Dlouho byl hlavním kandidátem na první mimozemskou planetu osídlenou člověkem Mars. Nový plán Dalea Arneye a Chrise Jonese by však mohl zamíchat pořadím.

"Drtivá většina lidí, když slyší o misi a průzkumu Venuše, uvažují o přistání na povrchu, kde jsou teploty dostatečné pro roztavení olova a tlak jako kilometr pod hladinou oceánu," uvádí Jones s tím, že přitom stačí zaměřit se na relativně příznivější atmosféru planety pojmenované po bohyni lásky.

Jak udělat Mars obyvatelným?

Jejich plán počítá s využitím výšky v 50 kilometrech nad povrchem, kde panují podmínky blízké Zemi pokud jde o tlak a působené tíže. Teplota je stále vyšší - +75 stupňů Celsia - ale jde již o poměrně zvládnutelné prostředí. Tedy jednodušší než na Marsu, kde je setinový tlak, vysoká radiace a teploty kolem 63 stupňů Celsia pod nulou. A pokud jde o radiaci, tak je v husté atmosféře Venuše přes blízkost Slunce na úrovni Kanady, zatímco na Marsu je 40 krát silnější.

Důležitou výhodou Venuše je i to, že je často mnohem blíže Zemi než Mars. Modelová mise na Venuši by zabrala jen 110 dní, pobyt by trval 30 dní a na návrat bez čekání by bylo třeba 300 dní. Cesta na Mars a zpátky by pak zabrala minimálně 650 až 900 dní.

Osídlení Venuše:

1. robotický průzkum
2. pilotovaná 30ti-denní mise na oběžné dráze
3. 30ti-denní pobyt v atmosféře
4. celoroční pobyt ve vzdušné kolonii
5. vzdušné město

Základním prostředkem pro vybudování kolonie na Venuši se má stát heliem plněná vzducholoď na sluneční pohon. Její robotická verze by měla být 30 metrů dlouhá. Vzducholoď určená pro lidský průzkum by pak měla mít 130 metrů délky se solárními panely na plášti o ploše 1000 metr§ čtverečních. Ve verzi pro posádku pak možnost vstupu a výstupu prostředku, který lidi přepraví z vesmírné lodi na oběžné dráze a zase nazpátek.

Přepravní modul při pilotované misi je podle autorů návrhu kritickou komponentou, protože musí zajišťovat přepravu a propojení. S možností přistání na povrchu planety se nepočítá a rovnalo by se to prakticky selhání mise.