Osmitisícovky Radka Jaroše: Gasherbrum I (8068 m n. m.)

Jako jediný Čech zdolal Radek Jaroš dvanáct osmitisícovek. Už jen dvě mu zbývají, aby pokořil všech čtrnáct vrcholů. Na Annapurnu se chystá už letos, na druhou největší horu světa K2 by chtěl vystoupit v roce 2013.

Ještě teď mě mrazí, když si vzpomenu na desítky trhlin, občas překlenutých křehkými sněhovými mosty.

Kromě odvahy a všeho, co horolezci v extrémních podmínkách potřebují, si Radek Jaroš s sebou bere i fotoaparát, aby zachytil každou cestu do nebeských výšek. Zážitky pak každoročně zpracovává také v kalendářích, které jsou unikátním svědectvím extrémních výkonů všech členů výpravy. Přinášíme ukázky z expedice na Gasherbrum I, osmitisícovky, které zdolal v roce 2010.

TEXT A FOTO: RADEK JAROŠ

SPECIÁL: Osmitisícovky Radka Jaroše

Kalendáře si můžete objednat na e-shopu Radka Jaroše, který najdete na jeho osobních stránkách www.radekjaros.cz

Rok 2010 mě přivedl v rámci projektu Koruna Himálaje tentokrát do pákistánského pohoří Karakoram. Ve druhém nejvyšším pohoří světa, kde se po druhém nejdelším ledovci světa Baltoro dostanete pod druhou nejvyšší horu světa K2, jsme měli tentokrát jiný cíl. Vrcholy dvou osmitisícovek, jejichž název rozlišuje pouze římská číslice. Gasherbrum I a Gasherbrum II. 

V únorovém díle jsme vám představili výstup na osmitisícovku Gasherbrum II, ze které se pak výprava vydala zdolat ještě Gasherbrum I.

Z jedné osmitisícovky rovnou na druhou…

Naskýtala se možnost pokusit se z jednoho základního tábora vystoupit na oba vrcholy, cíl byl jasný. Zrodila se expedice Double Gasherbrum 2010. Při výstupu na Gasherbrum II uskutečnit přímé vstupy do ČT z co největší – rekordní výšky. Tím by se trojice Petrem Mašek, Libora Uhr a já zároveň kvalitně aklimatizovala a na Gasherbrum I měl výstup proběhnout novou cestou, dosud nikým neprostoupenou jižní stěnou. V horách naštěstí nevládne člověk, ale příroda, a tak bylo všechno jinak. Přenos se podařil „pouze“ z 6 400 m a na Gasherbrum II jsme vystoupili až na druhý pokus, když můj první odrazila vichřice a u spolulezců ještě ne dobrá aklimatizace. Nicméně týden na to jsme už všichni tři obhlíželi svět z výšky 8 035 m.

Radek Jaroš: vylezl na Mount Everest, Říp zatím nezdolal

Po 52 hodinách se to podařilo

Silné sněžení potom učinilo absolutně nereálným pokus o novou cestu na Gasherbrum I. Zdálo se, že nemožný je jakýkoliv pokus o vrchol, který by tak tento rok zůstal nedotčený lidskou nohou. Mně a Liborovi se nakonec během neuvěřitelných 52 hodin v krátké pauze mezi sněžením podařilo prorazit ve společnosti dvou Američanů a jednoho Rusa na vrchol. A splnil se náš sen – double Gasherbrum.

Údolí stínů a nekonečné trhliny s křehkými sněhovými mosty

Bambusová hůlka a kousek reflexní látky - trasírka. Prostá věc, která znamená cestu zpět, značí bezpečný směr. Hledáme v labyrintu trhlin a ledovcových věží cestu pod stěnu. Čeká nás pokus o druhý osmitisíový vrchol během pár dnů.

BC 5000 m. Po měsíci konečně roztál všechen sníh a my žili na kamenné, mnohdy sluncem prohřáté moréně. Po našem výstupu na GII ale opět napadl sníh. Během několika dnů ho bylo tolik, že se naše sny o výstupu na druhý vrchol pomalu stávaly nereáné.

"Údolí stínů", tak jsem říkal dlouhému úseku plnému trhlin a rozhlížel se ve strachu, kde a kdy se objeví převozník Cháron se svojí lodí… Ještě teď mě mrazí, když si vzpomenu na desítky širokých a bezedných trhlin, občas překlenutých křehkými sněhovými mosty.

Chogolisa 7665 m. Vypadá neskutečně krásně, jako obrovská střecha se tyčí nad okolními štíty. Něco takovéo si určitě myslel i Herman Buhl v roce 1957, kdy se na ni vydal po zdolání Broad Peaku. Stala se mu však osudnou - už se z ní nevrátil.

