Bratři Lumiérové: taková hloupost jako film nemá budoucnost!
Nebude velká nadsázka, když napíšeme, že 28. prosince 1895 se narodil film. Nebo přesněji zrodil se fenomén kin. Veřejná promítání v sálech jsou s námi tedy necelých 120 let, ale bereme je jako přirozenou součást našich životů.
Toho dne bylo v pařížské kavárně Grand Café na ulici Kapucínů narváno. Dovnitř se vešlo jen 33 osob, ale před kavárnou se shromáždil dav 2000 zvědavců – nakonec ho musela rozehnat policie… Lidé věděli, že uvidí něco mimořádného, něco, o čem se bude vyprávět ještě hodně dlouho. Ale že budou u okamžiku, který se zapíše do učebnic a který zcela změní způsob, jak lidé tráví volný čas, to tušit nemohli. Sešeřilo se a od zadní stěny místnosti vyšlehl vpřed kužel světla. A před užaslými návštěvníky kavárny se náhle objevili dělníci, kteří právě skončili šichtu a unavení se vrací domů. Všichni v místnosti ztichli a jen užasle lapali po dechu…
Podívejte se na první film v historii:
Večer zorganizovali bratři Lumiérové, promítalo se celkem 11 krátkých filmů, všechny trvaly kolem minuty. Z dnešního pohledu se vlastně ani nedá mluvit o filmech, byly to spíš krátké šoty, při nichž kamera jen stála na místě a zachycovala poměrně obyčejné a všední situace. Bratři, synové Antoina Lumiera, majitele továrny na výrobu fotografických desek a papírů v Lyonu, si vybrali k natočení prvního filmu světa vlastní továrnu – právě tu, ve které ve volných chvílích vyráběli svůj kinematograf.
| Auguste Marie Louis Nicholas (19. října 1862, Besançon, Francie – 10. dubna 1954, Lyon) a Louis Jean (5. října 1864, Besançon, Francie – 6. června 1948, Bandol) jsou osobností týdne proto, že před 116 lety poprvé veřejně promítali film. Díky nim máme kina, televize i seriály. A také mnohem méně času… |
Od patentu ke kinu
Přístroj si nechali patentovat v únoru 1895, v březnu poprvé předvedli film uzavřené společnosti a o měsíc později s ním vyvolali nadšení na slavné Sorboně. Na svůj přístroj, který fungoval jako kamera i promítačka současně natočili během roku hned několik filmů. Zdaleka nejslavnějším se stal Příjezd vlaku na nádraží. Z dnešního pohledu banální scéna, při níž přijede na nástupiště vlak, ze kterého vystoupí pár lidí, se zapsal do dějin filmu reakcí diváků. Nejen v kavárně, ale i později, diváky film vyděsil – měli pocit, že vlak se řítí přímo na ně; spousta lidí tedy uskakovala nebo dokonce z kina úplně prchala.
Podívejte se na film Příjezd vlaku na nádraží:
Bratři Lumiérové byli nejen technicky nadaní, ale měli i filmové myšlení. Už během prvního roku existence filmu pochopili, k čemu všemu by se dal tento objev použít. Kromě dokumentárních záběrů ještě roku 1895 natočili a v kavárně Grand Café promítali také první hraný film se scénářem – jedná se o kratičký film známý jako Pokropený kropič. V něm dali základ grotesce a vůbec filmové komedii.
Rozesmál by vás Pokropený kropič dnes?
Lumiérové však plnou moc filmu vůbec nedocenili. Sice na něm pohádkově zbohatli a mohli tak roku 1897 otevřít v Paříži první kino na světě, v dalším rozvoji filmu a jeho možností však už nepokračovali. Brali film jen jako hříčku, která je sice zábavná a někdy i zajímavá, ale za základ své práce a opravdový zdroj příjmů i slávy považovali fotografii. Nevěřili, že film má budoucnost, a proto odmítali prodávat kinematografy umělcům, kteří o ně měli zájem. Nakonec film opustili úplně a svou společnost specializovali pouze na výrobu fotografického papíru a fotoaparátů. Dokázali sice ještě vymyslet první barevný filmový materiál, ale meziválečnou krizi už neměli šanci zvládnout a zbankrotovali…
