Lidé, kteří lovili dinosaury. Příběh záhadných kamenů z Ica
Miliony let staré kameny, na nichž jsou zobrazení dinosauři, kteří požírají indiány. Tento objev podnítil fantazii vědců i fantastů.
Na 5000 kamenech jsem shromáždil knihovnu pravěké civilizace.
Člověka dělí od dinosaurů období asi 60 milionů let. Přesto se na kamenech z Ica objevují obří ještěři vedle lidí. Jak je to možné? Abychom na tuto otázku odpověděli, musíme se podívat do historie kamenů.
Jejich objev přišel jako blesk z čistého nebe. Jsou spojené se jménem peruánského vědce, Dr. Javiera Cabrery Darqueay. Tento lékař roku 1966 dostal od kamaráda k 42. narozeninám podivný dárek – kámen. Na něm byl vyrytý obrázek dávno vymřelé ryby. Protože Cabreru bavila paleontologie, vydal se po stopách nálezu. Brzy pochopil, že takových kamenů existuje v okolí jeho města víc, mnohem víc. A začal je sbírat.
Od nálezu k muzeu
A pak to začalo být divné – tak trošku jako z románu. Cabrera zjistil, že stejné kameny sbíral i jeho otec, měl jich ve sklepě od 30. let minulého století nashromážděných několik stovek. Lékař objevoval stále další a další přímo překvapující rychlostí, do poloviny 70. let jich shromáždil asi 5 000. Protože byl Cabrera ctihodný muž, absolvent prestižní školy San Luis Gonzaga Ica National University, našel se v Peru zpočátku jen málokdo, kdo by jeho objevy zpochybňoval.
Cabrera si zařídil pro kameny v Ica soukromé muzeum „Museo de Piedras Grabadas“, shromáždil v něm ty nejkrásnější a nejextravagantnější kameny nalezené v celém regionu Ocucaje. Také vydal knihu, ve které objevy popsal a katalogizoval. Na většině nafocených kamenů se objevují dinosauři, velice často v nějakém kontaktu s domorodci, kteří vypadají jako Aztékové, Inkové nebo Mayové. Respektive – jako představa o Mayích, Incích a Aztécích, která převládala v 60.–70. letech minulého století.
Obrazy jsou velmi akční, na spoustě z nich spolu indiáni a dinosauři bojují. Indiáni jsou vyzbrojeni moderně vypadajícími sekyrami a mezi dinosaury se překvapivě často objevují zrovna ti nejpopulárnější dinosauři – tyranosauři nebo stegosauři. Také vám to zní čím dál víc podezřele? Nejste sami, stejný problém měli se stále se zvětšujícím počtem podivných kamenů i seriózní vědci. Marně oponovali, že kameny jsou vědecký nesmysl a stejně marně tlačili na Cabreru, aby prozradil místo jejich nálezu.
Lékař však nakonec couvl; novinářům v jednom rozhovoru prozradil, že kameny nalezl místní domorodec v jakési jeskyni. A pak se do toho vložila policie. Vesničan byl obviněn, že před úřady zatajil nález. Muž pak při výslechu přiznal, že kameny nenašel, ale sám je vyrobil – důvěřivci mu přesto nevěřili, pokládali takové přiznání za dané okolnostmi a nepravdivé.
Kdo uvěřil kamenům u Ica
Kameny se staly obrovským fenoménem. Vyjadřoval se k nim kdekdo. Seriózní vědci skepticky, zato milovníci záhad byli nadšení. Informaci o nich dostal do Evropy slavný Francouz Jacques Berger, jehož kniha Jitro kouzelníků se stala hitem po celém světě. Myšlenka, že by člověk mohl být mnohem starší, než naznačují vykopávky, je samozřejmě fascinující – a že žil vedle dinosaurů, je prostě úžasné. Staly se i jedním z hlavních argumentů Ericha von Dänikena, jenž jimi dokazoval, že na Zemi přistáli cizinci z hvězd.
Našel se však i další významní zastánci kamenů z Ica. Byli jimi američtí kreacionisté, pro které nález znamenal jediné: historie je jiná, než se zdá. Obraz zachycující současně lidi a dinosaury se stal důkazem, že lidé žili i před biblickou potopou. A všechno se to odehrálo v době před 4–5 tisíci roky, krátce po stvoření světa…
Podívejte se na video, ve kterém kreacionisté oslavují kameny z Ica:
Pravda je tam venku
A teď, jak to bylo doopravdy. Kameny se staly takovým hitem, že se do Peru za nimi vypravil i štáb BBC. Jeho redaktor se o pravdivosti nenechal přesvědčit tak snadno jako fantastové. Na ty, kteří měli s kameny něco společného, zkusil všechny novinářské triky, které znal. Netrvalo dlouho a všechno se provalilo.
Za vznikem prehistorických památek stál onen vesničan, farmář Basilo Uschuya. Přiznal se, že kameny sám vyráběl pomocí několika jednoduchých nástrojů. Prý proto, aby do regionu, kde žil, nalákal zahraniční turisty a přinesl tam tak blahobyt. Cabrera byl ve všem zřejmě nevinně, jeho jediným hříchem byla příliš velká důvěřivost.
Konec příběhu? Ani náhodou…
Problém byl v tom, že Cabreru, stejně jako stovky dalších, kteří uvěřili, ani přiznání nepřimělo ke změně názoru. Příběh o víře se postupně měnil ve vyprávění o fanatismu. Lékař vypracoval komplikovanou teorii podloženou pouze kameny z Ica. Vydedukoval z nich existenci „gliptolitického člověka“, který měl žít v době před 200–60 miliony lety bok po boku s dinosaury. Tito předchůdci člověka dosáhli takové úrovně, že předpověděli přílet ničivého meteoru, jenž vyhladil dinosaury – uprchli před ním v kosmických lodích z planety Nazca.
Kameny po sobě tyto superinteligentní bytosti zanechaly jako jedinou památku. Proč po tak bohaté a technicky pokročilé civilizaci zbyly jen obrázky připomínající komiksy, Cabrera neřešil. Věřil, že gliptolitická kultura se odstěhovala někam do souhvězdí Plejád. Roku 2001 Cabrera zemřel a o pět let později přišel Uschuya pro televizi NBC s dalším originálním vysvětlením: Většina kamenů byla opravdu padělky, ale několik jich údajně v jeskyních opravdu nalezl. Ve stejném roce analyzovali kameny geologové. Ti potvrdili, že se jedná o andezit, miliony let starou vyvřelou horninu. Ale obrázky na jejich povrchu jsou podle všech analýz mnohem, mnohem mladší…
Foto: Wikipedia
