Nejhorší lidožrouti v dějinách: Obří krokodýl Gustav zabil stovky lidí

Jeden z největších krokodýlů světa má v Africe téměř legendární pověst. Jeho jméno nahání strach kolem břehů celého jezera Tanganika – a to přesto, že ho už 4 roky nikdo neviděl.

Nejhorší lidožrouti v dějinách: Obří krokodýl Gustav zabil stovky lidí
Nejhorší lidožrouti v dějinách: Obří krokodýl Gustav zabil stovky lidí
Zdroj: archiv

Možná zabil 300 lidí. A možná vůbec neexistuje…

Měří přes šest metrů a zřejmě váží skoro tunu. Je tedy největším krokodýlem nilským v dějinách – jisté to ale není; krokodýl přezdívaný Gustav totiž ještě nikomu nedovolil, aby ho změřil. Zblízka ho sice viděla už spousta pozorovatelů, nikdo z nich však nepřežil, aby se mohl o své zkušenosti podělit. Gustav je totiž také vyhlášeným lidožroutem. 

Krokodýl, jehož se bojí obyvatelé Burundi, děsí Afriku už desítky let. Pokud ještě žije, pak musí mít nejméně 60 let, někteří herpetologové však jeho věk odhadují i na 80 a více roků. Přitom se krokodýlové nilští normálně dožívají jen asi 40 let. Gustav je mezi nimi v mnohém výjimkou – včetně své záliby v lidském mase. A také toho, že zřejmě zabíjí jen tak, pro zábavu. Tvrdí to alespoň muž, který chycení Gustava zasvětil většinu svého života.

Podívejte se na pokus francouzských filmařů chytit Gustava živého:

Vyhlášeným expertem na Gustava je dobrodruh Patrice Faye. Roku 2005 a 2008 se s expedicí časopisu National Geographic pokusil slavného krokodýla najít a chytit. Zasvětil mu v podstatě celý svůj život. Podle Faye je zabíjení lidí pro Gustava sport. 

Nejhorší lidožrouti v dějinách: Medvěd Kesagake vyvraždil vesnici

Co se o něm říká a píše

Pokud byste měli uvěřit všemu, co se o Gustavovi říká, asi byste si připadali jako v béčkovém hororu. Místní o něm tvrdí, že zabil nejméně 300 lidí, že sny o něm budí děti ze spaní a že mezi jeho oběťmi je například i manželka ruského konzula. Spousta informací o vraždícím krokodýlovi pochází z dokumentárního filmu francouzského dokumentaristy Vincenta Munieho – ale tento film s názvem „Chycení krokodýla“ je přinejmenším zavádějící už jen proto, že speciální past, do níž se měl Gustav chytit, zůstala prázdná a vychytralý krokodýl ji ignoroval… Gustava se mají bát i ostatní krokodýli v jezeře. Že se vládce Tanganiky blíží, se prý pozná podle jejich chování: ukazují spodní část krků – tedy nejzranitelnější místo svého těla. Chtějí tak Gustavovi ukázat svou podřízenost a to, že pro něj nepředstavují žádné nebezpečí. Podle evropských biologů jsou tyto údaje i zprávy značně přehnané a říkají víc o pověrčivosti místních obyvatel než o samotném krokodýlovi. 

 

A kde je pravda? Může za to člověk

V případech zvířecích lidožroutů jde vždy o vinu člověka. Platí to také u Gustava. Až do roku 1993 lidi nezabíjel. Ale právě tehdy začala dvanáctiletá krvavá válka mezi místními kmeny. Všechny strany složitého konfliktu používaly jezero Tanganika jako obří hrob – házely do něj zbytky lidských těl, když se chtěly zbavit důkazů o zběsilém vraždění. Mrtvoly opravdu zmizely, ale s velkou pravděpodobností v útrobách místních krokodýlů. A někteří z nich pochopili, že lidé jim chutnají, a navíc jsou snadná a bezbranná kořist. 

