Zorný úhel: Arktida a její polární obyvatelé

Žijí za severním polárním kruhem na území ponořeném pět měsíců v roce do tmy, v zemi ledu, sněhu a zmrzlé půdy. Nejseverněji žijí lední medvěd a polární liška. Dalšími „mrazuvzdornými" tvory jsou polární sob, polární vlk, hranostaj, rosomák severský, lumík, svišť, polární zajíc či ovce sněžná. Většina živočichů žijících v severních polárních oblastech není schopna přežít jinde, proto je zásadně ohrožuje globální oteplování.

Samec ledního medvěda nese v tlamě mládě ledního medvěda, kterého zabil. Kanibalismus se rozšířil v důsledku klimatických změn. Obyvatelé severního pólu jsou nuceni opouštět své přirozené prostředí a často trpí hlady nebo umírají vyčerpáním.

Co mají „Arktiďané společného?

  • Většinou hustou, zpravidla bílou srst tvořenou dutými chlupy vyplněnými vzduchem, který funguje jako tepelný izolátor (něco jako dvojitá skla v oknech).
  • Jemná srst jim pokrývá také tlapy a chrání je při chůzi na ledu a sněhových pláních.
  • Kvůli schopnosti lépe udržovat tělesnou teplotu a tím i energii mají odlišný tvar těla a poměr jeho jednotlivých částí ve srovnání se svými příbuznými v teplejších končinách.

LEDNÍ MEDVĚD je největší suchozemská šelma. Jeho původní domovinou je Grónsko a severní pobřeží Severní Ameriky a Asie. Podle odhadů dnes žije pouhých 22 000 kusů. I když to tak nevypadá, kůže ledních medvědů
 je černá, aby lépe vstřebávala teplo. Chlupy tvoří duté průhledné trubičky, které odrážejí světlo. Proto vlivem optického klamu vypadá medvědí srst jako bílá či krémová. Lední medvěd je vytrvalý, mrštný, velmi silný, krátkodobě vyvine rychlost přes 40 km/hod., při plavání 10 km/hod. Pod vodou vydrží až dvě minuty. Na souši přirozeného nepřítele nemá, ve vodě jsou nebezpečné kosatky a také mroži, kteří útočí zespodu a kly mohou medvědovi rozpárat břicho. Kromě oteplování ho ohrožují znečištění a pytláctví. 

Cestou za potravou na pevnině denně urazí až 70 km, někdy uplave desítky kilometrů. Má vynikající čich, mršinu cítí na vzdálenost až 25 km! Než se mu ale podaří něco ulovit nebo najít, může dlouho hladovět. Pak se však nacpe a spořádá desítky kilogramů masa. Obvyklá potrava: tuleni, mroži a běluhy.
Ve vodě se dobře pohybuje (mezi prsty má plovací blány), ale ne tak rychle, aby chytil tuleně. Místo toho trpělivě čeká, než se tuleň vynoří v blízkosti kry nebo v díře v ledu, kterou využívá k dýchání. Na jaře vyhledává a decimuje nory s tuleními mláďaty.

  • Samice rodí jednou za tři roky obvykle jedno až dvě mláďata.

  • Narozené mládě mívá něco přes 0,5 kg.
  • Mateřské mléko obsahuje 30,6% tuku, což je nejvyšší procento mezi všemi šelmami.
  • Mláďata obvykle zůstávají s matkami 2,5 roku.
Život ledních medvědů je od získávání potravy až po odchov mláďat závislý na mořském ledu. Jeho ubývání a ztenčování ohrožuje jejich další existenci. Čím dál větší množství medvědů je nuceno překonat stále delší vzdálenosti mezi ledovými krami, což vede k jejich naprostému vyčerpání a častému utonutí. Na mořském ledu závisí život také mnoha dalších živočichů. Asi největší ohrožení představuje mizející led pro tuleně. Tuleni kroužkovaní, pruhovaní, pacifičtí i vousatí totiž rodí a vychovávají mláďata na ledové pokrývce, využívají ji k odpočinku a loví pod jejími okraji.
POLÁRNÍ LIŠKA patří mezi šelmy psovité, ale zvolila si tak ojedinělé prostředí 
a způsob života, že se od svých příbuzných liší a v rámci čeledi tvoří osamocený rod. K životu v mrazu je dobře přizpůsobena. Má malé ušní boltce, krátký čenich a zkrácenou hlavu – čím menší výčnělky a výrůstky, tím menší ztráta tepla. Srst je v zimě hustá a dlouhá, bílá nebo šedobílá, letní varianta je krátká a méně hustá, našedlé barvy. Kožíšek jí umožní přežití v extrémních mrazech – pokusy v zajetí dokázaly, že mohou přežít teploty nižší než –70 °C! Vzácně se vyskytují také lišky s kožichem namodralým, světle kouřovým.

POLÁRNÍHO SOBA před chladem chrání hustá dlouhá srst, osrstěný má i čenich. Jeho značně široká kopyta připomínají sněžnice, proto se neboří. Je jediným druhem jelenovitých, u něhož nosí parohy i samice.

VLK POLÁRNÍ žije v celé Arktidě,
 s výjimkou velkých ledových ker. Patří
 mezi nejpřizpůsobivější a největší druhy vlků. Poměrně dlouhá srst je obvykle bílá nebo světle šedá. Běžně přežívá při teplotách –40 °C. Denně ujde za potravou i přes 200 km. Hladový sežere kořist i s kůží, tukem a kostmi.

Autor: Ivo Podskalský

Mohlo by vás zajímat:

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Nejčtenější články

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.