Tam, kde se propadla Angelina Jolie
Angkor – světoznámá archeologická památka starobylého khmerského impéria se dlouho skrývala před očima turistů. Dnes se stala jednou z nejpopulárnějších turistických destinací na světě. V tomto roce ji má navštívit ke třem milionům lidí.
Khmerské království vzkvétalo od 9. do 15. století a poté jeho hlavní město doslova zarostlo pralesem. Znovuobjeveno bylo až v 19. století, kdy francouzští archeologové začali dlouhotrvající rekonstrukci. Ta byla ovsem zastavena v 70. letech kdy vypukla kambodžská občanská válka a Angkor byl zabrán vojáky. Během této dvacetileté války se Pol Potova vláda nepředstavitelného teroru zasloužila o smrt odhadem až 5 milionů Kambodžanů. Všechny zprávy o tom, co se v té době v Kambodži odehrávalo, byly tak strašné, že jsem ji navštívit nikdy nechtěla ani poté, co válka skončila.
Nechcete svézt, madam?
Ale, nikdy neříkej ne. Když jsem se nedávno ocitla v Bangkoku a viděla poutače na zájezdy do Angkor Watu, mé přesvědčení se začalo viklat. Vážila jsem mezi cestou autobusem, kdy bych toho víc viděla, a krátkým letem. Nakonec zvítězilo letadlo. Přistála jsem v Siem Reapu, výchozím městečku pro objevování komplexu Angkor.
Jako vždy jsem se spoléhala na to, že po příletu se něco najde a neměla jsem zamluvený hotel, a vlastně ani netušila, jak to tam pro turisty funguje. Hned na letišti jsem si stoupla do fronty s většinou mladými lidmi, kteří asi také plánovali jako já – něco se prostě najde.
Fronta byla na taxíka a když přišla řada na mne, klučina se zeptal, jestli by mi vadilo jet na motorce. Vadilo, ale nepřiznala jsem se. Čirou náhodou byl klučina také propojen na hotel, kam mě odvezl. Ukázalo se, že ubytování je sice úplně základní, ale na skvělém místě, uprostřed všeho dění, jen pár metrů od hlavního tržiště vystavěného ve francouzském koloniálním stylu, s bary a restauracemi nabízejícími lahodné jídlo. Kluka s motorkou jsem si najala na celou dobu mého pobytu.
Davy, davy a zase davy
Druhý den jsme vyrazili ještě za tmy; ranní atrakcí je pozorování východu slunce nad Angkor Watem. Tam se musí dojít ještě za tmy, aby člověk měl opravdový zážitek ze sluníčka vynořujícího se za tímto nejslavnějším chrámem celého komplexu. Cestou si sice všimnete lidí, kteří se jako stíny pohybují stejným směrem, ale šok se dostaví až u vodního příkopu, když se začne rozednívat – východ slunce pozorují stovky nadšenců, v družném shluku podél vody.
Popularita Angkoru stoupá od té doby, kdy byla celá oblast zařazena do seznamu Světového kulturního dědictví Unesco v roce 1992. Po válečných konfliktech byl Angkor plný min a musel být pročištěn i od neustále postupující bujné přírody. Bezpečnost ale současně přilákala zloděje památek, kteří několik století starým sochám usekávali hlavy, odlupovali kousky architektonických ozdob a všeho, co se dá prodat sběratelům, často i otevřeně v antikvariátech v Bangkoku.
Dnes už prý je Angkor chráněn lépe, ale ohromný zájem turistů, kteří mají naprostou volnost pohybu a mohou si lézt kam chtějí, je dalším nebezpečím. Tři miliony párů noh přece jen dokážou něco z toho pískovce, z kterého je většina staveb postavena, udrolit.
Angelino, pozor kam šlapeš!
Turistům se ale jinak dá dobře vyhnout. Když jeden nebo dva autobusy vyklopí svůj lidský náklad, po chvilce zjistíte, že se dlouho nezdrží. Prolétnou zříceninami jako kobylky, vyfotí se a pádí dál. Většinou mají na prohlídku celého Angkoru jen jeden nebo dva dny, a kdyby setrvávali na jednom místě moc dlouho a nasávali atmosféru, stihli by toho málo z této rozlohou největší archeologické památky na světě, měřící okolo 400 čtverečních kilometrů. Poté, co opět nastoupí do autobusu, máte objekt pro sebe. Tedy - kromě chrámu Ta Prohm, známým svými stromy, které sice svazují staré stavby a drží je pohromadě svými ohromnými kořeny se schopností kleští, ale na druhou stranu ruiny trhají a ničí.
Tam se někteří návštěvníci zdržují déle, asi doufají, že se najednou z hlubin pod jedním z těch největších objeví Angelina Jolie, která tam zmizela při natáčení filmu Laura Croft Tomb Rider - prý se propadla rovnou do Pinewood Studios v Anglii.
Boj o pozici
Posledním zážitkem dne musí nutně být pozorování západu slunce. V Angkoru pro tento účel existuje Phnom Bakhneg. Asi půl hodiny před západem začne boj o co nejvyšší pozici. Návštěvníci lezou hlava nehlava po strmých schodech, ale jen proto, aby zjistili, že nahoře jim ve výhledu brání řada vysokých stromů, přesně v místě, kde slunce bude zapadat! A pak se všichni zase usadí do chlazených autobusů a odjedou zpátky do Siem Reap, do luxusních hotelů, k bazénu a na nějakou skvělou kambodžskou večeři.
