Futurologie umí předpovědět všechno. Platební kartu, iPad nebo arabské jaro
Vzdálenou budoucnost si umí představit nejspíš málokdo z nás. Považujeme ji spíš za úplně jinou rovinu skutečnosti a většinou si s ní ani nevíme moc rady. Předvídání budoucnosti je však obor jako každý jiný…
Většinou netušíme, co přijde za 5 dní, natož abychom opravdu uvažovali o to, co nás čeká třeba za 50 let… Přesto by se asi většina z nás by asi při představě o budoucnosti představila asi UFO, obývání nových planet, nukleární války a podobně…
Futurologové však celou věc vidí poněkud jinak. A velmi pragmaticky. Dokáží vypozorovat vzory, pohyby, signály nebo ukazatele v současné společnosti. Všechno shromažďují a měří. A předvídají tak, co se stane v budoucích letech.
„Myslím, že propast mezi představou, že jsme neomylně schopni předvídat budoucnost a představou opačnou, že toho nejsme schopni vůbec, je poněkud zavádějící a lživá,“ tvrdí profesor Nick Bostrom, ředitel z Ústavu budoucnosti lidstva z Oxfordu (Future of Humanity Institute).
A říká: „Když se rozhodnete vypít šálek své ranní kávy, implicitně předpokládáte, že káva není otrávená nebo že se neopaříte. Tvrdím, že jde jen o míru, o to, jak moc předvídáte, a to už je jen krůček k tomu, abychom uměli předvídat podobu světa za tisíce let. Neexistuje žádný přesný bod, žádný přesně vymezený okamžik, od kterého by se orčité předpoklady daly označit za nepředvídatelné. Ta hranice není není nikde dána. Všechno je jen záležitostí distribuce pravděpodobnosti.“
Jaké nástroje futurologové používají?
Jde o celou armádu „zbraní“, všechny jsou však velmi sofistikované a některé by většině lidí určitě jak se říká pěkně "zavařily mozek". Srovnávací analýza (cross-impact analysis neboli CIA), real-time Delphi, modelování rozhodování a morfologická analýza. To jsou jen některé z mnoha… Futurologové vychází ze znalostí mnoha vědních oborů – přírodních a společenských věd (politické vědy, ekonomie a další).
Předvídání budoucnosti je samozřejmě také především velký byznys. Hlavně pro velké korporace a vlády. Jako i jiným oborům, tak i futurologii se nevyhýbají trendy proměňující se v čase. V současnosti zažívá boom metodologie „prognóza trhů“.
Co vše se dá předpovědět?
Všimněte si, že futuristé téměř nikdy nehovoří konkrétně. Nikdy vám neřeknou, že za 30 let budeme používat konkrétní typ mobilu nebo počítače s tou a tou technologií. Mluví velmi obecně, spíš o tendencích než o konkrétnostech (informační revoluce, nano revoluce a podobně…)
Podle futurologů je téměř vše předpověditelné. I takové věci, jako mobilní telefon, platební karta nebo létající auta, se dají podle futurologů docela jistě předpovědět. Dá se předvídat, co lidé budou v budoucnosti chtít, co se jim bude líbit a podobně. Dá se předpovídat tvar, velikost nebo barva výrobků budoucnosti.
Jazyk jako klíč k budoucnosti
Dr. Kalev Leetaru z University of Illinois pracuje na zachycení těchto procesů. Ukazuje na příkladu z dopravy, že nelze sledovat trendy z obecných přání lidí, ale futurolog musí umět slyšet i maličkosti, konkrétní jednotlivé výroky. Tato detailní data však po důkladné analýze odhalují tendence, které mohou být v dalších letech rozhodující.
Doktor Leetaru vytvořil svoji vlastní verzi analýzy a nazval ji Culturonomics (více o metodě naleznete zde), a ta dokáže předvídat třeba politickou nestabilitu. Dokázal, že události arabského jara se daly předvídat měsíce a roky dopředu. Jeho práce je založena na retrospektivní analýze (neboli pohledu zpět). Předpokládá však, že tato metoda se jednoho dne bude používat v reálném čase, a dokáže tak předpovídat budoucnost.
Dr. Leetaru zkoumal všechny dostupné zpravodajské texty z období před arabským jarem. V textech nalezl spoustu příznaků blížících se revolucí. Analyzoval sto miliónů novinových článků, textů z časopisů a dalších zdrojů. A zkoumal také vztahy mezi nimi. Ani superpočítač, který k výzkumu používal, nedokázal všechny vztahy analyzovat, přesto Leetaru vypozoroval určité tendence, které směřovaly nevyhnutelně k arabským revolucím.
Sci-fi literatura hraje obrovskou roli
Budoucnost se dá podle něj také předvídat podle textů a literatury. Vidí struktury v literatuře science-fiction a všímá si, jak se tyto vzory postupně objevují v „akademické“ literatuře a pak i populární literatuře. Sleduje, jak tyto myšlenky ožívají, nebo naopak umírají.
Příkladem je třeba Star Trek komunikátor – můžeme ho vidět jako předka moderních bezdrátových zařízení. V tomto případě se myšlenka rozšířila ze science fiction mezi veřejnost. Později nadšení z bezdrátového zařízení zpětně působilo na vědce a výrobce. A tak vznikl mobilní telefon…
Science fiction je studnou nápadů i pokusným králíkem zároveň. Málokdo si uvědomuje, jak obrovskou roli hraje při formování skutečné budoucnosti. Právě na stránkách knih se objevují velké myšlenky a předpovědi léta i staletí dopředu.
Stopařův průvodce galaxií od Douglase Adamse je vlastně takovým integalaktickým iPadem nebo wikipedií, ale z roku 1978. Arthur C. Clarke přišel s myšlenkou satelitu, obývajícím oběžnou dráhu v roce 1945. Tenkrát to všem připadalo absurdní. Ale, jak sám autor říká, „jakákoliv dostatečně vyspělá technologie je od magie a fantazie neodlišitelná.“
Mnohé firmy si najímají spisovatele sci-fi a pak využívají jejich vize při vyvíjení nových technologií. David Brian ze společnosti Intel to specifikuje: „Sci-fi literatura a věda jsou ve vzájemném milostném vztahu, ve kterém sci-fi literatura nadchla generace vědců a generace vědců inspirovala generace autorů sci-fi.“
Etika ve futurologii…
Etika stejně jako v jiných vědních oborech, se ani futurologii nevyhýbá. Říká se, že někomu tvrdíte, že budoucnost bude taková a taková, tak se tomu lidé přizpůsobí. Vezmete jim tak svobodu v rozhodování, rozhodujete vlastně za ně.
Ilustrační foto: Isifa
