Časosběrná videa: Vznik tornádické bouře v Coloradu i Brockenský přízrak
Podívejte se na zrychlené záběry vzniku tornáda nebo oblačnosti. Za normálních podmínek tyto procesy neuvidíte, protože jsou příliš pomalé pro naše vnímání…
Intervalové snímání nám umožní vidět třeba růst rostlin nebo dělení buněk…
Intervalové snímání (anglicky time-lapse, v češtině též označované jako časosběrné snímání) je metodou, kdy snímající přístroj pořizuje sérii obrázků v pravidelném intervalu po určitou stanovenou dobu. Výsledkem intervalového snímání je buď adresář obsahující sérii snímků určených k prohlížení metodou slideshow, nebo samostatný videosoubor vytvořený z dílčích obrázků sekvence vhodným softwarem.
Bez ohledu na to, zda pro vizualizaci sekvence použijeme slideshow nebo videosoubor, prohlížíme si snímky podstatně vyšší rychlostí, než jakou byly původně nasnímány. Díky tomu můžeme zrychleně pozorovat procesy, které jsou za normálních podmínek příliš pomalé pro naše vnímání – například vývoj a rozpad oblačnosti, východy a západy Slunce či Měsíce, hru světel polární záře, bouřky, růst rostlin nebo jejich rozkvétání, dělení buněk a vývoj mikroorganizmů, stavbu budov, dopravní ruch ve městech a mnoho dalších.
Intervalovým snímáním jako koníčkem se jím zabývá už několik let Martin Setvák z Českého hydrometeorologického ústavu. Podívejte se, jak takový výsledek "time-lapsování" vypadá…
Zatmění nad Prahou
Sekvence sice zachycuje Slunce během částečného zatmění nad Prahou, je ale v tomto záběru příliš malé, než aby byl vidět průběh samotného zatmění.
Vývoj bouřkového mraku
Jeden z mála případů, kdy se mi podařilo zachytit vznik a vývoj kumulonimbu (bouřkového mraku) od samotného vzniku až po jeho maximální fázi.
Gloriola neboli Brockenský přízrak
Gloriola kolem horní části stínu radarové věže v Praze Libuši. Vzniká zpětným rozptylem na drobných kapičkách mlhy, kolem stínu pozorovatele. Změna rozměrů stínu je způsobena vzdalováním a přibližováním horní hranice mlhy k místu pozorování.
Příchod tornádické bouře v Coloradu
Mohutný "límec" či val na čele přicházející bouře vzniká v oblasti, kde se střetávají teplý vzduch nasávaný bouří, stoupající vzhůru a živící bouři, se studeným výtokem z bouře, doprovázeným silnými srážkami a kroupami.
Samotné tornádo této bouře zachyceno není, je ukryto několik kilometrů od místa pozorování, směrem na jih. Záznam končí s příchodem prvních kapek – pak již následovalo pouze bleskové sbalení techniku a ústup z cesty bouři. Opět snímáno v kontinuálním režimu přístroje, interval mezi snímky je necelá sekunda.
Další zajímavé záběry najdete na stránkách Martina Setváka.
ROZHOVOR s Martinek Setvákem, autorem videí:
Co vás k intervalovému snímání přivedlo?
Jsou za tím dvě oblasti meteorologie – jednak můj dlouholetý zájem o bouřky (resp. bouřkovou oblačnost), vedoucí ke snaze zachytit jejich vývoj touto technikou, jednak družicová meteorologie, která je mou odbornou profesí, a snaha získat materiály porovnávající vývoj bouřkové oblačnosti z pohledu družic a současně ze zemského povrchu.
Velmi rychle se můj zájem rozšířil i na další typy oblačnosti a různých atmosférických jevů, i po letech ale zůstávají konvektivní bouře a jejich vývoj tím nejžádanějším cílem.
Jakou používáte fototechniku?
V době focení na film bylo něco podobného v podstatě vyloučeno, alespoň běžnou technikou. Samozřejmě to nebyl problém pro profesionální filmové kamery, ale se standardním fotografickým vybavením neměl člověk šanci. Nové možnosti se otevřely až s nástupem digitální fotografické techniky a moderních videokamer, ale i tam to vyžadovalo několik let "vyzrávání" této techniky, než začala být použitelná pro intervalové snímání.
Začínal jsem s jednoduchou webkamerkou, ta ale znamenala, že podobné pokusy jsem mohl dělat pouze tehdy, když jsem měl s sebou notebook. Neuspokojovala ani svou kvalitou, proto jsem se rychle začal rozhlížet po digitálním foťáku, který by intervalové snímání rozumně umožňoval. První dva roky byl tím přístrojem Kodak P880 – jeho nevýhodami ale byl přeci jen trochu delší nejkratší interval (10 sekund) a omezení počtu snímků v sérii na 99, což znamenalo spouštět série vždy po čtvrthodině znovu. Zkušenosti z tohoto přístroje mě nakonec přivedly k Ricohu GX100, který používám dodnes, a který splňuje téměř vše, co bych od optimálního "timelapsovacího" přístroje očekával.
Proč nefotíte zrcadlovkou?
Dávám přednost kompaktům s ohledem na jejich velikost a životnost závěrek – s prvním ze svých Ricohů jsem se dostal asi na 250 tisíc snímků, než byla nutná výměna části přístroje. Běžné zrcadlovky přitom mají udávanou životnost závěrek kolem 100 tisíc snímků. Samozřejmě že s ohledem na občasné noční "timelaspování" uvažuji o vhodném přístroji s větším senzorem, zatím se ale jen rozmýšlím mezi několika variantami.
Úvodní ilustrační foto: Isifa
