Karel IV. byl raději diplomat než válečník

Dnes, 14. května uplynulo 698 let od narození Karla IV., Otce vlasti, který jako první z českých králů dosáhl hodnosti císaře Svaté říše římské.

Karel IV. byl raději diplomat než válečník

„…A byl tento císař velice moudrý člověk a získal více moci duchem nežli zbraněmi…“ Těmito slovy popisuje Karla IV. francouzská kronika Chronique des quatre premiers Valois pocházející ze 14. století.

Karel IV. se narodil v Praze roku 1316 coby syn českého krále Jana Lucemburského a Elišky, dcery posledního korunovaného českého krále z přemyslovského rodu Václava II. Pokřtěný byl jménem po otci, tedy Jan. Jméno Karel přijal až při biřmování během výchovy ve Francii, kam ho otec nechal jako sedmiletého odvézt. Odtud ho Jan po sedmi letech vyslal po krátké zastávce v Lucemburku do severní Itálie, kde správou nově získaného panství sbíral politické i vojenské zkušenosti.

Do Čech se vrátil roku 1333 jako sebevědomý, vzdělaný muž s titulem moravského markraběte, jenž měl vysoké mínění o sobě i o svém původu. V roce 1344 se přičinil o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství a zároveň došlo k položení základního kamene ke stavbě gotické katedrály svatého Víta. Oporou se Karlovi v průběhu celé vlády stala zejména církev, a právě odtud pochází jeho poněkud hanlivé pojmenování „popský král.“

Z Prahy evropská metropole

Ještě za života Jana Lucemburského byl zvolen římským králem. Po jeho smrti v bitvě u Kresčaku, kde i sám Karel utrpěl zranění, se v roce 1346 stal králem českým. Po nástupu na trůn se mu z Prahy podařilo vytvořit metropoli evropského formátu. V roce 1348 vydal zakládací listinu Nového Města pražského a založil pražskou univerzitu, první vysokou školu tohoto druhu ve střední Evropě se čtyřmi fakultami.

Za Karlovy vlády byla zahájena stavba Kamenného mostu přes Vltavu, dnes známého jako Karlův. Budovat se začal i impozantní hrad Karlštejn. V jeho nádherně a nákladně zdobené kapli Svatého kříže spočívaly korunovační klenoty Svaté říše římské a později i Českého království.

Země Koruny české

 

Budovatel velkého soustátí

Právě Karel vtiskl českému soustátí pevnou podobu a v roce 1348 z něj vytvořil útvar zvaný země Koruny České. Tento celek zahrnoval rozsáhlé území spadající pod přímou vládu českého panovníka. Vedle Čech a Moravy sem patřila slezská knížectví, Chebsko, Horní Falc, Horní a Dolní Lužice, Braniborsko a další léna v německé oblasti.

V témže roce, tedy 1348, ale zároveň zemřela Karlova první a velice milovaná manželka Karla Blanka z Valois, s níž se znal od dětských let. O rok později se oženil s Annou Falckou a po její smrti roku 1353 uzavřel postupně sňatek ještě s dalšími dvěma ženami, s Annou Svidnickou, která mu porodila budoucího následníka Václava IV., a s Alžbětou Pomořanskou.

Římský císař

V roce 1355 dosáhl Karel nejvyšší možné pocty, když ho v Římě papež korunoval císařem Svaté říše římské. Byl vůbec prvním českým panovníkem, kterému se titul krále a následně i římského císaře podařilo získat. Hned o rok později potvrdil v jím vydané Zlaté bule nebývalé výsady a mimořádné postavení českého státu právě ke Svaté říši římské.

Karel zemřel na podzim roku 1378 na zápal plic. V pohřební řeči ho významný učenec té doby Vojtěch Raňkův z Ježova nazval naprosto oprávněně Otcem vlasti. České království se díky Karlovi dostalo na vrchol, kterého už pak nikdy nedosáhlo.

Pavlína Pitrová

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.