Zvířata, která září. Nejkrásnější příklady bioluminiscence
Už před 2400 lety se řecký filosof Aristoteles zajímal o "věci, které nejsou viditelné za denního světla, ale jen ve tmě". Svítící organismy jsou totiž opravdu fascinující.
Z našeho prostředí známe vlastně jen jediné svítící tvory - světlušky. Celkem však světlo vydává přes 620 druhů živočichů a také několik hub a dalších jednodušších organismů.
Americké Muzeum přírodních věd na konci března uspořádalo velkolepou výstavu nazvanou Creatures of Light - neboli Tvorové světla. Na ní je k vidění nejen to, jak tvorové světlo vydávají, ale také spousta příkladů těchto tvorů. Podívejte se na nejzajímavější zástupce svítících organismů:
Houba pařezník: Tato houba roste na rozkládajících se pařezech v lesích severní polokoule. Proč přesně vydává světlo a jakou evoluční výhodu jí to přináší? Na to zatím věda nezná odpověď…
Světluška: Na výstavě je k vidění tento obrovský model světlušky. Je zvětšená na 65násobek její normální velikosti. Jde o americkou světlušku druhu Phausis reticulata - příbuznou naší české světlušky větší. U nás se světluškám říká svatojánští broučci, pro Američany je to "modrý duch". Nepříliš krásným broukům pomáhá světlo najít si partnera.
Světlušky v Japonsku: Světlušky jsou nesmírně oblíbené i v zemi vycházejícího slunce. Japonští fotografové vyrážejí rádi v noci k termálním pramenům, poblíž nich jsou světlušky často k vidění. Nejčastěji svítí po bouřkách, když je mokrá tráva. Jedním z nejznámějších fotografů světlušek je Tsuneaki Hiramatsu. No, nejsou ty fotografie dokonalé?
Medúza pohárovka: Tento mořský tvor vydává světlo jen při fyzickém podráždění. Pak ale svítí velice jasně. Před dvěma roky použili britští vědci svítící látky této medúzy k tomu, aby vyvinuli novou metodu zobrazování rakoviny v lidském těle. Roku 2008 totiž biochemik Roger Tsien (dostal za to Nobelovu cenu) objevil protein, který umožňuje medúzám bioluminiscenci a Britové pak tuto látku upravili tak, aby vyhledávala rakovinové bujení. To potom září tak, že je na přístrojích jeho tvar dokonale vidět.
Štíři: V některých minerálech jsou obsažené flueorescenční molekuly, některé druhy štírů a někteří pavouci vydávají tlumené světlo.
Ostnouploutvé ryby: Samci těchto mořských ryb vydávají blikavé světlo. Zdrojem světla je zvláštní tkáň na spodní straně břicha. Samice pak vidí tyto záblesky, které je lákají k páření. Zatímco v moři žije svítících živočichů velké množství, ve sladké vodě ani jediný…
Světloočkovité ryby: Ryby z této čeledi jsou vlastně živé baterky. V orgánu pod očima mají nashromážděné bioluminiscenční bakterie. Světlo pak využívají ke komunikaci, lovu i úniku před většími a silnějšími predátory…
Ďas mořský: Přízraky mořských hlubin jsou vybavené bioluminiscenčními orgány velmi často. Samice rodu Linophryne má jeden z nejnápadnějších. Vyvinul se z hřbetní ploutve a plní úlohu rybářského prutu. Ďas pluje s rozsvíceným světlem a láká na tento nápadný zdroj menší rybky. Která se k němu přiblíží, je okamžitě nasáta do tlamy plné ostrých zubů…
Vampýrovka hlubinná: Chobotnice s tímto děsivým jménem se často stává cílem útoků žraloků. Vyvinula si proti nim zvláštní strategii. V hloubce, kde se normálně pohybuje, už je taková tma, že by normální vypuštění černého inkoustového mraku nebylo k ničemu. Proto, když na ni někdo zaútočí, rozsvítí chobotnice konce ramen a začne s nimi rychle kmitat. Útočníka to často zmate tak, že od dalšího útoku upustí…
Pestrosvítivec černý: Další zástupce hlubokomořského života, který používá světlo k lovu - tentokrát ještě rafinovaněji než mořský ďas. To červené světlo na hlavě pestrosvítivce vydává záření v červené barvě: ryba díky tomu docela dobře vidí. Ale drobní korýši, kteří jsou nejčastější kořistí tohoto predátora, červenou barvu nevnímají.
FOTO: D. Finnin/AMNH, úvodní foto: http://www.niwa.co.nz/
