Zrozeni ke svobodě

Tisíce delfínů žijí v zajetí a účinkují při představeních v mořských parcích a akváriích. V poslední době se však někteří učí, jak se vrátit domů. Tento nelehký proces zachycuje v červnovém čísle National Geographic reportáž Tima Zimmermana, z níž vám přinášíme tuto ukázku.

V uplynulých padesáti letech byly na svobodu vypuštěny téměř čtyři desítky delfínů, kteří strávili dlouhou dobu v zajetí. Výsledky byly nejednoznačné a často neprůkazné. Tom a Misha dali lidem příležitost dozvědět se více o tom, jak učit delfíny držené v zajetí delfíny životu ve volné přírodě, a jak lépe definovat alespoň jednu alternativu k životu v zajetí. Vědci se shodují na tom, že je to věda i umění.

„Tyto záležitosti se člověka hluboce dotýkají," říká Will Travers. „Kdybychom to s Tomem a Mishou dokázali vzít za správný konec, mohlo by to být příkladem pro mnoho lidí a pomohlo by to soustředit pozornost na ukazování delfínů chovaných v zajetí." Jestliže Tom a Misha znamenali pro nadaci Born Free možnost nastavit nová pravidla pro budoucnost, pro Jeffa Fostera byli příležitostí k částečnému napravení minulosti.

Foster má dlouhé světlé vlasy, uvolněné způsoby a opálenou pleť člověka, který trpí těžkou alergií na kancelářskou práci. Jako syn veterináře v Seattlu měl vždy blízko ke zvířatům a v patnácti letech začal pracovat v mořském akváriu v Seattlu. V roce 1976, když mu bylo dvacet, pomáhal Donu Goldsberrymu, nejúspěšnějšímu lovci mořských savců, kterého zaměstnával řetězec mořských parků Sea World. Pracoval s ním na Islandu při lovu kosatek, které jsou největším druhem z čeledi delfínovitých.

Během dalších čtrnácti let se Foster v amerických i islandských vodách zúčastnil odchytu více než dvaceti kosatek pro Sea World a další mořské parky. Kromě kosatek lovil také menší delfíny, lachtany, tuleně a další zvířata, která měla být vystavována v zajetí. Jeff Foster se sice nijak zvlášť nezabýval myšlenkou, zda mu Tom a Misha pomáhají splatit karmický dluh, ale z práce měl dobrý pocit. Svou první kosatku ulovil, protože to byl zajímavý způsob obživy. Kromě toho byl upřímně přesvědčen, že je to nejlepší způsob, jak se něco dozvědět o málo prozkoumaném živočichovi.

Jenže když slyšel žalostný nářek mláďat, která se ocitla o samotě na palubě lodi, uvědomil si, že je to všechno mnohem složitější. Rukama i hlasem se ze všech sil snažil uklidnit vystrašené a rozrušené mladé kosatky. Foster říká: „Čím déle to děláte, tím víc si uvědomujete, že rozdělujete rodiny. Nemůžete mít dobrý pocit, když odvážíte zvíře z volné přírody."

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.