Osmitisícovky Radka Jaroše: Cho Oyu (8 201 m n. m.)

Jako jediný Čech zdolal Radek Jaroš třináct osmitisícovek. Už jen jedna mu zbývá, aby pokořil všech čtrnáct vrcholů. Annapurnu zdolal letos, na druhou největší horu světa K2 by chtěl vystoupit v roce 2013.

Cho Oyu je velice dobře dostupná do základního tábora a technicky patří mezi ty míň náročný…

Kromě odvahy a všeho, co horolezci v extrémních podmínkách potřebují, si Radek Jaroš s sebou bere i fotoaparát, aby zachytil každou cestu z měst a údolí až do nebeských výšek.
Kalendáře si můžete objednat na e-shopu Radka Jaroše, který najdete na jeho osobních stránkách www.radekjaros.cz. Kalendář na rok 2013 s fotografiemi z letošního výstupu na Annapurnu by měl být k dispozici od srpna.

Zážitky pak každoročně zpracovává také v kalendářích, které jsou unikátním svědectvím extrémních výkonů všech členů výpravy. Přinášíme ukázky z expedice na Cho Oyu (8 201 m n. m.) z roku 2004.


Jak to všechno začalo

Tahle expedice vznikla jednoduše. Náš tým – Zdeněk, Martin, Miska a já jsme u piva řešili, kdy a kam příští rok. Dohodli jsme se, že na podzim dáme alpským stylem jihozápadní stěnu Shisha Pangmy. Vedle mě seděl Martin Koukal, tou dobou čerstvej mistr světa v běhu na lyžích na 50 km a já mu říkám, že mám volný jaro. Že můžem zkusit spolu Cho Oyu. A on: „Tak jo." A bylo to!

Radek Jaroš zdolal 13. osmitisícovku – nebezpečnou Annapurnu. Zbývá mu už jen K2

Nešlo o žádnej marketingovej tah. S Kukínem jsem se seznámil už v roce 1999, na akci Sportem proti drogám. Že jsme společně s dalšíma tenkrát soutěž vyhráli, není tak zajímavý jako to, že našeho největšího soupeře, jeden cyklistickej tým, za čtrnáct dnů diskvalifikovali pro doping. A od tý doby jsem Martina učil lézt.

Nejdřív skalky, časem Mt. Blanc. Sami dva jsme byli na Huascaranu v Jižní Americe, doprovázel nás jako trekař do základního tábora Kangchengjungy. A snil o osmě. Cho Oyu je, co se týká vejšky, šestá nejvyšší hora světa. Je ale velice dobře dostupná do základního tábora a technicky patří mezi ty míň náročný. Proto na ni padla volba. Časem mě oslovil ještě Petr Vavrys a protože jsem patriot, byla Novoměstská expedice kompletní. Martin i já jsme se v Novým Městě na Moravě narodili a Petr má od nás ženu, moji kamarádku.

Tibet po dlouhé době

Návrat do Tibetu po sedmi letech byl překvapující. Obrovský množství Číňanů, na hranicích bordely a prostitutky, zpevněná cesta kaňonem skrz hlavní hřeben Himálaje, sem tam asfalt. Ale vnitřní Tibet už tolik změněnej není. Alespoň ne v místech, kde se pohybujeme my směrem k hoře. Když pomineme všudepřítomný džípy Toyota, ve vesnicích kulečníky a čínský obchodníky, žije se tam podobným způsobem jako před staletími. A jako všude na světě po vás chtějí děcka tři věci. Peníze, bonbón nebo tužku.

My rozdávali tužky. Třeba malinko pomůžou ke vzdělání. Opustili jsme Káthmándú, což nebylo zase tak jednoduchý vzhledem k problémům, který jsou poslední roky s Maoistama a jeho občasnou blokádou. Hranice, Kodari, Zanghmu a vesnice Nyalam.

Nahoře jsou jiná pravidla hry

Tady, ve vejšce 3 700 m, jsme si udělali pauzu a vyrazili na několikadenní průzkum pod stěnu Shisha Pangmy, na kterou jsme plánovali expedici na podzim a kterou jsme neznali. Chtěl jsem ji nafotit a taky aklimatizovat svoje paráky. Petr, kterej je strašnej dříč, ale přestřelil. Už když jsme společně byli v Alpách, jsem říkal, že pokud nás bude chtít takhle honit, tak to ve vejšce odnese. V batohu mraky zbytečností a tempo jako na závodech. První den byl v pohodě, ale druhý den ráno už mu nebylo dobře a večer nám oznámil, že má vodu na plicích. Ihned jsme balili a celou noc sestupovali do vesnice, odkud ráno odjel na hranice. Musel se léčit s tím, že nás dožene v BC až za 14 dnů.

S Martinem pokračujem dál do čínského BC 4 900 m. Tam nám při překládání na jaky naváží o tunu víc materiálu a stojí nás to dalších 1 500 USD. Další den večer stavíme stany v ABC 5 700 m. Za další dva CI 6 400 m. CII v 7 200 m už byl větší zákusek. Poprvé musíme před vánicí utéct, když už ho máme za rohem.

Až při druhým pokusu, o několik dnů později, se nám ho daří postavit, ale pěkně u toho omrzáme. Martin kopal plošinu, zatímco já jsem se vracel ještě pro batoh, kterej jsme minule nechali ve sněhu pár set metrů odtud. Mezi tím se zhoršilo počasí. Na zádech jako bych navíc nesl otevřenej mrazák. Ruce zmrzlý, takže jsem cepín nesl v podpaží. Z posledních sil jsme složili provizorně stan a padli do něj. Několik hodin jsme nemohli ze sebe dostat slovo, protože hrozilo, že si ukousnem oba jazyk. CIII 7 700 m jsme postavili stan a přespali jsme v něm kvůli aklimatizaci.

Čtěte celý speciál Osmitisícovky Radka Jaroše

To už nám pomáhal i Petr, ale při výstupu jsme na stan spoléhat nemohli. Odnesla nám ho vichřice. Ta nám taky zničila tábor CII, když po nezvaný návštěvě a přespání v našem stanu ho za sebou někdo pořádně nezavřel. Jev, kterej se poslední dobou rozmáhá čím dál víc a jímž se proslavili i někteří Češi. To, že jsme vyhrabávali a opravovali stan několik hodin místo vytouženýho odpočinku, stálo všechny spoustu sil a Petra pravděpodobně i vrchol. Na ten jsem se s Martinem dostal týden na to.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Fantazijní krajina Sokotry. Údolím Dirhur na nejvyšší horu zapomenutého ostrova
Majestátní švýcarská hora Matterhorn se rozpadá
V zemi kozorožců uvidíte švýcarský Grand Canyon a spoustu zvířat. Léto v Alpách je nejkrásnější

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.