V dvacátém, a tedy mírně jubilejním, kurzu fotografování zkusíme pohlédnout pravdě (tedy hodně subjektivní pravdě) do očí a opatrně prozkoumáme otázku otázek: Jak se vlastně pozná dobrá fotka?
V tomto díle fotokurzu prozkoumáme velmi jednoduchou věc: proč stojí za to se při focení lidí čas od času mírně zhoupnout v kolenou. A dát fotografovaným hlavu "do nebe".
V tomto díle Kurzu fotografování odpovíme na otázku, proč jsou fotoaparáty hloupější, než se zdá, a jak je přinutit, aby dobře měřily expozici. A také odhalíme velmi užitečný čudlík s hvězdičkou.
V tomto díle Kurzu fotografování prozkoumáme věc zdánlivě jednoduchou: jak vhodně nakombinovat základní parametry (ISO, čas, clona), aby fotka stála za to. Že to je banální? Vůbec ne!
V tomto díle Kurzu fotografování si budeme hrát s báječnou technikou HDR a pokládat si zásadní filozoficko-praktickou otázku: kde je ve fotografii hranice mezi viditelným a neviditelným.
V tomto díle Kurzu fotografování se zastavíme u zcela banálního pravidla, které je trochu záhadné, protože ho ctí překvapivě málo fotografujících. Pravidlo zní: fotka má mít harmonické pozadí.
V tomto díle Kurzu fotografování prozkoumáme, jak nepodlehnout velkým fotoomylům, myslet na vnoučata a nemyslet na focení slonů. A také vám prozradím, co udělám, až se stanu ředitelem zeměkoule.
V jedenáctém díle Kurzu fotografování prozkoumáme extrémy obyčejné (jak fotografovat na sněhu) i extrémy poněkud nebývalé (jak se nenechat okrást tam, kde se se prostě krade).
V desátém díle Kurzu fotografování prozkoumáme zdánlivě jednoduchou otázku, která však dokáže čas od času potrápit každého: Co vlastně fotit na cestách? A čemu se raději vyhnout?
V tomto díle kurzu fotografování pohlédneme do očí šelmám a jiným zvířatům, prozkoumáme, jak se dají fotografovat bez ultradlouhých skel, a dojdeme k zásadním závěrům o zoologických zahradách.
V tomto díle kurzu fotografování prozkoumáme režimy fotoaparátu, tedy ona trochu záhadná písmena, jichž se mnozí bojí. Prozkoumáme též duše líných fotografů, a to v teple i v zimě.
