Výkřik Edvarda Muncha ukazuje výbuch sopky Krakatoa, tvrdí fyzici

Výkřik norského malíře Edwarda Muncha se stal nejdražším v dějinách – vydražil se v přepočtu za 2,3 miliardy korun.

Výkřik Edvarda Muncha ukazuje výbuch sopky Krakatoa, tvrdí fyzici
Výkřik Edvarda Muncha ukazuje výbuch sopky Krakatoa, tvrdí fyzici
Zdroj: archiv

Většina uměleckých kritiků považuje obraz za ukázku duševního stavu expresionistického malíře, ale dva američtí fyzikové odhalili, že pravda je mnohem zajímavější. 

V mnoha vědách se stává, že když se na předmět zkoumání podívá odborník z úplně jiného oboru, často ho uvidí v úplně jiném kontextu a odhalí něco, nač se zatím nepřišlo. Dva fyzici z Texasu se podívali na obraz optikou přírodních věd a došli k nečekanému zjištění. 

„Šel jsem po cestě se dvěma kamarády – pak Slunce začalo zapadat – a celá obloha zrudla – a já byl zaplaven melancholií. Mlčky jsem se zastavil a opřel se – oblaka jako krev a jazyky ohně visely nad černo-modrými fjordy a městem. Cítil jsem velký nekončící výkřik, který zněl celou přírodou.“ Tak zní slova, která si Munch zapsal 22. ledna 1892 do deníku. A právě tato vzpomínka ho přiměla o rok později namalovat nejslavnější obraz. Postupně na stejné téma vyrobil ještě několik dalších maleb a kreseb, základní kompozice byla ale vždy stejná: křičící člověk před krvavě rudým pozadím. 

Existují čtyři verze Výkřiku. Srovnejte si je:

     

Don Olson and Russell Doescher z Texas State University si dali práci a prošli si Muchovy záznamy a porovnali je s dalšími jeho obrazy z té doby. Uvěřili totiž, že Munch na obraze zachytil něco jedinečného – oblohu v podobě, jaká nikdy jindy ke spatření nebyla. Zjistili, že mnoho Muchových obrazů zobrazuje události, které malíř musel vidět mnohem dříve nebo později, než ve vzpomínkách přiznává. Podle fyziků musel obraz vzniknout na přelomu let 18831884, kdy v Evropě byly k vidění nejpompéznější západy Slunce v dějinách.

27. srpna 1883 totiž došlo k erupci indonéské sopky Krakatoa. Podle britské Royal Society byly na obloze pozorovány fantastické fenomény způsobené erupcí po celém světě. Nejčastěji se obloha vlivem sopečného prachu rozptýleného po celé planetě barvila do ruda, často se na ní objevovaly krvavě červené pruhy nebo pásy. Svědectví o nich jsou stovky. Záznamy Royal Society potvrzují, že v Norsku byl tento fenomén pozorován na konci roku 1883 a na počátku dalšího roku. 

Američtí fyzikové přirovnávají vzhled oblohy, který viděl Munch k tomu, jak byla vidět roku 19911992 po erupci sopky Pinatubo na Filipínách. I tehdy se obloha měnila na sytě fialovou, rudou nebo šarlatovou. Fyzici se pak spojili s kunsthistorikem Frankem Høifødtem, který jim pomohl rekonstruovat, jakou scenérii Munch maloval.

Podle všeho šlo o cestu podél západní strany hory Ekeberg. Po srovnání s astronomickými tabulkami zjistili, že pokud byl Munch na tomto místě na konci roku 1883, musel na večer vidět západ Slunce ovlivněný sopkou. A právě tak vypadá obraz. Je záhada vyřešena? Kdo ví, ale obraz hned vypadá o něco zajímavěji… Celý text jejich výzkumu najdete ZDE.

 FOTO: Isifa

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články