Husní Mubárak vládl Egyptu 30 let. Déle panovali už jen faraoni

Husní Mubárak byl dlouho symbolem vlády nesmrtelných vůdců arabského světa. Nyní je symbolem jejich konce…

Husní Mubárak vládl Egyptu 30 let. Déle panovali už jen faraoni

Husní Mubárak, běžec na dlouhou trať, působil v čele Egypta již od roku 1981. Vládl téměř 30 let. Byl čtvrtým nejdéle vládnoucím vůdcem v arabské zemi po libyjském vůdci Muammaru Kaddáfím, ománském sultánovi Kábusovi a jemenském prezidentovi Alím Abdalláhovi Sálihovi. A třetím nejdelším vládcem v Egyptě – po faraonu Ramsesovi II. (vládl ve 13. století před naším letopočtem 66 let) a guvernéru Egypta z první poloviny 19. století Muhammadu Alím (ten vládl 43 let).

Husního Mubáraka, bývalého egyptského prezidenta, jsme vybrali osobností týdne proto, že právě v pátek 4. května uplyne 84 let od jeho narození. Jeho pád je symbolem arabského jara a nadějí v lepší zítřky.

V zemi panoval za jeho vlády relativní klid a dalo se hovořit i o ekonomickém růstu. Pod pokličkou však probublávaly problémy, které nebyly vidět, ale přesto kvasily den za dnem. Loni dali lidé svými masivními protesty najevo, že je na čase začít s novou etapou. Mubárak po dlouhém mlčení přeci jen ustoupil a rezignoval. Jaký vlastně byl vládce?

Na začátku byl atentát a mír s Izraelem

Mubárak se narodil 4. května 1928 ve vesnici nedaleko Káhiry. Vystudoval vojenskou akademii a koncem 50. let patřil ke skupině důstojníků, kteří byli vysláni do tehdejšího Sovětského svazu. V 70. letech pak zastával funkce náměstka ministra obrany, velitele letectva a později i viceprezidenta.

Do prezidentského úřadu nastoupil Mubárak v říjnu 1981, několik dní po atentátu na jeho předchůdce Anvara Sadata. Mubárak tehdy unikl doslova jen o fous. Po nástupu navázal na filozofii svého předchůdce.

Vkládala se do něj velká naděje, protože některé jeho první ktroky tomu opravdu nasvědčovaly: dal propustit politické vězně, povolil činnost politických stran a zahájil ekonomické reformy. V roce 2005 se v zemi konaly první pluralitní prezidentské volby – do té doby byl prezident volen v referendu.

Uzavřel mír s Izraelem, za což si vysloužil podporu Spojených států, na jejichž finanční pomoc se pak mohl léta spoléhat. Mluvil o sobě jako o spojenci Západu a snažil se Egypt demokratizovat. Alespoň podle svých slov; lidé to, jak ukázalo arabské jaro, zřejmě vnímali poněkud jinak.

Potěmkinův Egypt

Od začátku jeho vlády však v zemi (s občasnými přestávkami) panoval výjimečný stav. A ten, jak víme i z vlastní historie, umožňuje zneužívat pravomoce, zatýkat lidi a omezovat jejich svobodu prakticky bez omezení. Výjimečný stav byl odvolán letos na konci ledna.

Svůj post dokázal třikrát „obhájit“. Nebylo to však ani tak silou jeho osobnosti nebo výjimečnými schopnostmi. Pravda je taková, že to měl poměrně jednoduché. Teprve před 7 lety smělo totiž nastoupit více kandidátů. To mělo posílit zdání demokracie.

Největší velbloudí trh na světě: tisíce dromedárů na jednom místě

Jeho kritici mu vytýkali především omezování svobody slova a omezování politické plurality. V roce 2007 například došlo ke sporné změně ústavy, která vedla k omezení dohledu při volbách a poskytly mu větší pravomoci.

Přesto byl a stále je Egypt považován za jednu z nejsvobodnějších a „nejzápadnějších“ zemí na Blízkém východě. Mnoho Čechů zná Egypt z pláže nebo bazénu hotelu jednoho z mnoha letovisek při egyptském pobřeží. Z tohoto úhlu pohledu je však vidět trošku jiný Egypt.

Jak jej vidí Egypťané?

Během arabského jara lidé protestovali nejen za větší svobodu slova politického přesvědčení, ale také kvůli velké nezaměstnanosti nebo stále se zvyšujícím cenám potravin. Přes 40 procent Egypťanů údajně živoří pod hranicí chudoby.

Musí se mu také přiznat i pár vyvedených kousků – vylepšil infrastrukturu země, zvýšil úroveň zdravotnictví i vzdělání. Podařilo se mu zemi vyvést z mezinárodní izolace.

V období napadení Kuvajtu Irákem v roce 1991 stál Egypt na straně zemí, jež bránily Kuvajt proti útočníkům. V roce 2003 Mubárak však nesouhlasil s americkým vpádem do Iráku.

Human Rights Watch (organizace monitorující porušování lidských práv) bývalého egyptského prezidenta vnímá jako diktárora, který vede s egyptskou vládou „tzv. zákopovou válku“.

Nejvýbušnější město na Blízkém východě: Hebron. Město dvou světů

Vytýkají mu také tzv. zákon pro nouzové případy, který umožňuje zadržovat jednotlivce bez dalších omezení a soudit je speciálními bezpečnostními soudy, které nedosahují standardů pro mezinárodní nestranné soudy; a kritizuje chabou svobodu slova pro opozici a disent. 

Poslední faraon

Přežil nejméně šest pokusů o atentát. Osudným se mu stal až loňský rok a protesty mladých Egypťanů. Mubárak byl svržen loni 11. února. Podle obžaloby měl podíl na rozkazech střílet do demonstrantů během protivládních protestů loni v lednu a v únoru. Zahynulo při nich kolem 850 lidí.

Mubárak zřejmě už tušil, že jeho moc se chýlí ke konci a tak mezitím, co mladí lidé na náměstích protestovali, nijak nezahálel. Své jmění, které se odhaduje na 1,26 biliard dolarů (přes 1 bilion korun), ukládal na zahraniční konta a investoval do drahých kovů a nemovitostí po celém světě.

Proces s exprezidentem směřuje v současnosti k vynesení rozsudku. Hrozí mu za možný podíl na smrti demonstrantů během protivládních protestů absolutní trest. Rozsudek by měl být vynesen 2. června.

Současný Egypt je tématem článku v květnovém čísle časopisu National Geographic.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.