Úvodní stránka
Lední medvědi - hraví i draví
Publikováno: 2.2.2004. Autor: NG.cz, Přečteno: 18190 ×.
I velcí predátoři z Arktidy mají svou něžnou tvář.
Matka zahřívá mláďata
Foto: Norbert Rosing
Na jaře vynese v zubech matka svá tříměsíční mláďata ven z doupěte. Čeká je těžký úkol: musejí se naučit čelit krutému světu, který panuje v okolí jejich domova v Manitobském národním parku Wapusk. Dlouhé měsíce odpočívali v doupěti pod sněhem, ale už je čas vyrazit za potravou. Jejich matka spěchá, ale to mláďata nezastavilo před vyžadováním přístupu ke zdroji potravy, jíž je mateřské mléko.
Tato malá medvíďata jsou trojčata. Není to v přírodě příliš obvyklé, a tak to mají o trochu těžší. Nejsilnější a nejvytrvalejší mládě se pravděpodobně bude snažit získat nějaké jídlo navíc, a může jíst i na úkor svých slabších sourozenců. Samice sice svá mláďata chrání, ale sourozenecké pranice o jídlo spíše ignoruje. Bohužel, často přežijí jen ti nejsilnější. Za jedenáct let fotografování ledních medvědů jsem jenom jednou viděl všechna trojčata přežít až do podzimu, a to byla velmi slabá a maličká.
NA NÁVŠTĚVĚ U MEDVĚDÍ RODINY
|
|
Pojďte s námi na multimediální návštěvu do doupěte rodinky ledních medvědů. (angl., flash)
|
Fotografování ledních medvědů je často velice tvrdá práce: kvůli ledovému větru se okolní teplota pohybuje okolo minus 51°C. Zabývám se hlavně zahříváním techniky a veškerého vybavení. Konečky prstů si dávám rozmrznout k motoru svých saní. Náhle se mi v prstech roztříštila kazeta s filmem zmrzlá téměř jako by byla ze skla. Chtěl jsem se ji zavést do foťáku. V těchto podmínkách se snažím pracovat opatrně a pomalu, aby mi nějaké úžasné momenty neutekly bez zaznamenání.
Život ledních medvědů bude zdokumentován snad v pořádku. Bohužel, ne všechno je v pořádku v medvědím království. Zatímco ochrana hranic parku a kvóty na povolený lov pomáhají chránit zvířata před zbraněmi nelegálních lovců, objevila se nová nebezpečí.
Chemické znečištění našeho životního prostředí přirozeně zasahuje i akrktické oblasti, kde znehodnocuje přirozený potravní řetězec, takže medvědům ubývají možnosti sehnat si potravu. Těžba nerostných surovin a pobřežní vrty ropy také poškozují místa, kde mívají medvědi svá doupata. Navíc pokračující trend oteplení Země ovlivňuje už i tuto oblast - urychluje se zde tání ledů. Medvědi pak nemohou na svůj tradiční jarní lov tuleňů po ledu.
Zůstává otázkou, jak se lední medvědi, ale i ostatní divoká arktická zvířata, vyrovnají s měnícími se přírodními podmínkami. Bohužel, už i této krajině vládne jiný tvor, dvounohý, vznešený a samolibý - který tak trochu zapomíná na přirozené obyvatele Arktidy, jenž umí chránit svá mláťata před ledovým větrem, ale neumí je ochránit před zničeným životním prostředím.
