Cestovatel, znalec indiánů a kaktusů - to byl A. V. Frič
Kdyby v Čechách vycházel před 150 lety National Geographic, jeho šéfredaktorem by byl asi Alberto Vojtěch Frič.
Od narození legendárního cestovatele, znalce kaktusů a jihoamerických indiánů Alberta Vojtěcha Friče už uplynulo 130 let. Do Prahy si toto jubileum přiletěl se svými českými příbuznými a obdivovateli cestovatele Friče připomenout jeho indiánský vnuk z kmene Čamakoko Rodolfo Ferreira Frič, který napsal své vzpomínky na tradiční kulturu svého kmene.
Alberto V. Frič se narodil v Praze 8. září 1882. Právě proto je osobností tohoto týdne.
"Tajemné území, nepřehledná bažinatá rovina, porostlá nekonečnými neprostupnými lesy palem a ostnitými houštinami, hemžící se jedovatými hady a dravou zvěří - pumami, jaguáry, vlky a krokodýly - a obydlená neméně nebezpečnými divokými kmeny indiánů - nepřístupných a zamračených, kteří se nikdy neusmějí a nenávidí bělochy," to je dobová charakteristika paraguayského Gran Chaca, domoviny Čamakoků, před sto lety, kdy tam Frič jezdil.
Frič ale vnímal Chaco i indiány jinak. Byli to podle něj lidé s poetickou duší, něžnou poezií a radostnými zpěvy. Psal o lesním podrostu, kde mladý zamilovaný bojovník hvízdá tiše na dřevěnou okarínu svou radost a štěstí a skládá svatební píseň, o úzkosti v srdci a chvění v celém těle, když se pustinou rozléhal temný zpěv čaroděje, zahánějícího zlé duchy. Mezi indiány našel dobrácky vtipkující starce, rozesmáté tváře a přátelské přijetí, takže se mezi nimi cítil jako mezi svými.
Táta politik, syn dobroduh
Syn právníka a náměstka pražského primátora Frič poprvé odcestoval do Jižní Ameriky v osmnácti letech za kaktusy. Po setkání s domorodci však usoudil, že kaktusy odolají civilizaci déle než domorodé kultury, a tak své botanické zájmy odložil. Poznávání indiánských kmenů se věnoval i na dalších cestách.
Frič pronikl do neprozkoumaného vnitrozemí, shromáždil tisíce dokladů indiánských kultur, sestavil slovníky 36 indiánských jazyků a nářečí, zaznamenal mytologii a poznatky o životním způsobu domorodců i kolonistů v paraguayském Gran Chacu v jižní Brazílii a v argentinské pampě.
U Čamakoků se zamiloval do indiánky Černé kachny. Nikdy se však nedověděl, že se jim narodila dcera. V době, kdy napsal v Praze knihu Indiáni Jižní Ameriky, si zřejmě myslel, že Čamakokové padli za oběť bojům o Chaco. Napsal do ní totiž, že ji věnuje svým přátelům (indiánům), kteří padli, jak jim čest a zákony kázaly.
Pražané na cestovatele Friče ani dnes nezapomněli. Na podpis Rodolfa Ferreiry Friče do Indiánské knížky, která je společným dílem dědečka a vnuka, čekají dlouhé fronty. Značný zájem je také o Rodolfův podpis na obálce se známkou, kterou k jubileu vydala Česká pošta.
FOTO: Wikimedia Commons a Svornost
