Záhadné zvýšení radioaktivity kolem roku 773 zamotalo vědcům hlavu

Někdy kolem roku 773 našeho letopočtu skokově vzrostlo množství radioaktivního uhlíku-14 v atmosféře. Nejpravděpodobněji to musel způsobit průnik nějakého tělesa z vesmíru a nejspíš obrovského.

Záhadné zvýšení radioaktivity kolem roku 773 zamotalo vědcům hlavu

Vše začalo v roce 2012, kdy japonští doktorandi z Nagoyské univerzity zveřejnili výzkum vzorků u kmenů japonských cedrů. Zjistili, že kolem roku 773 muselo něco způsobit následný skokový nárůst obsahu radioaktivního uhlíku 14 v atmosféře. Ovšem širší publicity se tento výzkum nedočkal.

Teprve později začali astronomové přemýšlet, co mohlo způsobit takový nárůst. Uhlík-14 je v atmosféře generován kosmickým zářením, které tepe do atomů dusíku až je donutí přijmout absorbovat neutron. Vzniklí prvek e radioaktivní a přirozeně se rozkládá zpět na dusík s poločasem 5700. Jde o neustálý proces a obsah uhlíku-14 v atmosféře je poměrně konstantní - přibližně jedna částice z bilionu.

Graf zachycující skokové zvýšení koncentrace uhlíku-14

Čínští vědci navíc tento měsíc prokázali, že tento proces probíhá nejen na Zemi, ale i na ostatních planetách a tělesech, kde je přítomen dusík. A takové komety obsahují čpavek NH3 a jejich led bude obsahovat také stopové množství radioaktivního uhlíku, který vzniká také jejich bombardováním slunečním zářením..

Proto vědci za hlavního možného viníka označili nejprve kometu, které Země zkřížila dráhu. Následná modelace však takovou možnost zpochybňuje.

Ilya Usoskin na univerzitě ve finském Oulu a Gennadij Kovaltsov z Fyzikálně-technického institutu v Petrohradě spočítali, že množství uhlíku, které způsobilo takový jeho koncentrace odpovídalo jednorázovému přidání 18 kilogramů uhlíku-14. To je sice malé množství, ale prolétávající kometa by vzhledem k předpokládané koncentraci prvku podle nich musela mít v průměru tak 100 kilometrů.

Pro takovou dramatickou událost však chybí zcela jakékoli důkazy. Proto se dostalo na hledání variant, jak by se mohl dostat radioaktivní uhlík do atmosféry jinak. Nabízejí se další dvě varianty:

Prvním je výbuch supernovy v relativní blízkosti naší soustavy a za její zasažení výbojem dodatečného silného záření. Pokud se něco takového stalo, nikdo si toho na Zemi nevšiml. A ani astronomové neevidují pozůstatky takové supernovy.

Druhou možností je náhlá supererupce našeho slunce, která by byla 1000krát silnější než ty běžné. Takové energetické výboje se však objevují údajně jednou za 3000 let. 

Pro tuto možnost by existovala jistá opora i v historických textech. Jeden staroanglický záznam z roku 774 popisuje neobvyklý jev: "Letos se také objevil na obloze po západu slunce rudý kříž, kdž Merciané bojovali s muži z Kentu u Otfordu a na zemí jihovýchodních Sasů spatřili nádherné hady." A německý text z roku 776 udává, že dvě rudě žhnoucí znamení proletěla nad kostelem během tažení Karla Velikého proti Sasům.

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.