Bátú – Mongol, který málem dobyl Evropu a udělal z Ruska velmoc
Jméno Čingischán budí strach dodnes. Přitom nás Evropany tento slavný válečník nijak neohrozil – hrůzu k nám přinesl až jeho vnuk Bátú.
Síla Ruska vyrostla na mongolských lukostřelcích.
Čingischána Evropa moc nezajímala. Vlhké území plné lesů a kopců nenabízelo zajímavou kořist a navíc bylo daleko. Za svého života tento velký chán mířil na onačejší cíle – hlavně na Čínu a na dnešní Uzbekistán. Tato území bez větších problémů dobyl.
Po smrti Čingischána se však expanze říše Mongolů nezastavila, naopak. Dodnes se historici přou, proč vlastně Čingischánův vnuk Bátú na Evropu zaútočil. Někteří tvrdí, že vlastně jen pronásledoval jiné stepní kmeny - Kumány, jiní dokazují, že vpádem na Rus chtěl otestovat obranu západního světa. Ať už byl jeho úmysl jakýkoliv, každopádně roku 1235 se vrhl proti Rusi. Měl k tomu asi 130 000 válečníků, většinou zkušených bojovníků ještě z dob tažení do Číny. Bylo mezi nimi však i hodně mladíčků, kteří si chtěli vydobýt ostruhy. A majetek.
Mongolové na pochodu
Na první pohled se mongolské vojsko jevilo mnohem mohutnější, každý válečník měl s sebou totiž více koní – není se pak co divit, že ruské prameny píší o bezmála půlmilionovém vojsku. I když tady může hrát roli i to, že si tak omlouvali porážku. Ta přišla velmi rychle.
| Proč je Bátú osobností tohoto týdne? V posledním listopadovém týdnu roku 1240 dobyl Kyjev, tehdy nejmocnější město Rusi. Tím zcela změnil rovnováhu v této oblasti - moci se chopila Moskva. Výsledky můžeme pozorovat až dodnes… |
O Bátuovi a jeho životě toho víme velmi málo – zůstává postavou v pozadí. Musel však být velmi schopný, jinak by nebyl vybrán na zástupce svého otce Džučiho. Mnohé napoví i jeho jméno; Mongolové dávali jména podle vlastností, které člověk měl. A Bátú znamená pevný. Stejně málo toho víme o jeho válečném umění, velení měl v jeho vojsku legendární mongolský válečník Subutaj Bagatur. Právě tento geniální vojevůdce realizoval většinu reálných operací, měl také ze západem nejvíc zkušeností. Už pár let před evropskou výpravou rozdrtil jen tak mimochodem v bitvě na Kalce nejlepší vojska ruských bojarů. Rusové se Bagatura natolik obávali a současně ho ctili, že se jeho jméno stalo v ruštině synonymem pro rytíře – z jeho jméno vzniklo označení „bohatýr.“
Směr Evropa!
Ale zpět k Bátúovi. Po dobytí Číny se velký sněm rozhodl, že dalším směrem útoku bude západ. Ne Evropa, ale Kumáni, kmen, který už jednou Mongolům odolal. Tento kmen byl v Evropě dobře znám, sice na její východní části občas útočil, současně ale byli kumánští válečníci oblíbení žoldnéři v maďarských, ruských i byzantských vojscích. Kumáni ale nebyli naivní, dobře věděli, že jsou bojovným Mongolům trnem v oku. Hledali spojence – a našli ho v Evropě.Uherský panovník Béla IV. se stal panovníkem nejen Maďarů ale i Kumánů. Tím se však současně stal cílem Bátúa.
Mongolové zaútočili. Nejprve dobyli hlavní město Bulhar, pak překročili Volhu a pokračovali dál za Don. Ve třech proudech, z nichž jeden vedl sám Bátú, prošli jako šavle kýtou Kyjevskou Rusí. Nikdo je nebyl schopen zastavit. Evropa propadla panice. Kdekdo začal sbírat vojska, aby Maďarům, ještě nedávno úhlavním nepřátelům civilizace, teď už křesťanům, poslal pomoc. Výkvět evropských posil se s Mongoly srazil u polské Lehnice. Na jedné straně obrnění rytíři z Polska, Maďarska a Německa, mimo jiné i obávaní němečtí křižáci. Jen Češi nedorazili, král Václav I. si údajně popletl datum smluvené bitvy. Proti nim Mongolové na malých konících, vybavení především luky a bez brnění. Bitva trvala jen několik hodin – elita evropského rytířstva byla rozdrcená.
Kdo zastaví Mongoly?
Po cestě k Lehnici se Mongolové probili i Moravou, trvalo jim to však jen několik dní, pouze u Olomouce svedli menší potyčku s královskými vojsky. To však byla jen epizoda. Hlavní mongolské jednotky mezitím vtrhli do Uher a na řece Sajó porazili na hlavu krále Bélu. Během jeho pronásledování dobyli Pešť a darazili až k Jadranu. Evropa byla na kolenou.
Sotva 60 tisíc Mongolů porazilo celé Maďarsko, tehdy jednu z nejbojovnějších říší. Kdyby Bátú spojil severní a jižní jednotky, kdo by mu mohl odolat? Pak nás zachránila smrt. Ve středním Mongolsku zemřel Veliký chán Ogedej a Bátú se musel urychleně vrátit, aby se s příbuznými utkal o následnictví.
Bátú se po návratu stal vládce Zlaté hordy – nového státu, který vznikl v povodí Volhy. Tato říše na dlouhá staletí ovládala Rusko i další východní státy. Právě Zlatá horda však Rusku umožnila, aby se stalo velmocí – poskytovala mu ochranu a chtěla za to jen nevelkou daň. Mongolové, které si Moskva mohla povolat na pomoc, děsili každého; nebýt jich, tak by Rusové nemohli porazit Německé rytíře u Čudského jezera…
