Nejstudenější místo v celém vesmíru najdete ve Finsku
Pokud hádáte, že někde v kosmických hlubinách, jste na omylu. Vůbec nejchladnějším místem ve vesmíru je Finsko.
273 stupňů pod nulou.
Není to žádný vtip, jak by se snad mohlo zdát. Zatímco v těch nejstudenějších koutech vesmíru teploty obvykle neklesají pod 245 °C pod nulou, ve finských laboratořích se podařilo fyzikům téměř dosáhnout teploty 273 °C pod nulou. Stalo se to roku 2000 – tým vědců z Technické univerzity v Helsinkách ochladil kousek rhodia na desetinu miliardtiny stupně nad absolutní nulou (273,15 °C pod nulou).
Hlavní zásluhu na tom měl fyzik Juha Tuoriniemi. Jeho zásluhou se podařilo ochladit jádro atomu rhodia na výše zmíněnou teplotu. Třeba Guinessova kniha rekordů Tuoriniemimu prvenství nepřiznává, aby pro ni rekord platil, musel by se ochladit celý atom. To se podařilo jinde…
Jen těsně na druhém místě se umístilo další místo na naší planetě, na slavném institutu MIT v Cambridge. Tam zvolil tým pod vedením Wolfganga Ketterlea jinou metodu; na teplotu blížící se 273 °C pod nulou přivedl sodíkový plyn. Ketterle za to dostal roku 2001 Nobelovu cenu – podařilo se mu totiž dokázat při této teplotě existenci tzv. Boseho-Einsteinova kondenzátu. To byl dlouhá léta jen hypotetický stav hmoty tvořený bosony při teplotě blížící se absolutní nule Za těchto podmínek má velká část atomů minimální kvantovou energii. V tomto stavu se atomy nechovají jako kapalina, plyn ani pevná hmota, namísto toho vytvoří jakýsi oblak. Předpověděli ho roku 1925 Albert Einstein a indický fyzik Satyedra Bose.
Na Zemi je fakt zima
Fyzici se dokázali stavu absolutní nuly přiblížit mnohem lépe, než přirozený vesmír. V něm je nejstudenějším místem Bumerangová mlhovina. Tato oblast tvarem připomínající motýla má teplotu 271 °C pod nulou. Objevili ji teprve roku 1979 astronomové z Austrálie; její jádro je tvořené umírající hvězdou, z níž uniká pod velkým tlakem plyn. Proudí ven rychlostí asi 500 tisíc km/h, tedy téměř polovinou rychlosti světla… Plyn se přitom ochlazuje podobně, jako když uniká vzduch z balónku – je tedy až o dva stupně nižší než teplota okolí.
To naše sluneční soustava je vlastně velmi teplé místo. Zatím nejnižší teplotu v ní naměřila sonda Voyager, když roku 1989 zkoumala povrch Titanu, měsíce Neptunu. A samotná Země? Až na extrémní podmínky v několika laboratořích je tu pořádné vedro. Zatímco průměrná teplota vesmíru je 270,4 °C pod nulou – tak ji naměřil roku 1990 satelit COBE a tak to také předpověděla teorie relativity. Na Zemi je přirozeně nejchladnějším místem Antarktida, kde byla roku 1983 naměřena teplota 89,2 °C pod nulou.