(Text: Norbert Rosing pro ng.com)
 |
Wagerův záliv, Kanada, 1996, Foto: Flip Nicklin V červenci se medvědi koupou v zálivu, a po plavání se musí důkladně otřepat. Zde v jižní části svého teritoria, blízko Hudsonova zálivu, se v létě rozpouští věčný led. Bez ledu, který slouží jako pevná zem, nemohou medvědi lovit tuleně. Málo potravy mají až do podzima, kdy se led opět zformuje.
|
 |
Wagerův záliv, Kanada, 1996, Foto: Flip Nicklin Turisté loví svou trofej beze zbraní. Když si tu v roce 1987 zdejší eskymáci otevřeli první hotel, zaměřili se spíše na ekoturisty než lovce. Eskymáci ze severozápadních území si můžou napočítat až 15 000 dolarů za doprovod lovce k medvědovi. Ročně je tak v rámci kvót zastřeleno okolo 500 z celkových 15 000 kanadských medvědů. Sami původní obyvatelé Aljašky jich zabijí okolo stovky.
|
 |
Churchill, Kanada, 1996, Foto: Flip Nicklin Více než 5 000 návštěvníků sem každoročně přijíždí ve velkých terénních autech, zvaných "Tundra Bugiie", aby mohli medvědy obdivovat. Všichni jsou nabádáni svými průvodci k zachovávání určité vzdálenosti od zvědavých medvědů. Tentrokrát byl v autě jen fotograf F. Nicklin, ale v roce 1983 byl jeden turista zle pohmožďěn, když ho medvěd vytáhl z otevřeného okénka auta.
|
 |
Blízko Churchillu, Kanada, 1996, Foto: Flip Nicklin Medvědi si už pomalu zvykli na dopravní prostředky i na jejich náklad, mnohdy pro medvědy zajímavý a vzrušující. Když turisti zakempují ve vozidle na delší dobu (týden), medvědi se potloukají kolem. Někteří se řídí čichem - například fridex se jim ukázal jako látka věštící nebezpečí.
|
 |
Blízko Wagerova zálivu, Kanada, 1996, Foto: Flip Nicklin Medvědi se páří na jaře, ale oplodněná vajíčka se začnou vyvíjet až na podzim. Tak samice zdrží porod až do poloviny zimy. Pak může poprvé se svými novorozenými mláďaty vyjít ven na jaře, kdy si naloví čerstvě narozená tuleňata, aby si doplnila tukové zásoby v těle. Ty jsou v arktické zimě potřebné, mláďata tuk dostávají v mateřském mléce, které obsahuje až 35% tuku.
|
 |
Foto: Paul Nicklen Mláďata následují svou matku věrně a poslušně. Vede je přes věčně zamrzlé pláně, zřejmě sehnat něco k snědku. Matka se o svá mláďata stará téměř dva roky.
|
 |
Foto: Norbert Rosing Matka se svými mláďaty. "Ursus maritimus" rodí jedno, dvě, výjimečně tři mláďata v jednom vrhu. Musí se o ně pak důkladně a celkem dlouho starat, učit je všem základním návykům a dovednostem, které jim pomohou přežít v nehostinné divočině.
|
 |
Foto: Norbert Rosing Párek mladých medvědů si hraje ve sněhu. Potyčky a drobné bojůvky bývají často velmi tvrdé a kruté, dokonce i mezi sourozenci. Jenže medvědi se v nich cvičí a připravují se tak na opravdové boje, kdy půjde o život. Nebo alespoň o vydatnou kořist.
|
 |
Foto: Paul Nicklen Dva mladí medvědi si hrají na pobřeží. Někdy hrátky vypadají opravdu drsně, ale nenechte se zmýlit - pokud se medvěd necítí opravdu ohrožen, nebo pokud neloví, dokáže se prát něžně.
|
 |
Foto: Norbert Rosing Medvěd je zvíře velmi hravé. Hra má sice často funkci tréninku na skutečný boj, ale někdy je hra jenom hra. Medvěd na fotografii by si hrál asi s čímkoliv - na sněhových pláních moc možností k nalezení vhodné hračky nemá, a tak vzal zavděk starou pneumatikou, kterou zřejmě pohodil kdosi v projíždějícím autě.
|
 |
Foto: Norbert Rosing Jindy ovšem ledním medvědům musí ke hraní stačit pouhý sníh. Medvědi se v něm válejí a rochní. Zima jim není, jejich hustý kožich a silná tuková vrstva dostatečně izoluje.
|
doporučit článek e-mailem | tisk článku