Osmitisícovky Radka Jaroše: Dhaulagiri (8167 m)

Jako jediný Čech zdolal Radek Jaroš dvanáct osmitisícovek Už jen dvě mu zbývají, aby pokořil všech čtrnáct vrcholů. Na Annapurnu se chystá příští rok, na druhou největší horu světa K2 by chtěl vystoupit v roce 2013.

Autor: Radek Jaroš

01. 11. 2011

Kromě odvahy a všeho, co horolezci v extrémních podmínkách potřebují, si Radek Jaroš s sebou bere i fotoaparát, aby zachytil každou cestu z měst a údolí až do nebeských výšek. Zážitky pak každoročně zpracovává také v kalendářích, které jsou unikátním svědectvím extrémních výkonů všech členů výpravy. Přinášíme ukázky z expedice na Dhaulagiri, osmitisícovku, kterou spolu se Zdeňkem Hrubým zdolali v roce 2008.

TEXT A FOTO: RADEK JAROŠ

SPECIÁL: Osmitisícovky Radka Jaroše

Pálenka, mlýnky bohům, nejkrásnější osada a jointy …

Kouzelná vesnička Marpha ležící v údolí mezi velikány Dhaulagiri a Annapurna ve výšce 2 500 m. Je vyhlášená pěstováním fantastických jablek a neméně dobré pálenky z nich. Osada je východiskem do základního tábora.

Vstup do každé nepálské vesnice zdobí, kromě brány, také řady modlitebních mlýnků. Ty obchází poutníci z levé strany a málokdo zapomene mlýnky roztočit, aby odezněla modlitba bohům hor.

Marpha vzkvétá již několik století na důležité obchodní stezce a patří mezi nejkrásnější a nejupravenější osady v Himálaji. Obchodní duch jejich obyvatel je vidět a cítit na každém kroku.

Svatí mužové za mírný bakšiš předvedli, jak dokáží kouřit obrovský čibuk. Večer při opětovném setkání v baru U Boba Marleyho tímto bakšišem zaplatili za konzumaci několika piv. Jointa měli nepochybně z vlastních zásob.

Cesta jinam, tušení Annapuren, večeře a bye bye vrtulníky…

Pohled na hlavní hřeben Himálaje, v jehož pravé části se začínají šplhat vrcholky sedmitisícové Nilgiri North, pod nímž leží základní tábor u severní stěny Annapurny. Naše kroky ale zatím míří na opačnou stranu pod úpatí „Bílé hory“ - Dhaulagiri .

Výška 4 000 m otevírá neuvěřitelné pohledy na čtyři vrcholy Nilgiri, za kterými se dají tušit o kilometr vyšší hřebeny osmitisícových Annapuren. I ty jsou, shodou okolností, čtyři.

Večeře v provizorních podmínkách, kterou ale nepřekoná ani stolování v hotelu Hilton. Neskutečný zážitek s kulisami, které dokáže nachystat jen příroda.

Několikadenní cestu přes dvě sedla vyšší než 5 000 m jsme absolvovali během čtyř dnů. A to jen díky tomu, že jsme neustále razili nosičům stopu. Byli jsme první a dlouho jediná expedice, která dorazila do BC bez pomoci vrtulníku.

Středem vesmíru, stan, co útočí, bacha na trhlinu a pííít …

Hluboko v údolí na soutoku ledovců ve výšce 4 700 m leží základní tábor Dhaulagiri.Nalevo od něj se tyčí hřeben menších sester Dhaulagiri. V dáli za nimi je nejsvětější hora, střed vesmíru - Kajlaš.

První výškový tábor 6 000 m. Postavili jsmeho pouze několik dnů po příchodu do BC.Většina našeho expedičního materiálu bylav tu dobu ještě na druhé straně Francouzského sedla, a tak jsme stavěli provizorně jen útočný stan.

Základní tábor ležel na ledovci a zprvu bezpečné místo se měnilo s tím, jak pracoval ledovec. Pod naším stanem se otvírala čím dál víc hrozivější trhlina.

Správný pitný režim, kdy člověk, přestože necítí žízeň, do sebe denně musí dostat ve složitých podmínkách 4–6 litrů tekutin , patří spolu se správnou aklimatizací k základním pilířům úspěchu.

Mraky nad námi, záchrana Poláků, konec snu a hurá nahoru …

Bouřkové mraky nad vrcholky Annapuren dosahovaly mnohokrát až do neuvěřitelných výšek nad 10 000 m. Takové počasí bylo hlavní příčinou změny plánu a našeho přesunu na Makalu. V tu dobu jsme ale neměli v hlavách nic jiného, než vrchol Dhaulagiri.