Je velmi pravděpodobné, že takových krokodýlů bylo víc a jen kolektivní paranoia a strach jim daly společné jméno Gustav. Možná, že jeden z nich je opravdu větší než ostatní a že zabil lidí nejvíc, ale téměř určitě se mu připisují i činy, za které nemůže být zodpovědný. Krokodýl má útočit především na ženy, které ve vodách Tanganiky perou prádlo. Jakmile se pradlena předkloní nad hladinu, Gustav ji strhne do vody a pak zatáhne do hlubin. Důkazů o jeho útocích je tedy málo – a jsou zabarvené emocemi.

Pátrání po legendě

Expedice National Geographic, která po Gustavovi roku 2005 pátrala, zjistila, že spousta útoků Gustava je úplně vymyšlených. Ale lidé se kolem Tanganiky opravdu ztrácí, to potvrdil i výše zmíněný Patrice Faye. Jeho hlavní obživou je lov cichlid, akvarijních rybiček, které se ziskem prodává do Evropy i Ameriky. Přibližně od roku 2000 se mu začali ztrácet lovci rybiček – když se ptal kam, řekli mu jeho kolegové, že je sežral obrovský krokodýl… 

Proč vlastně Gustav tak dlouho unikal pozornosti vědců a proč je většina pokusů o jeho vyfocení tak neúspěšná? Příčinou je děsivá politická situace kolem jezera Tanganika: ve většině států a státečků se vedou neustálé války a boje mezi jednotlivými kmeny a národy, jež zde žijí. Nejsložitější je situace v Burundi, kde spolu Tutsiové a Hutuové bojují prakticky od roku 1993. První expedice, která se vydala po Gustavovi pátrat, musela od Tanganiky odjet předčasně – hledání krokodýla probíhalo pod palbou z kalašnikovů i těžších zbraní. Burundi je navíc země, kam ještě civilizace příliš nepronikla. Většina hlášení o útoku krokodýlů se nedostane k úředníkům, kteří by je dále sdíleli a vypracovali plán, jak problém řešit.

Právě Faye je jedním z hlavních informačních zdrojů o krokodýlovi – a pravděpodobně to byl on, kdo pro něj vymyslel jméno Gustav. Dostal ho podle přezdívky bývalého burundského diktátora. Faye monitoruje pečlivě veškeré útoky, které se Gustavovi přisuzují. Má i vysvětlení pro to, že mezi krokodýlovými útoky je tak velký časový rozestup a že Gustav útočí na různým místech Tanganiky – na rozdíl od jiných krokodýlů, kteří jsou spíše teritoriální. Gustav se zřejmě narodil na nějaké farmě, kde se krokodýli chovali kvůli kůži. Nemá tak tolik přirozených návyků jako jiní krokodýli, nebojí se lidí. Naopak je zná. A že se obejde dlouho bez jídla? To umí každý krokodýl: když má hlad, tak přestane vylučovat žaludeční šťávy a bez potravy vydrží až několik měsíců. Čím větší krokodýl, tím lépe tento proces zvládá… 

Nejsilnější čelisti v říši zvířat má krokodýl. Překonal i tyranosaura

Existuje řada svědectví o tom, že obrovský krokodýl v Tanganice žije – ale žádné z nich není novější než z roku 2008. Gustava pozoroval například slavný jihoamerický ekolog Alison Leslie, který potvrdil, že nikdy větší exemplář tohoto druhu neviděl. Roku 2008 se ho naposledy pokusil vyfotit National Geographic, respektive expedice vedená zkušeným reportérem Michaelem McRaem. Marně. Svědectví domorodců se sice podařilo sebrat poměrně hodně, ale po samotném krokodýlovi se slehla země.

Gustav, krokodýl superstár 

Gustav se stal nesmírně populárním tématem roku 2007, kdy o něm natočilo studio Disney celovečerní snímek Primeval. Přestože se natáčel v Jižní Africe, a nikoliv u Tanganiky, přilákal k jezeru spoustu turistů, kteří se chtěli na slavného krokodýla podívat na vlastní oči. Gustav však potvrdil svou pověst inteligentního tvora (a nebo dobře vymyšlené legendy) a zmizel do méně frekventovaných vod. Celou reportáž o marném pátrání najdete v anglické verzi National Geographic. A aby toho nebylo málo, Gustav je také jediným krokodýlem světa, který má vlastní fanklub na Facebooku – s 380 fanoušky. 

Podívejte se na ukázku z filmu Primeval, jenž o Gustavovi vznikl:

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články