Vynálezy, které mohly změnit svět. Kdyby…

Vědci neustále přicházejí s nejrůznějšími vynálezy a objevy. Spousta z nich změní svět, jiné ale zapadnou, nebo ještě prostě není jejich čas.

Vynálezy, které mohly změnit svět. Kdyby…

Mnoho objevů předběhlo svou dobu o desítky nebo dokonce o stovky let. Kdyby bylo okolí vůči vynálezcům jen o trošku vstřícnější, mohl svět vypadat úplně jinak. Nutno dodat, že zřejmě lépe…

  

Elektromobily z roku 1899

Elektromobily jsou nyní velké téma. Píše se o nich, investuje se do nich, nadává se na ně. Jisté je jedno: ještě pořád nejsou ani zdaleka bezchybné. Trvá to celé hodiny, než je nabijete, navíc ani není kde je nabíjet. A jsou drahé. Škoda, že neexistovaly už před sto lety, za ten čas se na nich mohlo hodně zlepšit. 

Stop. Elektromobily totiž před sto lety existovaly a dokonce to nějakou dobu vypadalo, že právě elektřina bude hlavní způsob pohonu automobilů. Například v letech 1899-1900 bylo elektromobilů víc než „normálních“ aut se spalovacím motorem. Elektromobily byly vyráběné jen ve Spojených státech desítkami společností a vypadalo to, že trh s nimi jen pokvete. Věřil tomu dokonce i génius jako Thomas Alva Edison, který se pro vývoj cenově dostupných elektromobilů pro masy spojil s průmyslníkem Henrym Fordem. Vypadalo to, že budoucnost patří elektřině. 

Ale. Pak přišel rok 1901 a objev zdánlivě nevyčerpatelných zásob ropy v Texasu. Najednou měla Amerika k dispozici neuvěřitelné množství extrémně levného paliva – tak laciného, že se s ním elektřina nemohla vůbec měřit. 

Elektrické (a parní) automobily neprohrály bitvu s ropou přes noc. Edison s Fordem je pořád ještě upřednostňovali, ale pak mu Ford zasadil poslední ránu: Roku 1908 přišel na trh s přelomových Fordem model T – laciným autem se spalovacím motorem. Zpočátku stál model T 850 dolarů, elektromobily byly víc než třikrát dražší…

Jak mohl elektromobil změnit svět?

Náš dnešní svět je na ropě tragicky závislý. Stačí, když se některý ropný princ ze středního východu špatně vyspí a ceny ropy stoupnou o desítky procent. A s tím i ceny všeho, co se z ní nebo s její pomocí vyrábí. Tedy všeho. Kdyby byl současný automobilový průmysl založený na elektromobilech, mohlo by elektřinu vyrábět více zdrojů a svět by byl možná o poznání stabilnější. I když, jak známe lidstvo, určitě by si našlo nějakou jinou cestičku, jak si život zkomplikovat…

  

Anestetikum z roku 1772

Jakákoliv operace byla až do druhé poliny 19. století peklem. Neexistovala žádná fungující anestetika, operovaný se nejčastěji opil do němoty – tedy pokud na to měl. Jinak se občas nemocní před operací občas hypnotizovali a mezi nejpoužívanější „anestetické“ metody patřila silná rána do hlavy. Při většině operací se zkrátka počítalo s tím, že pacient řval bolestí. Teprve v 19. století se objevila anestetika jako kokain, morfium nebo rajský plyn. 

Rajský plyn přitom vynalezli už roku 1772 a jeho účinky byly dobře známé. Představte si, co byste dělali, kdybyste měli látku, která může člověku snížit práh bolesti a ještě mu přitom navodit příjemné pocity? Ne, lidi 18. století nenapadlo využívat ho na operace – místo toho pořádali večírky, kde se rajský plny inhaloval, aby se účastníci mohli pořádně chechtat. 

Místo prostředku, který mohl lidem ukrátit od bolesti, se stal rajský plyn rekreační drogou. Dokonce existovala speciální divadla, kde se mohli návštěvníci posadit na pódium, tam se rajským plynem „sjet“ a ostatní se smáli tomu, jaké skopičiny pak provádějí. Jeden britský lékař (Sir Humphry Davy) na efekt rajského plynu dokonce upozornil, ale byl okázale ignorován. Poprvé proběhla demosntarce rajského plynu jako anestetika až roku 1845 – ale úplně to nevyšlo; při operaci zubu dostal pacient malou dávku a stejně křičel bolestí. 

Jak mohl změnit svět

Použití rajského plynu (neboli oxidu dusného) mohlo extrémně urychlit výboj medicíny. Do doby, než existovala účinná anestetika, se musely všechny operace provádět co nejrychleji. Až možnost operaci prodloužit udělala z felčarství opravdové umění a vědu. Škoda, že kvůli drogovým večírkům objevilo lidstvo tento objev bezmála o sto let později, než mohlo.

 

Britský Jára Cimrman

Henry Cavendish – to je jméno nejslavnějšího neznámého vynálezce. Když se podíváme do jeho životopisu, zdá se, že čteme novou hru o Járovi Cimrmanovi. S tím drobným rozdílem, že o Cavendishovi je to všechno pravda. Tento anglický šlechtic žil v druhé polovině 18. století a objevil skoro všechno. Byl první, kdo popsal vodík, spočítal hustotu Země a přišel se zákony, které později dostaly název Ohmův, Richterův, Coulombův a Daltonův. A abychom nezapomněli – patřil k nejbohatším lidem své doby. 

Jenže o tom všem nikdy nikomu neřekl. Vynalézal sám, nejčastěji v noci, aby ho nerušily zvuky z ulice. Ve studovně trávil celé dny, se služebnictvem komunikoval jen pomocí vzkazů podstrkávaných pode dveřmi, ženy se k němu nesměly přiblížit vůbec. Jinak by prý ztratil koncentraci… O tom, co dělá, nikdo netušil. Lidstvo na jeho objevy přišlo až sto let po jeho smrti, kdy vědcovy poznámky objevil fyzik James Maxwell. 

Jak mohl změnit svět

Svět mohl znát spoustu zákonů o desítky let dříve – a to právě v období průmyslové revoluce. Objev Ohmova zákona o půlstoletí dřív mohl udělat z Británie první elektrifikovanou zemi světa – a impérium mohlo být ještě silnější. Místo, aby se o 19. století učilo jako o „století páry“, mohlo být už klidně „stoletím elektřiny.“ A kdoví jakými technickými problémy bychom se zabývali my dnes…

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.