C II (6 600 m) jsme postavili za strašné vánice na jediném možném místě pod obrovským sérakem. Tou dobou tam nestál žádný jiný stan. C II se stal kulisou dramatické záchrany polských horolezců, kteří podcenili nutnou aklimatizaci.

Po záchranné akci stoupáme další den k vybudování C III na hřebeni v 7 500 m. Sněhová bouře nás ale donutila nouzově bivakovat v 7 000 m. Tím jsme byli donuceni vzdát definitivně náš sen o cestě východní stěnou alpským stylem.

Koncem května přišli tzv. vrcholové dny a s nimi snažení všech expedic přesunout se do nejvyšších pater hory. A to i přesto, že někteří z horolezců ještě nebyli dostatečně aklimatizováni na takovou výšku. Dva z nich za to zaplatili cenu nejvyšší…

Pád, montblancový čajíček, pohled pro bohy a západ slunce …

Každý krok ve výšce okolo 8 000 m, v tzv. „zóně smrti", stojí neuvěřitelné úsilí. Je třeba kontrolovat každý pohyb. V těchto místech došlo ke Zdeňkově pádu. Ten naštěstí skončil bez větších následků asi po padesáti metrech a nezabránil mu v dosažení vrcholu.

I když terén nemusí být technicky náročný, tak úsilí , které je potřeba k jeho zdolání, je diametrálně odlišné od pohybu např. ve výšce Mount Blancu. Spousta expedic má ale výstup ulehčený tím , že jejich náklad přepravují tzv. výškoví nosiči.

Sedmitisícové vrcholky pod náma působí neuvěřitelně malým dojmem. Viditelnost do dálky je několik set kilometrů. Zasloužená odměna za mnohatýdenní dřinu , která stojí za to. I když to pochopí možná jen ten, kdo něco takového zažil.

Zapadající slunce večer před rozhodujícím dnem. Pomocí těchto cepínů je potřeba vysekat plošinu pro stan. Ve výšce 7 300 m je to několik hodin hrozné dřiny spojené s lapáním každé molekuly kyslíku do unavených plic.

Vrchol není cíl, nevyzpytatelné počasí, smrt a drama …

Návrat po dosažení vrcholu je mnohokrát ještě obtížnější, než výstup. Horolezectví je specifické tím, že vrchol není cíl. Ten je až v základním táboře a taková motivace je ta nejdůležitější.

Počasí během sestupu ukázalo v rozpětí několika hodin všechny své tváře. Od neproniknutelné mlhy a zuřícího vichru až po absolutní bezvětří a nebe bez mráčků. To jen potvrdilo, jak obrovský solitér vystrčený na kraji hřebene Himálaje Dhaulagiri je.

Poslední snímek katalánského horolezce Rafaela. Jeho smůla bohužel byla, že měl zpočátku víc sil, než kamarád Jesus. Toho jsem proto začal spouštět na laně zcela vyčerpaného nejdříve. Rafael se zřítil sto metrů od tábora přesně v okamžiku, kdy přišla pomoc.

7 300 m – počátek sestupu , ale hlavně dramatu, kdy jsme zůstali se Zdeňkem jako poslední v C III a nalezli tam dva zcela vyčerpané španělské horolezce. Všichni ostatní se bohužel starali jen sami o sebe.

Dhaulagiri

Dhaulagiri (v sanskrtu: „Bílá hora“) je sedmá nejvyšší hora světa. Leží v Himalájích, přesněji v Nepálu severozápadně od Pokhary, důležitého regionálního a turistického centra. Na druhé straně hluboké rokle řeky Kali Gandaki leží Annapurna, další z osmitisícovek. Většina výstupů na vrchol kopíruje klasickou cestu (tzv. Normal route) i když hora již byla vylezena ze všech světových stran. Po objevu hory v r. 1808 západním světem, byla Dhaulagiri považována je nejvyšší horu. To trvalo dlouhých 30 let, kdy byla před Dhaulagiri posunuta Kančendženga. Co se týče převýšení svého okolí je Dhaulagiri, skutečně bezkonkurenčně nejvyšší horou na světě. Údolí řeky Kali Gandaki na jihovýchodě převyšuje o neuvěřitelných 7 000 výškových metrů jen na 30 km vzdálenosti.

Zdroj: Wikipedie

Základní informace: