Domorodí Australané včera a dnes

Publikováno: 18.6.2007. Autor: Jana Kulhánková, Přečteno: 14291 ×.

Austrálci v Brisbane na pravidelných sobotních trzích při hře na tradiční hudební nástroj didjeridoo. Foto: autorka

Austrálie a její původní obyvatelé se stali vděčným tématem antropologů. Dnešní Austrálci (rozuměj domorodí Australané) mají však velmi daleko k představě domorodce v buši třímajícího bumerang.

Od samých počátků kolonizace Brity v roce 1788 se domorodá kultura nenávratně přizpůsobuje novým podmínkám. Předmětem zájmu se stávají Austrálci v prostředí měst, politické otázky jejich soužití ve většinové australské společnosti, územní práva, a především otázka jejich kulturní identity - kdo vlastně jsou dnešní Austrálci?

Tvoří jen pouhá 2,4 % australské populace, tj. méně než 500 tisíc. Mezi ostatními menšinami žijícími v Austrálii jsou na tom zdravotně, vzdělanostně a socioekonomicky zdaleka nejhůře. Přestože posledních deset let přineslo výrazný pokrok v oblasti zaměstnání, vzdělávání i existenčních podmínek Austrálců, ve městech stejně jako v odlehlejších komunitách přetrvávají problémy s kriminalitou, alkoholismem, drogovou závislostí (populární je především inhalace benzínových výparů a v poslední době i barev), a projevy agrese vůči bílým, i vůči členům vlastních komunit. V rodinách přibývá domácí násilí, přičemž agresory zdaleka nejsou jen muži, ale i ženy.

Austrálie nyní prochází procesem tzv. usmiřování mezi Australany a původními obyvateli a procesem dekolonizace, neboli reflexí všech aspektů kolonizace a zejména jejího dopadu na původní obyvatelstvo a jeho životní prostředí. Vzhledem k tíživým dějinám soužití dvou kultur je skutečně co reflektovat...

Až do šedesátých let dvacátého století nebyla v učebnicích dějepisu ani zmínka o kultuře a identitě původních obyvatel, psalo o se smířlivém předání Austrálie do rukou Jamesa Cooka. Na Austrálce se pohlíželo jako na primitivní a zaostalé bytosti bez lidských práv. Od osídlení docházelo k přirozenému a později i nucenému míšení s bílou populací a jejich fyzické rozdíly se postupně vytrácely.

Duhový had - mytologická bytost z tradiční víry Austrálců (Dreaming). Foto: autorka

Následkem rozptýlení a později asimilace do většinové kultury bylo dokonalé vymizení tradičního způsobu života. Docházelo k násilným přesunům obyvatel do křesťanských misií a rezervací i k odebírání dětí z rodin - nejčastěji těch, které měly jednoho rodiče Evropana (dnes jsou označovány jako "ukradené generace" - Stolen Generations).

Tento typ institucionalizace pokračoval až do konce sedmdesátých let 20. století, kdy došlo k zásadním politickým změnám - především díky tlaku z pro-austrálských stran. Referendum z roku 1967 zahrnulo Austrálce do národnostního sčítání a do řešení jejich existenčních problémů se zapojil Commonwealth - zejména poskytnutím bydlení, zdravotní péče, vzdělání a práce. V již zmíněném procesu dekolonizace se mění australský systém zdravotní a sociální péče.

Otevírá se cesta i pro kulturně odlišný přístup v péči o rodinu a děti a zakládají se různá kulturní i pečovatelská centra vedená Austrálci. Ty spojují západní a tradiční pojetí zdraví a sociálního blaha v určitý funkční celek. Kvůli kulturní nejednotnosti se však zpochybňuje jejich hodnověrnost. Právo Austrálců na svébytnou kulturu i přirozený životní prostor je v rámci Austrálie coby moderní západní země třecí plochou kulturních a politických zájmů. Otázka původnosti totiž spadá do politické otázky územních práv. Současné zákony požadují, aby Austrálci prokázali vlastnictví půdy tím, že v této oblasti po dobu nejméně dvou generací zpět praktikovali vlastní kulturu, tradice a zvyky s ní spojené. Konečné slovo o trvanlivosti, a tudíž autenticitě jejich kultury pak mají antropologové. V případě Austrálců, kteří byli násilně vykořeněni ze svého území, je však tato průkaznost v podstatě nemožná.

To do velké míry přispívá k formování "novodobých" tradic, k dokazování spojení s konkrétním územím a půdou pomocí moderního osvojování si prvků tradiční kultury a hlášení se k jakési obecné, ovšem poněkud uměle vytvořené ideologii "Austrálství". Současně proklamované kulturní sebeuvědomění Austrálců je do velké míry postaveno na situování se do role obětí kolonizace, a na generačním přenosu tohoto traumatu. Trendem v oblasti řešení těchto psychických následků, stejně jako kulturního sebeurčení, je pak právě inspirace původní kulturou, avšak za nutné účasti kultury západní. Austrálci propagují své spirituální spojení se zemí, přírodou a duchy předků, léčení přírodní medicínou, obnovování spirituality, ceremonií a obřadů - například přechodových rituálů pro mladé, a zejména pak své právo na území Austrálie. Intelektuální elita přednáší na univerzitách o tradičním vědění a Aboriginal studies se stávají samostatným oborem.

Účastnice konference domorodých žen z okolí Brisbane malují na plátno. Foto: autorka

Tyto projevy jsou přirozeně i protiasimilační - odrážejí snahu o vzdorování masové kultuře bílé Austrálie. Na druhé straně je dnešní provedení tradičních obřadů, léčení či umění ovlivněné životem v moderní společnosti a s ním spojenými technickými vymoženostmi. Austrálci tak zakládají kulturně tematické chaty a informační fóra, navštěvují kurzy meditace, účastní se nejrůznějších terapií a komunitních aktivit, jenž nemají daleko ke scientologii, zajímají se o astrologii, v umění používají moderní formy malování, a stejně tak poslouchají moderní hudbu či konvertují k islámu. S úplnou samozřejmostí však tvrdí, že jde pouze o moderní formu "jejich" kultury. Na konferencích se probírají otázky mužské a ženské rovnoprávnosti, obnovení tradiční mužské a ženské role v oblasti spirituality, rodinné péče i veřejného působení.

Zainteresovaní badatelé stejně jako laici a turisti se pak na novodobou kulturu původních obyvatel dívají trochu skrz prsty, neboť jim připomíná spíše jakousi kombinaci západních a východních myšlenkových směrů a sektářských či feministických hnutí než cokoli tradičního.

Můžeme si klást otázku, nakolik je tato novodobá kultura Austrálců skutečná a nakolik je dílem vnějšího působení. Je však třeba si uvědomit, že Austrálci už nemohou žít tak, jak žili kdysi, a proto zapomeňme na obraz domorodce v buši s bumerangem v ruce. Je přirozené a nutné, že přijímají okolní kulturu a snaží se ji využít ve svůj prospěch. Ani oni se neubrání globalizaci. A proč by také měli? Jejich otevřenost okolnímu světu, a především většinové společnosti, tak může být novou fází ve vývoji etnických vztahů v multikulturní Austrálii.