Záhadná supernova explodovala krátce po Kristu. Hvězdu zničil rudý obr
Obyvatelé Číny mohli 185 let po Kristu obdivovat unikátní vesmírný úkaz – výbuch vzdálené supernovy. Obří exploze zůstala až do současnosti vtisknuta do kosmického prostoru a času. Díky moderním teleskopům se o zániku podivné hvězdy můžeme přesvědčit i dnes.
Výbuch supernovy byl podle dobové legendy předzvěstí nové války, která skutečně o pět let později vypukla.
Asiaté měli ve druhém století našeho letopočtu přibližně osm měsíců na to, aby se mohli kochat pozůstatky zaniklé hvězdy. A že bylo na co se dívat! Zánik supernovy není ze Země viditelný zrovna každý den. Okolo objektu, který v hvězdném katalogu zabírá položku RCW 86, se ve dvacátém století zároveň vynořila spousta dohadů.
Fyzikům například nebylo jasné, proč se zbytky supernovy rozšiřují vesmírem tak vysokou rychlostí. Odfouknutý hvězdný materiál totiž zformoval v kosmu prstenec o značném průměru.
„Je dvakrát až třikrát větší než by měla vytvořit hvězda, které si svědci všimli na počátku letopočtu,“ uvedl astronom Brian J. Williams.
Z dobových záznamů vyplývá, že supernova měla v době exploze pět barev. Její výbuch byl podle dobové legendy předzvěstí nové války, která skutečně o pět let později vypukla (roku 189 po Kristu).
Odpovědi poskytla až moderní technika
Moderní technika nyní pomohla odhalit kosmické pozůstatky dávného výbuchu. Výsledná fotografie, na které se podíleli odborníci NASA a ESA, je spletitou kombinací údajů hned ze čtyř kosmických teleskopů.
Rentgenové paprsky zaznamenávala observatoř Chandra X-ray ve spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou a její pozorovatelnou XMM-Newton Observatory. Data obou observatoří jsou na snímku zachycena v modré a zelené barvě.
Cvičené oči fyziků si díky tomu mohou udělat obrázek o ohromné síle šokové vlny, která kdysi dávno vyšla z rozpadající se supernovy. Z rentgenového spektra je navíc patrné, že šoková vlna při průchodu okolím rozžhavila mezihvězdné plyny na miliony stupňů.
Záznam v infračervené oblasti záření (viz obrázek dole) poskytl Spitzerův vesmírný teleskop spolu s dalekohledem WISE (Wide-Field Infrared Survey Explorer).
Fotografie byla díky tomu doplněna o data v červené a žluté barvě. Ukázalo se, že zaniklá supernova má dodnes vliv na teplotu celé oblasti. V okolí RCW 86 je i po necelých 2000 letech po explozi mnohem tepleji než v prachových oblacích Mléčné dráhy.
Hvězdu zabil rudý obr
Analýzou dat v rentgenovém a infračerveném spektru záření astronomové došli k závěru, že explozí prošla supernova typu Ia. O tomto typu hvězd (tzv. bílých trpaslících) se soudí, že postupně shromažďují hmotu z blízkého hvězdného průvodce, nejčastěji z rudého obra. A činí to tak dlouho, dokud nedosáhnou Chandrasekharovy meze. Mez udává nejvyšší přípustnou hmotnost bílého trpaslíka (jedno z konečných stadií života hvězdy), při které je ještě stabilní (asi 1,44 hmotnosti Slunce). Další přísun hmoty z rudého obra nakonec podle propočtů vede k nestabilitě hvězdy a k její mohutné explozi.
S pozůstatky supernovy je spojená záhada, kterou se vědci pokusili vyřešit. Nebylo totiž jasné, jak se mohl zbylý hvězdný materiál rozšířit během necelých 2000 let po výbuchu (tedy během velmi krátké doby ve vesmírném měřítku) do oblasti o průměru 85 světelných let.
Jedno z vysvětlení opřené o pokročilý matematický model tvrdí, že si bílý trpaslík před masivním výbuchem „vyčistil" okolní prostor. Do této dutiny o nízké hustotě potom mohla zbylá hvězdná hmota velmi rychle expandovat.
Zbytky tajemné supernovy se od Země nacházejí přibližně ve vzdálenosti 8000 světelných let (Völk et al., 2005 uvádí, že jde o 9100 světelných let). Pozůstatky hvězdy naleznou pozorovatelé na pomezí souhvězdí Kružítka a Kentaura.
AUTOR: adr
