Pradávné společenství lidí a zvířat

Lidé ve své společnosti chovají psy a kočky odedávna. Že zvířata nejsou jen čtynohými mazlíčky, ale dokázali i přispět k vývoji druhu Homo sapiens, dokazují nejnovější objevy.

Pradávné společenství lidí a zvířat
Pradávné společenství lidí a zvířat
Zdroj: archiv

Jak dokazují objevy poslední doby, člověk je na své pouti časem doprovázen čtyřnohými přáteli odpradávna.

Jak je to dlouho a jakou roli dnešní domácí zvířata ve vývoji lidstva hrála, se vědci stále dohadují.

Kočky


Bronzová socha kočky.
Sbírky egyptologického muzea v Káhiře.
Foto: Martin Frouz

Nový důkaz o pradávném soužití mezi lidmi a kočkami objevili archelogové v hrobě starém devět a půl tisíce let na ostrově Kypr. Ve vesnici obývané lidmi před deseti tisíci lety se našla kostra kočky pohřbená vedle lidských ostatků.

Dosud se vědci domnívali, že první, kdo začal chovat kočky jako domácí zvířata, byli pradávní Egypťané zhruba před čtyřmi tisíci lety. Ve staroegyptské kultuře hrály kočky velkou roli.

Sbližování člověka s divokými kočkami začalo podle vědců asi před jedenácti tisíci lety, když se šelmy začaly přibližovat k tehdejším zemědělcům a hlavně k zásobám jídla. Nové objevy zveřejněné v časopise Science ale naznačují, že soužití lidí a koček začalo daleko dříve.

Francouzští vědci došli k závěru, že kočky byly na Kypru domácími zvířaty, a když jejich pán zemřel, zabili je také a pohřbili vedle jejich pána.

Později se zřejmě lidem kočky osvěčily při chytání myší. Staly se také nenáročnými společnicemi a spoluobyvatelkami mnoha domů, takže naše společenství přetrvalo století.

Psi


Pouliční kočka v Káhiře.
Foto: Martin Frouz

Ale nejvěrnějším a nejdéledobějším průvodcem lidí jsou psi.

Odchod pravěkých lidí z Afriky nastal přibližně v té samé době jako byli domestikováni vlci, ze kterých se postupem času stali psi. Vyplývá to z analýzy DNA obou živočišných druhů, jak informoval americký odborný časopis Science.

I když je tento důkaz nepřímý, počáteční partnerství lidí a psů mohlo umožnit moderním lidem nahradit jiné druhy hominidů, neandrtálce i opolidi z jihovýchodní Asie. Tento zvyk - soužití lidí a psů - se postupně rozšířil do všech obývaných krajin.

Důkazy plynoucí z analýzy DNA také tvrdí, že první předkové druhu Homo sapiens opustili Afriku před přibližně 150.000 lety, na což už poukázali mnozí paleontologové. Prapředkem celého lidstva je též, podle nejznámějšího badatele v této oblasti Louise Leakeyho, tzv. mitochondrická Eva, jejíž chromozómy nosíme v sobě dodnes všichni.

Člověk a pes se stali velmi úspěšnými partnery při lovu. Po domestikaci psi následovali lidi všude, kam sa Homo sapiens vydal, například si lidé vzali psi i při migraci na americký kontinent.

Soužití člověka a psa-vlka při lovu z nich udělalo takřka neporazitelnou koalici. Tak sa klidně mohlo stát, že toto partnerství mohlo být důležitým faktorem v tom, že jiným hominidům ztrpčovalo život, ať už se přímý konflikt mezi neandertálci či opolidmi odehrál nebo ne.

Tím, že se človek moderního typu - i když ještě během svého evolučního vývoje - s pomocí psů stal úspěšným lovcem vysoké zvěře, se také snadněji se dostal i ke kožešinám a kůžím, jež ho chránili před zimou. Tak se i zároveň po odchodu z teplé Afriky dokázal jednodušeji přizpůsobit novému evropskému podnebí.

Později, v mladší době kamenné v období zemědělské revoluce, člověk znovu zjistil, že ve psech má připraveného a ochotného spojence, který bude nejen hlídat úrodu a obydlí, ale bude mu také přítelem a společníkem. A tak je tomu bezmála dodnes.


Pes hlídající stádo ovcí. Ranč v Montaně. (ilustrační foto)
Foto: Richard Olsenius/National Geographic Image Collection