Takto to vypadá, když chcete chytit draka. Zabijete kozu. Naporcujete ji. Zapojíte pár silných přátel, aby nesli třímetrové ocelové pasti, vezmete pytle kozího masa a vyrazíte na několikakilometrový pochod do kopců, jejichž zlézání devastuje vaše kolena. Nevšímáte si víc než třicetistupňového vedra, které vás obalí a napaří jako knedlík. Položíte první past s kusy masa a několik pytlů s masem rozvěsíte na stromy, aby „provoněly“ vzduch. Urazíte dalších pár kilometrů. Položíte druhou past. 

Ten, kdo tento postup navrhl, není typický lovec ještěrů. Claudio Ciofi, biolog a profesor Florentské univerzity, je jemný subtilní zhruba padesátník s laskavýma očima a o varanech říká: „Jsou stejně charismatičtí a zajímaví jako tygři a orangutani.“

Základní údaje 3-90-50

I když tito ještěři mohou měřit až tři metry a vážit téměř 90 kilogramů, snadno je mohou poškodit moderní problémy, které postihují tolik živočichů, od ztráty biotopu po klimatické změny. Varanovití, jak se nazývá čeleď, do které tento živočich patří, už pochopitelně přežili mnoho historických změn a cyklů. Tento konkrétní druh se vyvinul asi před pěti miliony let, jeho rod je však starý 40 milionů let a jeho dinosauří předek žil před 200 miliony let.

Varanus komodoensis si osvojil životní styl typického ještěra – vyhřívá se na slunci, loví a hledá potravu, snáší a hlídá vejce, aniž měl v úmyslu se po vylíhnutí o mladé starat. Varani se dožívají zpravidla 30 až 50 let a většinu z toho žijí osamoceně.

Vyskytují se jen na několika málo místech – pouze na několika indonéských ostrovech. Na těchto rozeklaných vulkanických kouscích souše vystupujících strmě z moře jsou palmové savany a pastviny a ve vyšších polohách prstence lesa. Po většinu roku je však varaní biotop hnědý jako varan sám a krátce se zazelená jen v období monzunů.

S tlamou plnou jedu

Nejstarší zmínkou o neobyčejném ještěrovi jsou patrně tři slova „zde jsou draci“ na starých mapách této oblasti. A první lidé, kteří tohoto živočicha spatřili, jistě zvolali: Pozor na něj! Jako nenasytný lovec dokáže varan komodský útočit krátkými výpady rychlostí až 19 kilometrů v hodině. Tito plazi na kořist číhají a pak se vrhají na nejměkčí části těla, typicky na břicho, nebo jí zmrzačí nohu. Vše navíc podpoří jejich „ohnivý dech“. Tlamu mají plnou jedovatých slin, které brání srážení krve, takže oběti po jejich kousnutí rychle vykrvácejí. Zraněná oběť, která unikne, si s sebou odnáší patogeny z varanových slin a nakonec podlehá infekci. Smrt je tak či tak téměř jistá. A varani dokážou být velmi trpěliví.

Živí se i zdechlinami. Jsou přizpůsobiví, stále hledají potravu, živou či mrtvou. U zdechlin nemusejí vynakládat energii na lov a dokážou zachytit pach rozkládajícího se těla na kilometry daleko. Nic nezbyde. Velcí ještěři si nevybírají, které části těla spolykají.

Navzdory jejich poněkud odpudivým zvykům ostrované nereagují na varany vždy jen se strachem a odporem. Jedna indonéská pověst vypráví o princi, který se chystal zabít draka. Vtom se zjevila jeho matka Dračí princezna a volala na prince: „Nezabíjej to zvíře. Je to tvá sestra Orah. Porodila jsem vás společně. Ber ji jako sobě rovnou, protože jste sebai – dvojčata.“

Když v minulosti ostrované zabili jelena, obětovali polovinu masa svému šupinatému příbuznému. Potom se věci změnily. I když nikdo nemá přesná čísla, zdá se, že populace varanů během posledních 50 let poklesla. V reakci na tlak ochránců přírody a když si uvědomila, jakou ekonomickou hodnotu má varan pro turismus, nabídla vláda právní ochranu. V roce 1980 byl na velké části území, na kterém varan komodský žije, zřízen Národní park Komodo: zahrnuje celý ostrov Komodo, ostrov Rinca a další menší ostrůvky. Později byly přičleněny ještě tři přírodní rezervace, dvě z nich na ostrově Flores.

Varani útočí

V národním parku jsou varani chráněni před útokem člověka. Navíc je zákonem chráněná i jejich kořist: je zakázáno zabíjet jeleny. A tak už mu vesničané nemohou obětovat maso. To podle některých způsobuje, že jsou varani dost agresivní.

Jejich útoky nejsou běžné, nedávno se jich však několik dostalo i do zpráv. Loni v Národním parku Komodo napochodoval dvoumetrový varan do otevřené kanceláře a kousl dva zaměstnance do nohy. Muži byli letecky dopraveni na léčení na Bali, aby se zabránilo infekci. Oba se uzdravili. V jiném případě bojovala 83letá žena s víc než dvoumetrovým varanem s pomocí smetáku a dobře mířenými kopanci. Ještěr ji kousl do ruky a způsobil jí zranění, které si vyžádalo 35 stehů.

Některé střety skončily tragicky. V roce 2007 zaútočil varan na vesnického chlapce jménem Mansúr, který si při fotbalu odskočil za stromy. Zemřel na ztrátu krve.

Problém s přežitím

Přežití varana závisí především na jednoduché otázce hospodaření s půdou. Na ostrově Flores navzdory přírodním rezervacím vypalují místní obyvatelé půdu, aby mohli zakládat zahrady a pastviny, a drobí tak území varanů na malé části. Někteří lidé a divocí psi také loví jeleny a prasata, oblíbenou potravu varanů. A vědci mají podezření, že psi zřejmě honí – a možná i zabíjejí – mladé varany, kteří tráví první rok života ve větvích stromů a pak sestupují na zem.

Varany na Floresu tak zahánějí do úzkých vesničané, zemědělská půda, rýžová pole, moře a psi. Znamená to menší prostor k životu a méně kořisti. A nakonec méně varanů.

Když ovlivňuje krajinu měnící se klima, varani nejsou vybavení natolik, aby se s tím vyrovnali. Pokud je méně než 5 000 zvířat rozptýleno na malém počtu ostrovů, omezuje snížená genetická rozmanitost jejich schopnost adaptace. Varani by mohli svou genetickou rozmanitost zvýšit, kdyby se vydali pářit se na jiné ostrovy. Avšak i když jsou dobří plavci, odrazují je silné proudy a rozdíly v ostrovních biotopech. A navíc jsou to peciválové.