Silný vítr může znamenat pro horolezce peklo…

Hora čaruje. Nádherný mrak, který každým okamžikem mění svůj tvar. Krása nesmírná, ale pro zkušeného horolezce signál, že nahoře řádí silný výškový vír. V tuto chvíli je to dobře, protože čistí horu od nového sněhu, ale být nahoře, znamená zažít peklo.

Po obrovském sněžení nakonec vyrazilo z BC 19 horolezců a nosičů. Bez lana se sem odvážil málokdo (třeba my naivně poprvé). Ten samý den jsme z CI dál pokračovali už jen čtyři. Ostatní to vzdali a otočili opět dolů.

CI 5800 m. Na našich stanech je vidět, že sněžilo opravdu vydatně. Naštěstí jsme tady neplánovali přespat. Ještě týž den jsme mířili do CII a nové stany jsme si nesli s sebou. Po zapnutí satelitního telefonu nám přišla SMS, že další sněžení bude už pozítří. Miska se rozhodl nepokračovat ve výstupu.

6500 m a pro nás neznámý terén pod sedlem mezi nejvyššími Gasherbrumy. Nešlo o procházku rozkvetlou zahradou, navíc jsme museli s Liborem přibalit část materiálu, který nesl předtím Miska. Největší obavy jsme měli z orientace, až se budeme vracet za špatného počasí.

 

Vyšší než brácha, ale horší výhled.  

Slunce začíná svoji pouť na vrcholech K2 a Broad Peaku. I tři ze šestice Gasherbrumů ho už zahlély, jak se vyhouplo nad Himálají v dáli. Divadlo, ke kterému jsme však zády – čas nás nemilosrdně nutí do posledních stovek metrů nejvyššího z nich – míříme k vrcholu Gasherbrumu I.

Suunto mi ukazovaly výšku 8000 metrů, když jsme přes skalní pilíř vylezli ze žlabu, který hrozil, že vyjede se vší masou sněhu. Ten nám místy sahal až po krk. Byly chvíle, kdy jsme šlapali na místě a propadali se hlouběji a hlouběji. Krok nahoru, dva dolů. Tady nás díky tomu dohnal Libor.

Po výstupu, který začal v 7.30 večer a po celonočním lezení, jsme v šest hodin ráno konečně na vrchu pilíře, kde je rovná plošinka. Můžeme si sednout, odpočinout, nabrat síly a vydat se na poslední desítky metrů, které nás dělí od snu schovaného v mlze. 

Výstup ze základního tábora na vrchol GI nám trval pouhých 52 hodin! Odměnou tentokrát nebyl tak fantastický výhled jako na jeho nižším bráchovi. Neviděli jsme vůbec nic. Letos jsme byli první, kdo se dostal nahoru a taky jsme dokázali stanout v rozmezí deseti dnů na dvou osmitisícovkách!

 

Smutný sestup dolů aneb výšková nemoc si vybrala svou daň

Loučíme se s ledovcem Baltoro. Úplně vzadu se tyčí K2 – hora, která mě už čtyřikrát nepustila na svůj vrchol. Třikrát byl mým parťákem Miska. Libor měl v r. 2007 větší štěstí. My dva s Miskou jsme ale zase společně stanuli na vrcholu vpravo hrdě se dmoucího Broad Peaku. Tehdy jsem stál na třetí osmitisícovce, dnes jich mám už 11!

Ibrahim je nejlepší kuchař, kterého jsem na expedicích po Asii kdy měl. Husejn byl jeho pomocník, kuchtík skvělej a spolehlivej kluk. Přezdívali jsme mu "Onli", protože to bylo jedno z mála slovíček, které anglicky zvládal a rád ho všude používal. Na fotce je několik hodin před tím, než umřel na výškovou nemoc!

Večer jsem poslal SMS, že další den vstoupíme po dvou měsících v mrazu a životě mezi kameny, ledem a sněhem do ráje. Po přelezení sedla v 5800 m nás čekala trráva, stromy, květy, teplo. Po pekle, kterým jsme v noci prošli, se náš kuchtík Husejn nakonec doufám v Ráji ocitnul. Zemřel když mu bylo 22 let.

Vrchol Gasherbrumu I, ke kterému jsme vzhlíželi ráno, odpoledne, večer. Tedy pokud byl v mracích vidět. Středem štítové stěny měl vést náš pokus o novou cestu. Počasí nám však nedalo nejmenší šanci a popravdě – ani naše šance ve skále okolo 8000 m jsem moc velké neviděl.

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.