Exkluzivně: Vůbec první kvalitní fotografie vzácných hulmanů pořídil Čech

Exkluzivně: Vůbec první kvalitní fotografie vzácných hulmanů pořídil Čech

Podívejte se na dosud nezveřejněné fotografie vzácného primáta. Nikdy by nevznikly, nebýt jednoho mladého Čecha.

V červnu roku 2011 se mladý český biolog a fotograf Alexandr Pospěch (tehdy 27letý) zúčastnil expedice do Indonésie. Výprava vedená Brentem Lokenem z americké neziskové organizace Ethical Expeditions měla zkoumat kulturu původních obyvatel, Dajaků, a život v přírodě pralesa Wehea na Východním Kalimantanu v Indonésii. Tým rozmístil kamery kolem nově objeveného minerálního pramene a čekal, co se do „fotopastí“ chytí. Fotopast je automatický fotoaparát s detekcí pohybu či infračerveným čidlem. Bez přítomnosti člověka snímá fotografie po dobu týdnů či měsíců, pokud se v jeho dosahu pohybuje nějaká zvěř.

O několik týdnů později se členové expedice k fotopastem vrátili. Čekalo tam na ně překvapení: fotografie velmi vzácného hulmana, který byl považován za vyhynulého. Hulmana identifikoval Dr. Stanislav Lhota, primatolog, který na Borneu řídí in situ projekt ZOO Ústí nad Labem pod názvem Pesisir Balikpapan.

Jde o poddruh hulmana šedého, který se latinsky nazývá Presbytis hosei canicrus, anglicky Miller’s grizzled langur – český název však doposud nemá. Od roku 2004 označují někteří biologové tyto primáty za vyhynulé – může za to především ničení pralesů. Poslední pětičlenná skupina těchto hulmanů zmizela ze světa koncem roku 2010, od té doby je nikdo neviděl. Podařilo se to až vloni Alexandru Pospěchovi a později také týmu profesorky Stephanie Spehar.

Alexandr Pospěch (1984) vystudoval molekulární genetiku na Přírodovědecké fakultě JČU, nyní se profesionálně věnuje fotografii. Jedním z jeho fotografických úspěchů je ocenění „Highly commended v soutěži Wildlife Photographer of the Year 2009, které získal jako první Čech. Ukázky jeho práce najdete na jeho webu http://www.photographypospech.com/.

Hulmani ve (foto)pasti 

Většina fotografií v tomto článku doposud nebyla nikde publikována. Alexandr Pospěch, díky němuž vznikly vůbec první kvalitní fotografie těchto vzácných zvířat, nám k objevu řekl: „Když mi Standa vyprávěl,  o jaké hulmany jde, sebral jsem síly, které mi ještě na konci extrémně náročné expedice zůstaly, a během týdne jsem minerální pramen opakovaně navštěvoval. S pomocí domorodých asistentů jsem postavil 3 kryty a strávil v nich 3 dny, víc času jsem bohužel neměl. Vyrážel jsem velmi časně ráno a vracel se pozdě večer, než jsem se postaral o fototechniku a připravil se na další den, na spánek zbývalo jen několik málo hodin. První kryt nefungoval a pak jej navíc napadli útoční mravenci. V rychlosti jsem pak vytvořil druhý kryt, bylo to zoufalé řešení a v úspěch jsem moc nedoufal. Nakonec jsem ale měl štěstí a celkem jsem hulmany mohl pozorovat a fotografovat několik hodin.

Byl jsem od hulmanů asi 20-25 metrů daleko, slyšeli cvakat fotoaparát, ale neviděli mě. Snažil jsem se být velmi opatrný a co nejtišší, měl jsem strach, abych je nevyplašil. Narozdíl od jejich příbuzných hulmanů kaštanových, které lze občas v lesích Bornea zahlédnout, se jedná o velmi plachá zvířata, která žijí skrytým životem. Když jsem hulmany v hledáčku fotoaparátu po mnoha hodinách čekání poprvé uviděl, vědel jsem, že mé úsilí má smysl. Objev vzácných primátů je dílčím úspěchem. Nyní je nutné chránit přirozené biotopy, domovy divokých zvířat či rostlin, jako celky. Nezbývá mnoho času a příroda na Borneu může být v podstatě zdevastována. Ať už jsou hrozbami těžba dřeva a uhlí či pěstování olejných palem, má na to vliv i běžný Evropan svým každodenním životem, i když to možná vůbec netuší.“

Výsledky pozorování obou týmů daly vznik článku, který byl v lednu letošního roku publikován v prestižním vědeckém časopise American Journal of Primatology. Prvním autorem článku je Dr. Stanislav Lhota.

 

 

„Náročnost takové expedice si obtížně představí ten, kdo to nezažil. Můj fotobatoh, se kterým jsem chodil po pralese vážil okolo 20-25kg, celková váha fotografického vybavení, se kterým jsem po Borneu cestoval byla asi 35 kg. Kromě toho jsem si vezl ještě nějaké léky, 2 páry kalhot a 2 trička, víc se mi do zavazadel nevlezlo. Při pohybu v pralese bych se bez pomoci svého asistenta Yatima často neobešel. Nejde ale jen o fototechniku, ohroženo může být zdraví i život. Nyní se budu nějakou dobu věnovat našemu domácímu projektu Vlčí prameny v Bílých Karpatech. Borneo i jiné země, které jsem navštívil, jsou nádherné. Člověk ale nesmí zapomenout, odkud pochází.“ dodává Alexandr Pospěch.  

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Sdílejte článek

Autor: Redakce / kar

Nejnovější komentáře

comments powered by Disqus

PRÁVĚ SE STALO »

Večer v TV

Nejčtenější z rubriky příroda

Další produkty Astrosat Media