Leonardo proslul mezi svými současníky jako muž, který se vrhne na všechno, ale jen málokdy něco dokončí. Stejně jako nepřivedl k úspěšnému konci většinu obrazů, nedokončil ani své válečné stroje. Měli bychom dodat – naštěstí.

Své návrhy vyráběl jen v podobě skic, které zřejmě nikomu neukazoval. Ti, kdo je mohli spatřit, je brali jen jako další šílenosti. Teprve na konci 20. století je začali vědci seriózně studovat – a později dokonce vytvářet jejich modely. O to větší bylo překvapení, když se ukázalo, že většina modelů je zcela funkčních.

Bojový vůz

Leonarda válka bavila. Tedy ne že by sám vyrážel do bitev, to v žádném případě. Ale řadu let pečlivě studoval spisy antických i středověkých mistrů válečného umění a především stavitelů vojenských strojů. V dopise milánskému vévodovi Ludovicovi Sforzovi popsal devět kategorií vojenského stavitelství, které ovládá. Byly mezi nimi například nové zbraně, stavění a ničení mostů, dobývací stroje a výstavba odvodňovacích kanálů, které měly odvést vodu z vodních příkopů. Seznamte se s jeho nejslavnějšími vojenskými vynálezy!

Tento vynález je důkazem, jak dobře znal Leonardo antické válečné umění. Podobné stroje používali už Egypťané a Peršané. Leonardo však jejich vynález výrazně vylepšil a zmodernizoval. Stejně jako starověké bojové vozy, i ty jeho měly mít na kolech dlouhé kosy, jimiž mohly sekat nepřátele a především ratiště jejich kopí. Navíc však měly být vozy podle Leoparda pancéřované. Obyčejný lehký vozík nemohl odolat palbě renesančních střelných zbraní, proto byla konstrukce pokrytá pláty tvrzené kůže.

Leonardo vymyslel těchto zbraní rovnou několik. Některé vozy byly koňmi tažené, jiné spíš postrkávané. Mohly se opravdu stát účinnou zbraní, reagovaly totiž na aktuální vývoj ve válečné taktice. V době vrcholné renesance ovládaly italská bojiště kumpanie dobře vycvičených žoldnéřů. Ti se po pohybovali v šiku, který se jen ježil píkami a občas se z něj zableskl výstřel z arkebuzy. Vozy mohly snadno narušit tento jinak nezničitelný šik. Měly však jednu slabinu, kterou připouštěl i sám Leonardo: byly těžko ovladatelné a stejnou hrůzu vnášely do řad nepřátel i spojenců. Podívejte se na video Discovery Chanellu o tomto stroji.

Terminátor

Mezi stohy Leonardových návrhů se občas podaří objevit perlu i dnes. Teprve roku 1957 našel italský archivář Carlo Pedretti návrh mechanického rytíře. Da Vinci ho vymyslel roku 1495, ale od té doby se na něj zcela zapomnělo. Objev nezpůsobil velkou senzaci ani v době svého objevu. Teprve roku 1996 vznikla studie, ve které Mark Rosheim popsal, jak robot mohl fungovat. Televizní stanice BBC pak ve spolupráci s tímto vědcem model vyrobila. Od té doby se mechanický voják přezdívaný Leonardův robot objevil na mnoha výstavách.

Co přesně da Vinci s mechanickými vojáky zamýšlel, není známé. Nemohli se pohybovat sami, byli ovládaní provazy podobně jako nějaké obrovské loutky. Zřejmě měli sloužit jako velmi nápadité atrapy živých vojáků, například na hradebních zdech. Pokud by nepřítel viděl pohybující se obrněné rytíře, zřejmě by zaútočil na slaběji bráněné místo hradby. Podobně mohli „terminátoři“ fungovat i v poli. Současně by protivníky zřejmě likvidovali pomocí nejlepší zbraně psychologické války – strachu. Pohled na rytíře, které nesrazí ani ta nejpřesnější střela z pušky, musel být děsivý…

Kazetové bomby

Kazetové bomby a jejich případný zákaz jsou velkým tématem počátku 21. století. Jde o velké bomby obsahující stovky malých náloží, které se rozptýlí po velkém území. Vznikly sice za II. světové války, ale ty první vymyslel už velký Leonardo. Využil pro to bombardy, nejničivější děla své doby. Tyto velkorážové kanóny střílely na cíle pomocí horního úhlu – střely tedy na nepřátele dopadaly shora. Jednalo se o ničivou zbraň, proti které nebylo obrany. Leonardovi to připadalo málo.

