sobí spřežení, ale marketingové kampaně velkých značek zanesli tento invazivní druh také do Číny a Japonska, tedy zemí, kde se ke křesťanství hlásí jen zanedbatelný podíl obyvatel. Věřící slaví Vánoce v soukromí, ulice velkých měst jsou přesto plné vánočního osvětlení a Santa Clausů v nadživotní velikosti.

Lidem připadne západní zvyk zajímavý a vznikají tu kolem něj vlastní tradice. V zemi vycházejícího slunce jsou Vánoce obdobou Valentýna a páry jej tráví v restauracích rychlého občerstvení. Obyčeji dala vzniknout reklamní kampaň fastfoodového řetězce, který musí přijímat rezervace na tyto štědrovečerní večeře i půl roku dopředu.

Vánoce patří mezi evropské tradice, které přežily britskou vládu nad indickým subkontinentem. V nábožensky tolerantní Indii jsou dokonce státním svátkem, i když se ke křesťanství hlásí jen 2,3% z jedné a čtvrt miliardy Indů. Věřící chodí s koledou od domu k domu, stejně jako křesťanské komunity v Pákistánu.

Jestli se však někde na světě Vánoce slaví nejpoctivěji, pak určitě na Filipínách. Hluboce věřící zemi znějí vánoční koledy už od září a oslavy narození Páně vrcholí devítidenním maratonem mší, kterých se lidé běžně účastní. Nutno podotknout, že podle půl tisíce let starého papežského ediktu, který měl zajistit plnění pracovních povinností i o adventu, začínají takzvané kohoutí mše ve čtyři ráno.

Když v tropech sněží

Filipínci také rozsvěcují bohatě zdobené lucerny symbolizující hvězdu, která dovedla tři muže z východu do stáje v Betlémě. Ve španělské tradici, které jsou filipínské Vánoce odrazem, hraje světlo velkou roli dodnes. Kolumbijský Medellín i další města Latinské Ameriky se o adventu zahalí do dech beroucích světelných instalací, které jezdí obdivovat lidé z celého světa.

Stejně jako v Asii nebo na jihu Spojených států jsou i zde zimní motivy všudypřítomné, i když se teploty přes poledne vyšplhají třeba na pětatřicet stupňů.

Nejživelnější jsou Vánoce v Mexiku, které spíše než čas rozjímání připomínají divoký karneval. Po devět dní obcházejí koledníci sousedství, lidé je zvou k sobě domů a rozbíjí spolu piñatas, tedy konstrukce z papírmašé naplněné sladkostmi.

Vánoce mají možná mnoho podob, ale všude – i tam, kam se dostaly teprve nedávno – jsou to svátky míru a radosti. Kéž jsou takové i ty vaše.