První měsíc nového roku bývá neodlučitelně spojen s novoročními předsevzetími. Většina z nás si  je však dává spíše "ze zvyku", a  tak v průběhu dalších týdnů či měsíců zjistí, že si na další odhodlání změnit zlozvyky počká zase napřesrok.

Dary a obdarovávání pohledem antropologa. Co prozrazují o nás a co o obdarovaných?

Síla zvyku

 Ruth Benedictová byla antropoložka s krásnýma, avšak melancholickýma očima. Nevím, s jakými výhledy se dívávala do nového roku, ale jedno je jisté: zvyk měl pro ni zásadní význam.

Zvyky v sobě neuzamykají jen to pozitivní a to, co má přetrvat na věky věků… FOTO: Michal Josephy

Viděla v něm určující sílu, která formuje naše životy: "Život jednotlivce je především nikdy nekončícím přizpůsobováním se vzorcům a standardům tradičně předávaným v jeho společenství. Od okamžiku, kdy se narodil, zvyky jeho komunity formují jeho prožívání a chování."

V následném průběhu života se však nesetkáváme jen se zvyky v podobě "kulturních vzorců" a tradic, ale i s takřečenými osobními zlozvyky. Člověk má tendenci "zvyky držet", nerad bourá navyklé pořádky, a tak časem dojde ke stavu nečinnosti, pohodlnosti a strnulosti. Také díky nim často nesebere sílu změnit ve svém životě ani maličkosti, a to i přesto, že svět kolem se prudce mění a daný "zlozvyk" vytváří překážku k naplnění osobních cílů.

Lekce z trhu

Na trzích se lze naučit mnohé o lidském jednání a chování… FOTO: Michal Josephy

Charles Duhigg pracoval v Iráku jako reportér pro New York Times. Ve městě Kufa se tehdy pravidelně strhávaly davové výtržnosti a stupňovalo násilí. Jeden z majorů US armády však pomocí analýzy videozáznamů objevil v celodenním mumraji pravidelnou sekvenci chování lidí, která se den co den opakovala.

K překvapení "starosty" města si vyžádal jediné: zda by na toto prostranství zamezil vstup prodavačům jídla. Na druhý den vše začalo stejně. Z malé skupiny příchozích Iráčanů se postupně měnila ve zlostně skandující dav, který získával podporu i z řad přihlížejících diváků. Avšak v době, kdy již obvykle začaly lítat kameny, se něco změnilo. Shromážděným vyhládlo, a prodavači kebabů, na něž byli zvyklí, náhle nebyli nikde. Spolu s nimi se k domovům začali rozcházet i přihlížející zevlouni, kteří jim dodávali "páru". Kolem osmé večer bylo místo klidné a prázdné. Když se později Duhigg zeptal majora, jak na toto řešení přišel, odpověděl mu, že: “Porozumění zvykům bylo tou nejdůležitější dovedností, kterou jsem se v armádě naučil, a celkově změnilo můj náhled na svět."

Tradice nové tradice

Ahmad Zaki byl jedním z těch, kteří se na trhu pravidelně scházeli. Prodával kebab, kecal s kumpány, přihlížel pouličním šarvátkám. Dělal to den co den a neviděl na tom nic zvláštního. A to se nejspíše týkalo i většiny přítomných.

Podle Michela Foucaulta totiž "víme, co děláme, často víme, proč to děláme, ale už ne to, co to dělá s námi". Ačkoliv existuje spousta "zaručených psychologických triků", jak se vypořádat se zlozvyky, inspiraci může nabídnout i antropologie zaměřena na poznání "těch druhých".

Ta spočívá zejména v možnosti se zastavit a nahlédnout z odstupu na to, co se nám zdá všední, zvyklé a všeobecně zažité, jako bychom studovali "cizí kulturu". Pokud si ještě navíc tato pozorování zaznamenáme do osobního "terénního deníku", pak se nám zpravidla vyjeví to, jak dané zvyky fungují ve smyčce tvořené jejich spouštěčem, rutinou a odměnou. Někdy dokonce stačí i málo: i změna hodiny vstávání, ranních "rituálů", či cesty do práce může ve výsledku pomoci přeskládat mozaiku zažitých zvyků a bludných kruhů chování, které nás vedou životem tam, kam v podstatě ani nechceme… 

Úvodní ilustr. foto: Thinkstock

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

• Čekáním strávíme slušnou část života. I uprostřed moderního a uspěchaného světa
• Humor a smích v dějinách člověka. Proč se smějeme a vyprávíme si vtipy?
• Evoluce drbání a pomluv. Kdo šířil drby více, byl z hlediska přírodního výběru úspěšnější