Proto přišel s velkými projektily, které měly explodovat ještě ve vzduchu. Poté se z nich uvolnily stovky menších střel, které mohly zničit vše živé v širokém okolí. Tato munice měla vynahradit největší nevýhodu těžkých bombard – tedy fakt, že mohly střílet pouze jediným směrem… Naštěstí se nenašel nikdo, kdo by se pokusil o výrobu středověké varianty kazetové munice. Jinak by zřejmě lidstvo zažilo ještě mnohem větší masakry.

Kulomet

Jakmile lidstvo poznalo úžasnou (a děsivou) sílu střelných zbraní, hned se našli lidé, kterým byla střelba z jedné hlavně málo. Proto se už v počátcích puškařství objevila spousta návrhů, jak zrychlit kadenci střelby. Nebyl by to Leonardo, aby nepřišel s vlastním originálním návrhem. A dokonce pro něj vymyslel několik druhů munice.

Dobové arkebuzy byly sice výkonné, ale nabíjet je, to byla práce na déle než minutu. Leonardo přišel s prvním kulometem světa kolem roku 1480, když žil ve Florencii. Skicu s dvanáctihlavňovou zbraní zřejmě navrhl pro některého z mnoha italských šlechticů – pravděpodobně jako vizitku toho, co by pro něj byl schopný vyrobit. Když historici vyrobili funkční model, zjistili, že „kulomet“ by mohl střílet velmi přesně – na rozdíl od spousty jiných pokusů, jak spřáhnout hlavně. Zbraň byla velmi efektivní proti řadám postupující pěchoty. Další výhodou byla snadnost nabíjení, Leonardo dokonce navrhl systém chlazení hlavní, takže se nemuselo čekat, až vychladnou samy… 

Tank

"Mohu vyrobit obrněné vozy, bezpečné a nedobytné, jež se dostanou až do předních řad nepřátelských vojsk. Tam svými kanóny a puškami rozesejí smrt,“ napsal si da Vinci do svých poznámek.A aby byl jeho návrh originální, byly Leonardovy tanky poháněné natahovacím hodinovým strojkem.

Tento návrh je sice velice známý, ale současně je to jeden z mála nesestrojitelných Leonardových vynálezů. Génius si na něm vylámal zuby – byl příliš konstrukčně náročný na to, aby mohl vzniknout. Da Vinci nedořešil systém střelby, nepřišel ani se způsobem, jak sestrojit dostatečně silný hodinový stroj, který by dal tanku dost síly k pohybu alespoň o několik metrů.

 Letadlo

Létání Leonarda fascinovalo po celý život. Strávil spoustu měsíců tím, že skicoval ptačí křídla a svaly. A současně se sám pokoušel dostat člověka na oblohu. Nikdy mu to nevyšlo, stejně jako většina ostatních nápadů. Vymyslel dokonce několik létajících strojů, všechny sice jen v teoretické rovině, ale studie z druhé poloviny 20. století ukázaly, že některé ze strojů by byly schopné letu. Sice jen krátkého a s pádem na konci, ale zřejmě by se vznesly.

Na to, že všechny představy pocházely jen z jeho fantazie a nemohly být nikdy testovány, dopadly skici překvapivě dobře. Leonardo se sice nezamýšlel na jejich vojenským potenciálem, ale jistě by netrvalo dlouho, než by je někdo dokázal využít. Leonardo měl dokonce promyšlený i padák, který by odvážné piloty jeho mechanických letadel zachránil v případě havárie.

L