Proč byla katastrofa Pompejí spojená s výbuchem Vesuvu tak strašná? Co se tedy tehdy stalo?

Lidé nevěnovali sopce pozornost. Vesuv obnovil svou činnost po dlouhém období klidu – poslední erupce před r. 79, ale podstatně slabší, proběhla 217 let př. n. l., poslední srovnatelná s tou z r. 79 dokonce cca 2420 let př. n. l.

Jak mohutná a velká byla erupce Vesuvu z pohledu sopek. Šlo o velkou událost i z pohledu přírody nebo o to byla spíše „běžná a obyčejná“ erupce, která vstoupila do dějin hlavně díky blízkosti měst a díky lidské zkáze?

Z pohledu historie evropské civilizace se jednalo o velmi silnou erupci, označenou tzv. indexem vulkanické explozivity (VEI) 5. K podobné erupci došlo na zemi naposledy r. 1980 na Mt. St. Helens, erupce sopky Pinatubo r. 1991 byla dokonce ještě silnější s indexem 6. Samozřejmě proslulost erupce Vesuvu z r. 79 je dána „lidskou zkázou“ a slavnými archeologickými památkami v Pompejích a Herkulaneu

Je vlastně výbuch Vesuvu z vulkanologického hlediska a jeho časového pojetí výbuchem v historii nebo v současnosti?

Spíše v současnosti – právě díky tomu, jak podrobně byl průběh erupce zdokumentován.

Patří erupce sopky do dávných časů a do filmů nebo hrozí i v současnosti? Můžeme mít pocit, že Země se „uklidnila“?

Země se neuklidnila, takový pocit je falešný. K erupci 1000x silnější než byla ta „pliniovská erupce Vesuvu nepochybně někdy dojde.

Co samotný Vesuv, patří mezi sopky, které mohou „obživnout“?

Vesuv zůstává aktivním vulkánem, přestože k zatím poslední erupci došlo r. 1944.

V katastrofických filmech nechybí efektní výbuchy lávy do vzduchu a valící se láva po úpatí sopek. Jak taková erupce vypadá ve skutečnosti? Je takto dynamická nebo spíše pozvolná?

Erupce jsou různé – někdy takové, s dramatickými výbuchy, jindy vzniká obrovské množství popela – viz Island před několika lety, často laviny nezpevněných hornin – tzv. pyroklastické proudy; roztaví-li erupce ledovec na vrcholu, vznikají nebezpečné bahnotoky, atd.

Lze podle charakteru sopky odhadnout dopředu, jaký typ erupce očekávat, jak by případná erupce vypadala?

Do jisté míry ano – současný eruptivní styl např. na Stromboli nebo Hawaii je velmi efektní a turisticky vděčný – erupce nejsou příliš silné a nezasahují do velké vzdálenosti od kráterů.  Ale erupce např. některých indonéských sopek – Agung na Bali, Semeru na Jávě – bývají podstatně silnější a ohrožují tak své okolí. Je to dáno chemickým/minerálním složením magmatu a typem geologického procesu, který vede k tvorbě magmatu.

Jsou některé z činných sopek v blízkosti měst, aby je ohrozily? Mohou se Pompeje opakovat i dnes?

Mnoho velkých měst ve Střední a Jižní Americe, Indonésii, Japonsku je postaveno na sopečných vyvrženinách z předešlých erupcí. Vzhledem k rostoucí hustotě osídlení se můžeme důvodně obávat ještě větší katastrofy – vzpomeňme na tsunami z vánoc 2004.

Které sopky jsou z tohoto pohledu „životu nebezpečné“ a jaká města žijí s hrozbou v zádech?

V Mexiku např. Mexico City pod Popocatépetlem či Colima pod stejnojmenným vulkánem, Quito pod vulkánem Pichincha v Ekvádoru, Yogyakarta pod vulkánem Merapi v Indonésii, Goma pod vulkánem Nyiragongo v Kongu, Catania pod Etnou na Sicílii, Kagoshima pod Sakura-jimou na jihu Japonska, a řada dalších.

Světová vulkanologická asociace (IAVC3EI) se samozřejmě riziky spojenými s erupcemi vulkánů intenzivně zabývá – mj. na speciální řadě konferencí, která se nazývá „Cities on Volcanoes“. Letos v září se bude 8. konference této řady konat v Yogyakartě v Indonésii

Aktivita sopek je jistě monitorována, ale pokud by se některá „probrala k životu“, budou mít lidé v okolí šanci včas uprchnout?

To záleží na síle a charakteru erupce. Před těmi nejsilnějšími prostě není úniku.

Jaký je rozdíl mezi činnou a „vyhaslou“ sopkou? Co se stane, že se sopka stane nečinnou?

Pokud jako „vyhaslé“ označíte např. třetihorní sopky Českého středohoří, tak ty jsou vyhaslé definitivně – geologické procesy, které vedly k tvorbě a výstupu magmatu v té době už dneska pod Českým masívem neprobíhají.  Pokud ale označíte jako „vyhaslou“ sopku jen proto, že byla v klidu jen několik set až tisíc let, budete dříve či později překvapen její obnovenou činností.  Sopka se stane definitivně nečinnou teprve tedy, kdy ustanou dynamické geologické procesy pod ní. A ty se tak rychle (tj. během pouhých několika tisíc let) nemění.

Mají sopky svůj život? Pravidelnou činnost, otřesy. V intervalech let nebo desetiletí? Dá se tedy jejich chování i odhadovat?

Chování sopky lze odhadnout ze znalosti jejích předchozích erupcí.  Časové intervaly mezi erupcemi jsou však obvykle velmi nepravidelné. K tomu, abychom odhadli okamžik, a velikost další erupce pak slouží soubor geofyzikálních, geochemických a geodetických metod – sledování zemětřesné činnosti, analýza chemismu plynů a podzemní vody, pohyby zemského povrchu. Např. erupce Mt. St. Helens  r. 1980 nebo Usu na ostrově Hokkaido r. 2000 se podařilo předpovědět zcela přesně a včas provést příslušná opatření – uzavření rozsáhlého okolí sopky a evakuace obyvatel.