„Puritanismus by se tady na ostrově Kauai dal nadepsat snad na každý dům,“ píše nám fotografka Jana Boemer. Zde se jednoduše o sexu nemluví, neexistují žádné narážky, natož aby si někdo vyprávěl sprosté vtipy.
Před několika měsíci vyšel v New York Times článek s názvem „Ne pod mojí střechou“. Šlo o dospívající děti a téma, jak rodiče nesouhlasí s tím, že by před uzavřením 18 let mohly mít pohlavní styk. A to ještě pod jejich střechou. Článek byl považován za neuvěřitelně otevřený. New York se nedá přirovnat ke státům odlehlejším, natož ke Kauai, která je snad nejdále, a puritanismus by se zde dal nadepsat prakticky na každý dům. Zde se jednoduše o sexu nemluví, neexistují žádné narážky, natož aby si někdo vyprávěl sprosté vtipy.

Veřejně se zde nikdo nemazlí, nahoře bez na pláži je nemožné a i miminka musí na sobě mít plavky. FOTO: Jana Boemer
Mám dvě děti ve škole, kde sex samozřejmě také není tématem – dcera má 15 let a syn 17. Sexuální výchova by zde byla nemyslitelná. Děti musí nosit i na výlety k moři školní uniformy, které (v tomto horku) nesmí být u sukní a kalhot kratší než po kolena a trička jsou uzavřená až ke krku a z dost silných materiálů. Kamarádky mé dcery v patnácti letech neví nic o antikoncepci a věří na báchorky asi takové, jaké znám z vyprávění mé babičky, která se narodila v roce 1911. Časopisy pro děti jako Bravo jsou zde nemyslitelné. Že zde děti bez jakékoliv osvěty mají často v šestnácti letech děti, není žádnou výjimkou.
Nejhezčí příklad byl školou připravovaný maturitní večírek určený pro děti deváté až dvanácté (maturitní) třídy. Nejprve nám přišel domů obsáhlý dopis, jak se budou muset děti obléct a jak se chovat na večírku. Z toho dopisu námi chvílemi zmítalo rozčílením a chvílemi výbuchy smíchu. Když však přišel dokument, který děti musely podepsat, zůstalo spíše rozčílení. Šaty děvčat nesměly být kratší než po délku jejich prstů při stažené paži. Chlapci museli být v oblecích. Nesměl se samozřejmé pít alkohol a brát drogy…

FOTO: Jane Boemer
Během večírku byly připravené testy na drogy a alkohol a při pozitivním testu měly být děti vyhozeny ze školy. Při tanci se děti opačného pohlaví k sobě nesměly přiblížit na více než na 30 centimetrů. Při porušení by musely opustit taneční parket a musely by vychladnout (doslova) a podepsat prohlášení, že se uklidnily. Na toaletu směly jít jen s dozorčí doprovodnou osobou a na večírku byla přítomna policie pro dodržování všech pravidel. Protože se pro děti na ostrově vůbec nic neděje, všechny se i přes přísná pravidla šíleně těšily.
V deset večer večírek končil, a tak jsme si s manželem sedli do hotelového baru, abychom na naše večírkomany počkali. Při cestě na toaletu jsem kradmo nakoukla do sálu a zůstala stát s otevřenou pusou. Klubíčko těl se na parketě zmítalo ve veškerých sexuálních pozicích – jen, že bylo oblečené. Dirty dancing byl proti tomu večerníček. Většina děvčat měla strečové šaty, které si jednoduše vytáhla výš než po zadek. Dozorci byli ve stresu a nevěděli, jak se zachovat. Pobíhali mezi záchodem a tanečním sálem s prázdnými lahvemi alkoholu v ruce, které děvčata prý propašovala skrze kontrolu přilepené na stehně.
Tím, že je vše zakázané, byly děti jak puštěné ze řetězu a vše, co zažívají jejich vrstevníci u nás pomalu přes celý rok, se muselo vejít do tříhodinového večírku…
Jana Boemer. Založila v Praze Leica Gallery Prague a prezentovala v ČR nejlepší fotografy světa. Od roku 2005 cestovala s Galerií ve vlaku tři roky po České a Slovenské republice. Boj přivážet do Česka velké fotografické projekty v roce 2010 vzdala a odstěhovala se i s rodinou na nejkrásnější Havajský ostrov Kauai. Zde provozuje galerii s kavárnou Art Cafe Hemingway a užívá si zpět svět...

Poslední komentář