Právě jako El Greco neboli Řek vstoupil tento do značné míry podivínský muž nesmazatelně do dějin výtvarného umění. Jeho osobitý malířský styl s nepřirozeně protáhlými proporcemi postav, jakoby se vznášejícími v prostoru, stejně jako kompozice s jasnou barevností a abstraktností tvarů jsou vskutku nezaměnitelné. Zda se na jeho osobitém stylu podepsaly oční problémy – konkrétně silné šilhání –, skrytá homosexualita nebo užívání omamných látek, lze dnes už jen spekulovat.

Narodil se v roce 1541 na středomořském ostrově Kréta, kde začal navštěvovat klášterní školu a nabyl zde rozsáhlého vzdělání. Podrobně se seznámil s řeckou kulturou a pronikl do tajů malování ve stylu byzantských ikon.

Tak jsem tady, a kdo je víc?

Přibližně coby pětadvacetiletý mladík odešel za dalším uměleckým poznáním do Benátek, kde na něj zapůsobila díla tehdejších malířských kapacit, jakými byli Tizian, Tintoretto nebo Bassano. V Tizianově dílně navíc přímo pracoval, i když svého mistra za dobrého malíře neuznal.

Roku 1570 se přesunul do Říma, kde se seznámil s výtvory Rafaela a Michelangela. Ve Věčném městě se zabýval především tvorbou portrétů, vstoupil do malířského cechu Sv. Lukáše a založil si vlastní malířskou dílnu. Nebývalý poprask zde způsobil tvrzením na adresu Michelangela, podle něhož byl autor nástropní výmalby Sixtinské kaple sice docela milý člověk, který ovšem neuměl vůbec malovat.

V roce 1577 se tento vzdělaný, sečtělý, ale i značně sebevědomý muž natrvalo usadil ve španělském Toledu, jež se mu stalo jeho novou vlastí. Na své rodiště však nezapomněl a nadále signoval svá díla v řečtině. El Grecovo vysoké ego příznačně charakterizuje soudobé svědectví: „Přišel do tohoto města s velkou sebedůvěrou, dávaje na srozuměnou, že není na světě nic, co by převyšovalo jeho práci.“

Pokochat se lze i v Česku

Přestože spolupráce se španělským královským dvorem skončila po dvou zakázkách kvůli nespokojenosti panovníka Filipa II., právě v Toledu vznikly El Grecovy nejproslulejší obrazy jako třeba Pohřeb hraběte Orgaze, Pátá pečeť Apokalypsy, Svatý Šebestián nebo Láokoón.

El Grecova tvorba nebyla zejména v církevních kruzích přijímána s přílišným pochopením, a to v souvislosti s jeho interpretací náboženských témat, volbou barev nebo znázorněním postav. Až o několik století později, v období expresionismu a kubismu, jeho znovuobjevená díla velkou měrou inspirovala například Paula Cézanna, Pabla Picassa, Jacksona Pollocka, ale i Emila Fillu.

Také v Česku lze obdivovat El Grecův specifický styl. Ve sbírkách Národní galerie se nachází olejomalba Modlící se Kristus, vytvořená na sklonku 16. století.

Autor: Pavlína Pitrová