Mendelovské mýty

Publikováno: 8.7.2009. Autor: Hynek Adámek, Přečteno: 4139 ×.

Rozhovor s Jiřím Sekerákem, vedoucím Mendeliana, Moravského zemského muzea týkající se zakladatele genetiky Gregora Johanna Mendela. O jeho životě a díle si můžete přečíst článek v české mozaice National Geographic z července 2009.

PhDr. Jiří Sekerák, Ph.D.

Otázkami, které souvisí s historií a metodologií věd o životě se začal soustavněji zabývat jako student na Masarykově univerzitě (tehdy ještě nesla jméno J. E. Purkyně). Profesionálně se věnuje historii genetiky, J. G. Mendelovi a historii potlačování genetiky v padesátých letech XX. stol., dále genetickým a bioinformačním aspektům evoluční teorie od roku 1994.

Gregor Johann Mendel je jméno letos skloňované v mnoha pádech. Je to pouze brněnský fenomén, nebo všezastřešující téma vaší práce?

Stručně řečeno, Mendel je světový fenomén, který je neodmyslitelně spjatý s Brnem. Je zakladatelem dnes snad nejdynamičtější vědecké disciplíny. Jiné obory moderní vědy vznikaly vždy na mnoha místech světa současně, na různých univerzitních a vědeckých pracovištích a v laboratořích. Avšak základy genetiky byly položeny pouze zde v Brně. Nejde jen o klášter, kde Mendel bydlel a prováděl své pokusy. V budově bývalé brněnské reálky na Jánské ulici č. 22 Mendel poprvé v roce 1865 zveřejnil svůj objev na dvou zasedáních Přírodozkumné společnosti, kterou spoluzaložil. Zde tedy bylo poprvé veřejně předneseno to, co se později stalo genetikou.

Mendel byl aktivní zejména v přírodovědné sekci Ackerbau Gesellschaft (Moravsko-slezské hospodářské společnosti), která založila také dnešní Moravské zemské muzeum. Zde se tak formovaly počátky moderní vědy na Moravě, která brzy nabyla evropský rozměr. Již před časem jsme vytvořili něco jako mapu Mendelova Brna, se kterou provázíme zejména zahraniční zájemce o hlubší studium historie genetiky. Po stopách Mendela v Brně lze jít víc jak hodinu a dojem je více než působivý. Většina budov je zachována v původní podobě a stále ještě nese původní atmosféru, má genia loci.

Od počátku devadesátých let Mendelianum pravidelně uděluje Mendelovu pamětní medaili významným osobnostem, které se zapsaly do vývoje genetiky jako pokračovatelé Mendelova odkazu. V Brně jsme tak mohli přivítat celou řadu proslulých vědců, mezi nimiž nechyběli ani nositelé Nobelových cen. Co ale pokládáme za nejdůležitější je studium samotné Mendelovi práce, která v mnoha ohledech zůstává aktuální a inspirativní i dnes. Například jde o Mendelovo pojetí přenosu uspořádání dědičných elementů, které odhaluje bioinformační povahu dědičnosti, která má řadu nesmírně zajímavých aspektů v souvislosti s evoluční teorií.

Co obsahují vaše sbírky s tématikou Mendel?

Nejdůležitější částí jsou především dokumenty písemné povahy, které souvisí zejména s Mendelovým životem a jeho vědeckou činností. Dále pak dokumenty, které souvisí s historií Mendelova vědeckého odkazu a s dalším vývojem genetiky u nás i ve světě. Bohužel se řada originálů nedochovala nebo je roztroušena po celém světě, ale jedině v našem archivu jsou tyto jinak těžko dostupné nebo již nedostupné dokumenty uchovávány v kopiích. Proto pro každého, kdo chce něco odborně fundovaného v této oblasti studovat a publikovat, musí buď navštívit náš archiv, nebo má možnost čerpat z našeho časopisu Folia Mendeliana, kde jsou od r. 1965 vydávány odborné archivní studie.

I kolem Mendela a jeho práce vznikla celá řada mýtů.

Já bych řekl že nejde o mýty v pravém smyslu slova, ale spíš opakující se tvrzení, která nejsou nijak historicky podložená.

Například o jeho pokusech na myších. Objevuje se to občas i v jinak seriózní literatuře, ale musíme bohužel konstatovat, že z doby Mendelova života neexistuje jediná zmínka v pramenech, která by o hovořila o podobných Mendelových pokusech na myších.

Často jde o drobnou nepřesnost v citaci, která se časem stává samozřejmou. Například dvě data Mendelova narození. Mendel sám uváděl datum 22. července 1822, ale v jeho rodném listu je uvedeno datum 20. července. Moje kolegyně Dr. Anna Matalová kdysi zveřejnila v odborném článku hypotézu, že pozdější datum může být ve skutečnosti datem Mendelova křtu. (V minulosti často datum křtu nahrazovalo skutečné datum narození.) I když můžeme toto vysvětlení považovat za velmi pravděpodobné, nejde o historicky doložený fakt. Přesto dnes v této souvislosti naleznete v literatuře toto hypotetické vysvětlení většinou uváděné jako fakt.

Mnohá jsou vysvětlení toho, proč Mendel zůstal během svého života světu takřka neznámým badatelem a proč byl jeho objev doceněn až mnoho let po jeho smrti. Oblíbeným je tvrzení, že je to důsledek toho, že Mendel publikoval svůj objev v lokálním obskurním časopisu. Jinými slovy, že nešlo o opravdu vědecký časopis. To však není pravda. Časopis Přírodozkumného spolku z Brna byl ve své době uznávaným odborným periodikem. Byl odesílán na 134 vědeckých institucí, univerzit a spolků v Evropě i Americe. Sám Mendel ještě navíc odeslal dalších 40 výtisků své práce různým vědcům a odborníkům. Také čestnými členy Přírodozkumného spolku byli tehdejší přední evropští vědci jako Bunsen, Unger, Virchow a Purkyně. Přesto Mendelův objev zapadl bez většího ohlasu. Bylo to však spíš proto, že Mendelovo myšlení a způsob jeho experimentální vědecké práce předběhl vývoj ve vědě o celá desetiletí, než proto, že by publikoval v obskurním časopisu.