Slova jako znečištění ovzduší nebo ochrana životního prostředí si našla cestu do našeho každodenního života. Pojem světelné znečištění však místo v našich životech teprve hledá.
Překotný technický pokrok nám usnadňuje každodenní život, ale jako většina věcí na tomto světě má i své stinné stánky. Naučili jsme se, že musíme recyklovat odpad, naučili jsme se také nepoužívat plyny, které přímo poškozují ozonovou vrstvu. Bohužel jsme se ještě nenaučili zhasnout.
Noční obloha v centrech velkých měst dnes poskytuje výhled na pár nejjasnějších hvězd. Lepší to není ani na venkově. Už zdáli je patrné naoranžovělá záře sodíkových výbojek. Postupem času toto světelné znečištění začalo ovlivňovat astronomický výzkum. Jak lidem nakázat, aby zhasli?

Mapa světelného znečištění nad Evropou. Červená barva zobrazuje místa s nejvyšším světelným znečištěním, černá místa jsou bez světelného znečištění. Pro oblohu bez světelného znečištění se musíme vydat mimo Evropu nebo na plavbu do mezinárodních vod. Zdroj: P. Cinzano, F. Falchi (University of Padova), C. D. Elvidge (NOAA National Geophysical Data Center, Boulder). Copyright Royal Astronomical Society, převzato ze žurnálu MNRAS.
Bortleyho stupnice jasu oblohy:
Řešením se stal zákon o noční obloze, který ochraňuje noční oblohu zejména na špičkových vědeckých pozorovatelnách na Havaji, v Chile, na Kanárských ostrovech, v Novém Mexiku, Kalifornii nebo v Arizoně. Co všechno do takového zákona musíte zahrnout?
V prvé řadě události, které přímo ovlivňují astronomická pozorování. Těmi jsou přelety letadel, nechávající za sebou kondenzační čáry, které přímo ovlivňují pozorování. V zákonech o ochraně noční oblohy je přímo specifikován kruh centrovaný na pozorovatelnu, nad kterým letadla mohou přelétat pouze se speciálním povolením. Výjimku tvoří humanitární a speciální vojenské mise.
Samozřejmá jsou i omezení veřejného osvětlení. Halogenová žárovka se prakticky nesmí v blízkosti astronomické pozorovatelny vyskytovat. Stejně tak jsou nepřípustné lampy veřejného osvětlení, které nemají vrchní kryt. Jak moc jen jedno jediné světlo ovlivní pozorování? Na Roque de Los Muchachos na kanárském ostrově La Palma je od soumraku do úsvitu zakázáno rozsvěcovat světla aut. Je to možná k neuvěření, ale jediné světlo auta přijíždějícího v noci na observatoř může zničit pozorování.
Astronomická pozorování nejsou ovlivněna jen viditelným světlem. Pozorovat oblohu můžeme i v rádiových vlnových délkách. Dneska si už nikdo nedokáže představit život bez telekomunikace. V blízkosti astronomických pozorovatelen musí být omezena i ta. Jediný rozdíl je ten, že radioastronomové nenazývají svoji ideální oblohu tmavou, ale tichou. V blízkosti rádiových dalekohledů nesmíte použít mikrovlnou troubu, digitální fotoaparát nebo mobilní telefon. Na bezdrátový internet rovnou zapomeňte. Všechna tato zařízení vysílají signál mnohem silnější než signál nebeských zdrojů. Rádiová pozorování mají vymezená frekvenční pásma, do kterých průmyslové zdroje nesmí zasahovat. Nebo by neměly.
Vzhledem k citlivosti astronomických pozorování se zákon ochraňující oblohu stal jakousi nutností. Neexistuje jiná možnost, jak postihnout ty, kteří by se pokusili narušit temnotu nebo klid oblohy. Hrubá čísla pro zajímavost: noc na jednom z dalekohledů ze skupiny VLT (Very Lagre Telescope) stojí 59 400 eur, noc na rádiovém VLBA (Very Large Baseline Array) 740 eur. Náklady na pozorování se staly dobrým strašákem pro případné narušitele.
| Rekordmanem v nákladech na jednu noc se mezi lety 1990 a 2009 stal Hubbleův vesmírný dalekohled (Hubble Space Telescope, HST). Noc pozorování, 30 000 sekund, stojí 330 000 eur. |
Současná generace je první, která nezná tmavou oblohu. V nedávné studii profesora S. Lockleyho z Harvard Medical School se uvádí, že světelné znečištění má přímé dopady na narušení tvorby melatoninu, který přirozeně zabraňuje rakovině prsu. Nepříznivý efekt na lidský organismus je poměrně malý v průběhu jedné noci. Při dlouhodobém vystavení se nadměrnému světelnému znečištění se efekt samozřejmě násobí.
Zhasli jste dnes?
Úvodní ilustrativní foto: Thinkstock
Jana Poledniková (*1987)
Vystudovala obecnou fyziku a astrofyziku na Masarykově universitě v Brně. Doktorské studium tráví na Instituto de Astrofysica de Canarias na Tenerife, kde se snaží proniknout do tajů vzdálených supermasivních černých děr. Povětšinu času se považuje za jednoho z nejšťastnějších lidí na světě, neboť její práce je zároveň největším koníčkem a splněným děským snem.
Krom...

Poslední komentář