Vodní srdce naší země leží jinde, než jste si mysleli
Zajímavý tip na výlet v předvánočním čase – a ještě ke všemu si poopravíte geografické znalosti, jak se sluší na cestu s doporučením žlutého rámečku.
Říšský ministr propagandy kdysi tvrdil, že stokrát opakovaná lež se nakonec stane pravdou. Trochu bych tento výrok poopravil – když stokrát zopakujete nějakou hloupost, většina lidí ji rovněž začne brát jako hotovou věc. Pokud jde o nesmysly v oblasti zeměpisu, jsem háklivý zejména na dva – jeden ze světa, druhý z domova.
Nesmysl první
U toho prvního jsem ještě ochoten přimhouřit oko, vždyť kolik lidí se může vypravit na jih Afriky, na slavný mys Dobré naděje. Když už se tam ale dostanete, stanete se obětí intenzivní informační masáže, že jste se ocitli na nejjižnějším cípu afrického kontinentu, dokonce na místě, kde se stýkají dva oceány, Atlantský a Indický. Pomyslný úspěch můžete dokonce zapít v restauraci Two Oceans…
Co na tom, že abyste mohli říkat, že jste na takovém bodu opravdu stáli, museli byste urazit ještě dalších dvě stě kilometrů jihovýchodním směrem – na Střelkový mys. Turistický byznys je ale mocný, a tak se s vámi většina lidí bude klidně hádat do krve, že na mysu Dobré naděje opravdu viděli, jak se zde stýkají modravé vody Atlantiku s nazelenalými proudy teplejšího Indického oceánu. No nic…
Nesmysl druhý
Na „falešný“ soutok Vltavy a Labe přímo pod mělnickým zámkem se nám podařilo dojet redakčním landroverem. FOTO: Tomáš Tureček
U druhé zeměpisné bajky je to však mnohem horší. Její zdroj máme totiž přímo doma v naší zemi a každý se může poměrně snadno přesvědčit, jak to opravdu je.
Pravdou však je, že to napadne jen málokoho. Věřit nesmyslu je totiž pohodlnější. Takže se vypravme na soutok dvou největších českých řek – Vltavy a Labe. To je významný geografický bod, skutečné vodní srdce naší země.
I když se podíváte na obecnou mapu Evropy bez jakéhokoli značení, toto místo dokážete bez většího zaváhání lokalizovat. Znáte přitom někoho, kdo tam opravdu byl? Pokud ne, přijměte pozvání na malý výlet v předvánočním čase, kdy je toto místo opravdu magické a navíc lépe přístupné než po zbytek roku, protože okolní divoká vegetace není tak hustá.
Dojeli jsme právě včas, právě začalo vycházet slunce přímo nad skutečným soutokem obou řek, který je od toho nepravého vzdálen jen několik set metrů proti proudu. FOTO: Tomáš Tureček
Nejprve k onomu obecně sdílenému nesmyslu: většina návštěvníků mělnického zámku se podívá dolů z vyhlídky – pohled je to vskutku nádherný – a má jasno: soutok dvou vodních přímek přímo pod nimi je soutokem Vltavy a Labe, vypadá to romanticky, takže vzdychnout v úžasu, nafotit a návštěvu máme z krku, že.
A teď to přijde: to, nad čím jste tak pěkně vzdychali, není vůbec soutok našich největších řek, ale pouze soutok Labe s vyústěním Hořínského plavebního kanálu. Pravda, lodě z Prahy připlouvají právě tímto kanálem, protože Vltava na svém dolním toku není splavná, takže to leckoho může zmást, nicméně pod mělnickým zámkem se díváte vskutku na umělé dílo lidských rukou, nikoli řeku.
Vltava se s Labem pojí o několik set metrů proti proudu, což je sice při pohledu shora jakžtakž vidět, ale scenérie zdaleka není tak působivá, jako domnělý soutok. Hle, a zrodila se pitomost (tedy jen ta zeměpisná).
A teď ohledání pěkně zblízka: soutok Labe právě posíleného o vody Vltavy s Hořínským kanálem je přístupný vcelku bez problémů. Stačí sejít dolů k řece, přejít starý most a na jeho konci se dát po schodech dolů na turistickou stezku, která vede proti proudu Hořínského kanálu k asi kilometr vzdálenému vodnímu dílu Hořínské plavební komory. Po její hrázi se tak dostanete na úzký klín vytvořený kanálem z jedné strany a Labem z druhé. Zde se vracíte jakoby zpět směrem k mělnickému zámku, dokud nedojdete až na jeho výspu, která vystupuje daleko do vody.
A takhle vypadá skutečný soutok obou řek. Není možná tak fotogenický, zato je pravý… FOTO: Tomáš Tureček
Při naší nedávné návštěvě jsme se zachovali trochu „mastňácky“ a na nepravý soutok dojeli naším redakčním landroverem, protože sem překvapivě vede vyjetá cesta bez omezení vjezdu. Tuto variantu ale nelze příliš doporučit. Sice jsme žádnou vegetaci nepoškodili, ale cesta má místy poměrně hluboké koleje, navíc při sněhu a námraze to dost klouže a vody kanálu jsou vzdálené jen necelé dva metry… Pro offroad přijatelná výzva, jinak nepříliš chytrý nápad.
Pokud se z konce klínu podíváte ostře doprava (tedy spíše za své pravé rameno), uvidíte jen několik set metrů vzdálený skutečný soutok Labe (vlevo) a Vltavy (vpravo). Pokud nemáte po ruce loď (což určitě v tu chvíli nemáte) a chtěli byste se tam vypravit, nezbývá než se pěkně dlouho vracet a najet desítky kilometrů navíc, abyste se dostali do oblasti středočeských Zálezlic (to je ta vesnice těžce zasažená povodněmi) a odtud až k někdejší zemědělské usedlosti Úpor. Odtud už zase musíte po svých, ale pamatujte, že se pohybujete v chráněném území lužního lesa, což je unikátní lokalita v zátopové oblasti. Tady už moc cest nenajdete a přístup na skutečný soutok Labe a Vltavy je obtížný. Pohyb navíc komplikuje vysoká hladina podzemních vod, takže pokud není opravdu dlouhodobé sucho, nepřijde vám po chvíli tento výlet jako dobrý nápad. Navíc výhled z úzké špice na mělnický zámek není zdaleka tak omračující, jako ten z „falešného“ soutoku. Jeden by skoro chtěl říci: nač kazit příběh pravdou…
Úvodní foto: Takhle vypadá nepravý soutok (tedy ten „slavný“) při pohledu od mělnického zámku. Úplně vlevo na snímku je širší vodní plocha – to se Vltava vlévá do Labe (autor Tomáš Tureček)
