Yukon znovu přitáhl hledače bohatství

Novodobá „zlatá horečka“ ohrožuje jednu z posledních velkých severoamerických divočin. Reportáž Toma Clynese o honbě za zlatem, zinkem, mědí a dalšími nerosty ilustrují fotografie Paula Nicklena. Celou reportáž najdete v únorovém vydání našeho časopisu.

Shawn Ryan si vzpomíná na hladová léta před svou první velkou trefou. Prospektor s rodinou bydlel v plechové chatrči na periferii Dawsonu, města na Klondiku, které ve své době zažilo prudký hospodářský rozmach a pak postupně upadalo, až zbyly jen vybledlé odlesky někdejší slávy. Měli méně než 300 dolarů a neměli tekoucí vodu ani elektřinu. Jednou v noci, když vítr profukoval škvírami ve stěnách, Ryanova žena Cathy Woodová vyslovila nahlas obavu, že jejich dvě děti by dokonce mohly umrznout.

Dnes by si pár mohl koupit – a vytopit – jakýkoli dům na světě. Ryanův nález, nakonec šlo o miliardový poklad skrytý v zemi, pomohl znovu nakazit Yukon zlatou horečkou a zlatokopové zaplavili toto kanadské území v množství nevídaném od devadesátých let 19. století.

Honba za nerostnými surovinami opět oživila dawsonské větrem zkřivené bary a ubytovny, jejichž fasády za letních pozdních západů slunce září pastelovými barvami. Výjev by klidně mohl patřit do doby před víc než stoletím, s vousatými muži spěchajícími po dřevěných chodnících a blátivých ulicích, pokřikujících na sebe a vyměňujících si zvěsti o nejnovějších úspěšných nálezech a prudkém růstu cen. Uvnitř kasina Diamond Tooth Gerties se zlatokopové mísí s turisty a kankánovými tanečnicemi a mačkají se v hustých hroznech kolem pivních výčepů a pokerových stolků.

Během první masové horečky na Klondiku prospektoři zaútočili na okolní říčky krumpáči, rýžovacími miskami a lopatami a barmani mohli na konci prohýřené noci smést malé jmění v podobě sypkého zlatého prachu. Dnes těžkou těžební práci vykonává mechanizovaná armáda buldozerů, vrtných souprav a letecky dopravovaných dělníků. Boom vytyčování záborů opadl, jakmile se cena zlata ustálila, avšak neustálá vysoká poptávka po nerostném bohatství a pravidla podporující těžbu platná v Yukonu nadále lákají těžební společnosti až z daleké Číny.

Ve stále se rozrůstajícím těžebním závodě Shawna Ryana na okraji města hlomozí na obloze vrtulníky, které přepravují prospektory vybavené GPS k odlehlým horským hřebenům a zase zpátky. Ryanovi je 50 let, vyzařuje z něj však posedlost a vášnivost mnohem mladšího muže. „Tohle je v současnosti největší geochemická prospekce na světě,“ říká a jeho široký úsměv odhalí pár chybějících horních zubů, „a možná v celé historii.“

V modulární kanceláři, kterou nazývá generálním štábem, obklopují vysílačky a kanastry s repelentem na medvědy tři počítačové monitory umístěné na desce stolu z překližky. Ryan, geolog samouk, využívá levý monitor k zobrazování barevných map vytvářených ze stále širší databáze půdních vzorků, v nichž hledá anomálie, které by mohly vyzradit skrytý obsah vzácné rudy.

Na prostředním monitoru překrývá mapu Yukonu modrá síť ukazující zábory, které v současnosti vlastní; od roku 1996 se svými lidmi vykolíkoval víc než 55 000 záborů, což by stačilo k pokrytí území většího než Jamajka. Monitor na pravé straně používá Ryan ke sledování svých investic souvisejících se zlatem, které získávají na hodnotě, kdykoli nějaký ekonomický otřes přiměje investory vrhnout se na drahé kovy.

Honba za využitím mimořádně bohatých yukonských zdrojů – zlata, zinku, mědi a dalších – přináší prosperitu do kdysi opuštěného koutu světadílu. Jenže rozmach vynesl do popředí rostoucí napětí mezi lidmi, kteří by chtěli zachovat jednu ze zbývajících severoamerických velkých divočin neporušenou, a těmi, jejichž úspěch závisí na využití jejích ložisek.

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.