Lososi se vrací do Čech. Poté, co jsme je vyhubili, se je snažíme zachránit
Ještě na konci 19. století patřili lososi mezi nejčastěji lovené ryby. O 50 let později v našich řekách neplaval ani jeden.
Labe lososy v době jejich tahu kdysi doslova vřelo – rybáři je lovili do obrovských sítí, a to rovnou několikrát ročně. Z Labe se lososi šířili i do jeho přítoků, takže se dostávali na stoly kdejaké české rodiny. Není divu, že například slavná kuchařka Magdaleny Dobromily Rettigové uvádí rovnou sedm receptů na lososí pochoutky. Losos byl běžná ryba, kterou si mohli dovolit i chudí…
Zatímco v Česku brání lososům v plavbě hlavně přehrady, v Americe jim v cestě stojí medvědi grizzly:
Jenže pak začalo přibývat přehrad a dalších velkých vodních děl, které úplně změnily ráz české krajiny. Vznik přehrad znamenal pro lososy konec – v takovém prostředí nemohli žít. Lososi totiž mají velmi specifický životní cyklus. Rozmnožuje se v horních tocích řek, kde mladé ryby po vylíhnutí z jiker přebývají po dobu 1–2 let. Poté se vydávají na tah do Atlantského oceánu, kde dorůstají a pohlavně dospívají. V dospělosti se vrací zpět do rodných vod, aby se zde rozmnožili a založili novou generaci. Jedinci, kteří se tahem zcela nevyčerpali, se na cestu vydávají opakovaně. Během migrace jsou schopni urazit vzdálenost až 4 000 km a překonat bariéry, které jsou až 3 metry vysoké. Na přehrady jsou však krátcí… Posledním hřebíčkem do lososí rakve byla stavba zdymadla na Střekově a Masarykových zdymadel.
Miliony lososů
Už na konci 19. století se proto čeští rybáři pokusili zvyšovat lososí populaci tím, že se plůdek uměle vysazoval do řek. A už tehdy to bylo ve velkém: v letech 1871–1893 bylo do českých řek vypuštěno více než 10 milionů mladých lososů! Pomáhalo to, ale jen dočasně. Přes přehrady se lososi nedostali do míst, kde se rozmnožují – takzvaných trdlišť. Zmizení lososů z našich řek bylo stejně rychlé jako nečekané. Ještě během II. světové války se u nás několik lososů objevilo, ale úplně poslední exemplář byl chycen roku 1953. A to byl na půl století konec příběhů lososů v Čechách.
Kromě přehrad měli lososi ještě jednoho velkého nepřítele – stále znečištěnější vodu v českých řekách, potocích o nádržích. Právě špína, kterou lososi nesnášejí, ubírala smysl jakýmkoliv snahám vrátit lososa do našich vod. Naštěstí s tím, jak po pádu komunistického režimu začala Česká republika přijímat přísnější zákony na ochranu přírody, zlepšila se výrazně i kvalita vody. A na konci 20. století se mohlo začít s ambiciózním pokusem: vrátit lososa zpět…
Zázrak, který funguje
Myšlenka navrátit lososy do našich řek vznikla za našimi hranicemi. První takový program spustilo Německo už roku 1994, my v České republice jsme začali roku s programem nazvaným „Losos 2000“. Jak to vypadá? Byli jsme se podívat na letošní vypouštění malých lososů do říčky Kamenice v Národním parku České Švýcarsko. Letos se do této už tradiční akce zapojil dokonce i norský velvyslanec Jens Eikaas.
Jediná možnost, jak navrácení lososů provést, spočívá ve vysazování malých rybek právě na místech, kde se jejich předci tradičně třeli. Do říčky Kamenice se lososi vypouštějí už od roku 1998. Vždy se jich vypustí několik tisícovek, při letošní akci se jednalo o 120 000 kusů plůdku lososa. Přežije jich sice jen malé procento a ještě menší část se vrátí zpět, ale ti, kdo se o návrat lososů snaží, i to považují za obrovský úspěch. První dospělí lososi se do Kamenice v Českém Švýcarsku vrátili roku 2002 a od té doby jich pravidelně přibývá. Zdá se, že se Česko konečně zase stává zemí lososům zaslíbenou. Než se však stav lososů vrátí alespoň na pár procent počtů z dob 19. století, bude to trvat ještě nejméně desítky let…
