Směnárny, kam vám peníze přivezou na kolečkách. I to je Afrika
Hlavní město Somálilandu Hargeyse je úžasné. Když přijdete na místní tržiště, první, čeho si všimnete, jsou velké hromady peněz.
Do směnárny raději s rancem
Bankovky, po balíčcích stažené gumičkou a vystavěné do komínů, se jen tak povalují po zemi, vedle sedí člověk nebo dva, a v naprostém klidu počítají další bankovky nebo si hrají s kalkulačkou. Za jeden dolar je asi 6 tisíc somálských šilinků, tištěných v jedno, dvě a pěti stovkách a při výměně peněz i jen na základní potřebu si člověk odnáší celý ranec bankovek…
Jediná zbraň v dohledu je puška mého ochránce, strážce z Edniny nemocnice, kterého se mnou Edna vyslala ´co kdyby náhodou’. Zbraň naštěstí v mé přítomnosti nikdy použít nemusel, ale sám byl užitečný na rozhánění zvědavých dětí, kterých jsem za sebou během několika málo minut měla celý průvod.
O kousek dál sedí ženy a před sebou mají zasklené stolky plné zlata. Somálky se rády šňoří a zlaté šperky – náhrdelníky, prstýnky a náušnice s jemnými rytinkami jsou velmi žádané.
Ženy sedí za svými stolky celý den, baví se, aranžují své poklady a na žádost vyndají a rozloží tolik kousků, kolik si zákazník žádá; nechají vás vše prohlédnout a vyzkoušet.
Když vám usekli ruku, byli jste odepsáni
Zatím nic neobvyklého. Ale zvláštní je to, že ani peníze, ani zlato nehlídají žádní těžkooděnci, ani obyčejní policajti; v Hargeyse se prostě nekrade.
Somálilanďané si váží klidu, který u nich, na rozdíl od jejich jižních sousedů, panuje, a snaží se nevyvolávat zbytečné roztržky.
To je docela jiný důvod k nekradení, než jaký jsem zažila v Somálsku v roce 1986 – tehdy platil zákon šaría a zlodějům se usekávala pravá ruka.
Tím nejenže přišli o ruku, ale zároveň se společensky úplně vyřadili – v Somálsku se pravou rukou jí, často z jedné společné velké mísy. Levá se používá k hygienickým účelům, například na toaletě. Hrábněte levou rukou do společné mísy s obědem a všichni odejdou.
Somáliland není Somálsko
To, že se v zemi nekrade, je dobrá zpráva pro turisty i pro místní. Dobré ale není, že všechny snahy a klid, kterému se Somáliland už dlouho těší, nehrají velkou roli v tom, aby země byla mezinárodně uznána jako samostatný a nezávislý stát.
Bohužel jsou házeni do jednoho pytle s se Somálskem, které je už delší dobu známé jako jedna z nejnestabilnějších zemí na světě a kde se humanitární situace den ode dne horší a vyhlídky na lepší budoucnost jsou momentálně téměř nulové. Ale Somalilanďané se nenechávají odradit a budují si vlastní zemi bez ohledu na to, jestli je svět vnímá jako samostatné nebo ne.
Mají svou měnu, své zlato, svou vládu a své vlastní úsilí vytvořit si stát, jaký oni sami chtějí a ne jaký jim diktovala až do roku 1991 společná vláda ze somálského jihu.
A peníze a zlato ’poházené‘ jen tak volně na ulici, symbolizují jejich klid a snahu o normální život.
