Tajemné voodoo v Beninu. Nehledejte černou magii ani čarodějnictví
Západoafrický Benin je považován za kolébku voodoo. Co vlastně voodoo je? Směsice katolicismu, afrických náboženství a indiánské víry. A navrch svobodného zednářství.
Voodoo se považuje za synkretické náboženství, jinými slovy tedy jde o víru, která spojuje více náboženských vlivů. V případě voodoo je to západoafrická tradice mnohobožství včetně vlivů římského katolicismu. Kořeny voodoo sahají ke karibskému ostrovu Haiti a spojují i tak zdánlivě nesourodé tradice náboženství indiánských kmenů a svobodného zednářství. Voodoo najdeme také v Dominikánské republice, na Kubě, a dokonce i v americké Louisianě.
Voodoo je v přirozenou součástí beninského života. V západoafrickém Togu, Ghaně a Nigérii jej lidé také vyznávají, ale jen v Beninu se k voodoo hlásí velká část obyvatel, kolem poloviny populace. Nicméně i ti obyvatelé, kteří se oficiálně hlásí ke křesťanství nebo islámu, zahrnují nějaké prvky voodoo do své víry. Voodoo zkrátka prostupuje celou beninskou společností.
Co je vlastně kult voodoo?
Voodoo je velmi těžké definovat, není to jenom víra, ale také způsob života, kultura, filozofie, jazyk, umění, tanec, hudba a třeba i medicína.
Součástí spirituálního světa voodoo je Mahou, nejvyšší bytost a dalších asi 100 božstev (voodoo), která reprezentují různé jevy (třeba válku, nemoc, zemi, vodu, blesky nebo kováře aj.). Kněží žádají bohy, aby zasáhli ve prospěch lidí, ale s černou magií nebo čarodějnictvím to nemá nic společného. Žádné propichování panenek nebo nic podobného zde neuvidíte.
Někteří kněží používají různé bylinky na léčbu nemocí a možná někteří umí zneužít své znalosti i proti svým nepřátelům. Někdy jsou součástí obřadů i oběti (nejčastěji kuře nebo ovce, které jsou obětováni božstvům), někdy se používá alkohol, kterým se pokropí země… To vše v případech, kdy věřící prosí bohy o pomoc nebo svolení.
Věřící prosí bohy o pomoc v nejrůznějších případech - léčba nemoci, hledání práce, obchodní jednání, hledání partnera nebo těhotenství.
Pěkně od začátku
Historie voodoo se začala psát v roce 1697, kdy získala západní Hispaniolu (dnešní Haiti) Francie. Ta začala do své kolonie dovážet otroky z celé Afriky. Časté vzpoury a protesty proti špatnému zacházení končívaly útěky otroků do hor, kteří zde vytvářeli komunitu Maroonů.
Komunita Maroonů se snažila zachovávat svoji původní kulturu a tradice. Zde se setkávali otroci z různých afrických zemí a později začala vznikat společná víra v božstva nejrůznějších afrických kmenů a etnik. Svůj vliv měl samozřejmě i římský katolicismus, který ve voodoo zanechal své stopy v podobě uctívání svatých (například uctívají svatého Patrika). V neposlední řadě sehrálo svoji roli i svobodné zednářství.
Kolonistům se družení otroků samozřejmě nelíbilo a snažili se náboženství potlačovat, jak se dalo. Výjimkou nebyly ani popravy kněží a kněžek. Obavy ze vzpour dohnaly kolonialisty ke krutým akcím, nezastavili se před ničím.
Kněží François Mackandal vedl v letech polovině 18. století velkou vzpouru a vzápětí následovala vzpoura další. Jako vyjádření podpory se konal nejvýznamnější obřad voodoo v historii Haiti - Bwa Kayiman v roce 1791. Byl to vlastně začátek haitské války o nezávislost.
Tanec mrtvých předků
Každoroční setkání věřících v Beninu je oslavou tohoto náboženství. Věřící se setkávají na pláži, na místě, "ze kterého není návratu", tak mu říkají - protože jde o místo, odkud byli odváženi jejich předci jako otroci do Ameriky.
Věřící tancují, slaví. V historii již bylo voodoo zakázáno, takže je důvod k radosti. Ze 7 milionů obyvatel se k voodoo hlásí kolem 65 % věřících.
Zvířecí oběti
K oslavám patří i zvířecí oběti. Stoupenci kultu voodoo věří, že život řídí duchovní síly, které mají původ v přírodních jevech, jako je voda, země, vzduch. Ty by měly být uctívány rituály spojenými se zvířecími oběťmi.
Věřící uznávají existenci nejvyšší bytosti, ale i mnoha dalších božstev, která jsou vlastně prostředníky mezi nejvyšším bohem a lidmi.
FOTO: Isifa