Mraky svítící uprostřed noci můžete právě nyní vidět i v Česku. Poradíme vám kdy
Nevěříte, že je možné v noci vidět mraky, které svítí? Tak to děláte chybu. V období kolem letního slunovratu je někdy možné tuto pozoruhodnost pozorovat i v Česku.
Stříbřitá oblaka, zářící uprostřed noci, byla poprvé pozorována v roce 1885…
Letošní sezona nočních svítících oblaků je v plném proudu. Objevují se po celé obloze, což je na české poměry neobvyklé. Doba pozorování je večer mezi desátou a půlnocí, či ráno mezi druhou a čtvrtou hodinou nejlépe s dobrým výhledem k severu, radí astronomové.
Přes den tento typ oblaků neuvidíte. Nejlépe se pozorují za soumraku právě kolem letního slunovratu a dají se pozorovat na severní i jižní polokouli v zeměpisných šířkách 50–65°. U nás je můžete pozorovat od půlky května do půlky srpna, ale nejvíce se vyskytují v červnu a červenci.
Na severní polokouli jsou svítící oblaka nejčastěji pozorovatelná z oblastí mezi 50 až 65 stupni severní šířky, a to ve chvílích, kdy je Slunce šest až 16 stupňů pod obzorem. V té době osvěcuje právě oblast mezosféry. Okolo slunovratu v Česku tato hloubka Slunce pod obzorem odpovídá půlnoci letního času.
Podívejte se na video NASA, jak zářící mraky vypadají:
Oblaka, ale ne ledajaká
Nejsou to typická mračna, která se nacházejí v troposféře nanejvýš 12 kilometrů nad úrovní moře, ale o vrstvy Sluncem nasvícených ledových krystalků vysoko v mezosféře, tedy ve výšce kolem 80 až 85 kilometrů nad povrchem Země (tedy v horní části mezosféry).
V mezosféře, se teplota stále mění. Jen během několika týdnů okolo letního slunovratu se ustálí na nejnižší hodnotě během roku, a to na zhruba minus 130 stupních Celsia. Teprve za těchto podmínek se mohou tato oblaka tvořit. Jsou z částeček ledu, které vznikají z malého množství vodních par z nižších a teplejších vrstev atmosféry a také štěpením molekul vody přímo v mezosféře a patrně i štěpením metanu slunečním zářením.
| Poprvé byly svítící mraky pozorovány v roce 1885 a tehdy vznikla také první fotografie a rozběhl se jejich výzkum. Oblaka jsou zřejmě tvořena drobnými ledovými částicemi, dříve se vědci přikláněli k faktu, že jsou jakýmsi shlukem částic kosmického nebo sopečného původu. Více o oblacích píše NASA zde. |
První zmínky o svítících oblacích jsou z průmyslové revoluce v 19. století. Odborníci soudí, že nemalý podíl na jejich vzniku má i globální oteplování. Vyšší koncentrace oxidu uhličitého přináší více tepla a více vodních par, které stoupají do mezosféry. Další velký vliv na výskyt svítících oblaků má sluneční aktivita. V době minima sluneční aktivity je jejich výskyt mnohem vyšší. Nízká aktivita přispívá k nižší teplotě polární mezopauzy (vrstva atmosféry na přechodu mezi mezosférou a termosférou).
Podívejte se na video o tom, jak tyto mraky vlastně vznikají (Discovery News; v angličtině):
Ilustrační foto: Wikimedia / Martin Koitmäe
