V polovině října roku 2000 malý tým paleontologů pod vedením Paula Serena z University of Chicago vysedli ze svých tří otlučených landroverů, naplnily lahve s vodou a vydali se pěšky přes poušť Ténéré na severu Nigeru. Je to oblast na jižním výběžku Sahary, jedno z nejpustějších území na Zemi.

Tuarégové, vládci pouště, o tomto koutu mluví jako o poušti v poušti.  Je to moře písku a skal o rozloze Kalifornie, kde jedna jediná duna se táhne stovky mil, kde horko dosahuje 50 stupňů Celsia a větry dokáží z člověka vysát všechnu vodu během jediného dne. Navíc tu zuří boje mezi nepoddajnými Tuarégy a nigerijskými jednotkami, takže není divu, že jde o jednu z nejméně prozkoumaných oblastí na světě.

Sereno je jeden z nejvýznamnějších "lovců" dinosaurů na světě a patří k vědeckému týmu NGS, vedl poprvé expedici do Ténéré již před pěti lety, kdy si vyjednal přístup do oblasti jak u nigerijské vlády tak u vůdce povstalců.  Vyplatilo se to, jeho tým tady nalezl bohaté naleziště a seznámil svět s ostatky exotických druhů, jako byl Nigerosaurus, býložravý dinosaur s 500 zuby, nebo krokodýlu podobný Sarcosuchus zvící velikosti autobusu.

Nakonec jeho tým vykopal dvacet tun fosilií dinosaurů různých druhů. Ovšem členové expedice zaplatili za horečné úsilí tvrdou daň v podobě široké škály zdravotních potíží. Pocuchané vnitřnosti, kůže spálená sluncem a rozedřená všudypřítomným pískem a pocuchané nervy od setkání s pouštními bandity.

Nová expedice dostala však nový cíl. Mike Hettwer, fotograf doprovázející expedici, se vydal ke třem dunám. Minul první úbočí a najednou stuhnul.  Z písku čněly kosti. Udělal pár snímků a rozběhl se nazpět k landroverům.

"Našel jsem kosti, ale nejsou dinosauří, jsou lidské," volal Mike na členy expedice.

Dinosauři byli zapomenuti. Během několika desítek minut poměrně snadno odkryli několik desítek koster.  Bylo to, jako by je pouštní vítr odfoukl z místa posledního odpočinku.  Kromě koster ležely v písku i kamenné nástroje a zbraně. A také hodně zvířecích kostí.

"Pochopil jsem, že jsme se dostali k zelené Sahaře," řekl Sereno.

Po většinu z uplynulých 70 000 let byla Sahara pustinou, tak jak ji známe dnes. Ale někdy před 12 000 lety zřejmě vychýlení zemské osy a další vlivy posunuly na srážky bohaté monsuny víc na sever a území o rozloze Spojených států od Egypta po Mauritánii se zazelenalo a přilákalo zvěř i lidi.

Odkud však lid Zelené Sahary pocházel je tajemství - přišli z nilského údolí, nebo až z Blízkého východu? Nebo naopak z nitra africké džungle? Jak zde žili, vedli usedlý život nebo putovali jako nomádi se stády? Žili v míru, nebo válčili jednotlivé kmeny mezi sebou? A konečně otázka, kam se tento lid vydal, když po 3500 letech začala poušť uchvacovat znovu tuto oblast.