Kterak odpůrce trestu smrti vymyslel gilotinu

Historie je plná paradoxů. Jedním z těch největších je osud dr. Ignace Guillotina. Humanisty, který zavinil příchod moderního popravčího nástroje…

Kterak odpůrce trestu smrti vymyslel gilotinu

Dnes máme televizní noviny a nekonečné seriály, v 18. století stejnou úlohy hrály veřejné popravy. Lidé si při nich vybili emoce, zanadávali na režim a potěšilo je, že alespoň občas vyhraje spravedlnost. A navíc – viděli na vlastní oči krev a umírání.

Ve Francii se nejčastěji věšelo, v některých departementech však fungovaly i krutější způsoby – například čtvrcení pomocí koní. Šlechtici a další privilegované skupiny měly výhodu; mohly si zvolit bezbolestnou popravu mečem. 

Když byl starý francouzský režim smeten revolucí roku 1789, začalo se vše „narovnávat“. Mizely společenské rozdíly mezi stavy, vše staré muselo zmizet. Nebylo tedy myslitelné, aby lidé i nadále umírali různými způsoby. Hledal se způsob moderní, spolehlivý a současně bezbolestný. 

Jedním z těch, kdo nový, lidštější, způsob popravy prosazovali, byl lékař Joseph Ignace Guillotin. Talentovaný muž s literárním talentem do veřejných záležitostí promlouval ještě za starého režimu, při revolučních událostech seděl v parlamentu. Na starost si vzal to, čemu rozuměl nejvíce – zdravotní reformu. Mezi spoustou jiných návrhů, s nimiž přišel, byl i jeden, který se věnoval popravám. Během debaty o trestech smrti navrhl, aby byli všichni popravováni stejně – useknutím hlavy pomocí jednoduchého mechanismu. Guillotin argumentoval tím, že pokud budou tresty stejné pro všechny, budou lidé více poslušní zákonů.

Dr. Guillotina jsme vybrali osobností týdne proto, že právě ve středu 25. dubna uplynulo 220 let od první popravy gilotinou.

Celá situace je velmi paradoxní. Guillotin byl totiž vášnivým odpůrcem trestu smrti. Doufal jen, že když se v prvním kole zavedou dostatečně humánní tresty, povede to brzy l jejich úplnému konci. V dalším návrhu se pokusil prosadit, aby popravy nebyly tak veřejné jako v minulosti – snažil se omezit přítomnost žen a dětí na nich. Obě tyto skupiny se totiž oprav oběšením rády zúčastňovaly; děti přitom svačily, pařížské parukářky a rukavičkářky údajně zase uzavíraly sázky, jak dlouho bude odsouzený bojovat o život.

Guillotin byl sice vynikající lékař, ale o to horší řečník. Například 1. prosince 1789 při debatě prohlásil: „Nyní, se svým strojem, bych vám mohl useknout hlavu během mrknutí oka; ani byste to neucítili!“ Jako argument to nebylo ideální – ale Guillotin se díky tomuto výroku rychle zapsal do paměti Francouzů. Přestože sám stroj na zabíjení nevymyslel, byl s ním od té doby už navždy spojený.

 

Gilotina slaví úspěch

Samotný stroj, nazývaný gilotina, zkonstruovalo více autorů současně. Návrh kopíroval podobné stroje ze Skotska a Německa. Za hlavního autora se dnes považuje Antoine Louis, ale svou práci na popravčím stroji odvedl i německý výrobce pian Tobias Schmidt. Jedna historka tvrdí, že čepel měl vymyslet sám král Ludvík, který byl vášnivým amatérským inženýrem. Poprvé byla gilotina použita v praxi 25. dubna 1792, kdy sťala jednoho lupiče ze severu Francie. Celá země jásala – jen málokdo totiž tušil, že pravé žně na gilotinu teprve čekají… 

„Teror“ – tak dnes historici nazývají období mezi červnem 1793 a červencem 1794. V té době byla svržená monarchie, Francie bojovala proti cizím armádám a revoluční vládci země likvidovali nepřátele po tisících. Gilotina se brzy dočkala prvních politických vězňů, a to včetně těch nejslavnějších: popraveni byli i král Ludvík XVI. s manželkou Marií Antoinettou. Krvežíznivý Robespierre nechal odsuzovat k smrti za sebedrobnější prohřešky a podezření. Pod zahnutou čepelí gilotiny končili šlechtici, vzbouřenci i obyčejní lidé. Za jediný rok uťala gilotina na 40 000 hlav… Stávala tehdy na pařížském náměstí Place de la Revolution, dnes oblíbené Place de la Concorde..

Poprava místo fotbalu

Proti přáním pana Guillotina se popravovalo veřejně – a před ještě většími davy diváků než dříve. Našly se celé skupiny nejzapálenějších fanoušků, které si nenechaly ujít jedinou popravu. Ženy zdobené trikolórami prahly po krvi a hlasitě povzbuzovaly katy k větší rychlosti. Brát na popravu malé děti se stalo normálním… Většinu z toho umožnila právě gilotina. Obyčejní kati nebyli schopní popravit více než 10 lidí za den – zatímco se strojem mohlo pár mužů zabít třeba desetinásobek…

Nepotopitelná Molly Brownová přežila Titanic. A ještě horší katastrofy

Gilotina však období teroru nepřežila. Stala se takovým symbolem doby, že její použití ukončilo i dobu teroru – když gilotina sťala samotného Robespierra. 

Jako oficiální popravčí nástroj však ve Francii vydržela mnohem déle, až do doby, kdy byl zrušen trest smrti. To se stalo až roku 1981… 

A co pan Guillotin? Nechybělo mnoho, aby gilotina dostala i jeho. Naštěstí byl z vězení osvobozen po pádu Robespierrovy krutovlády. Zbytek života věnoval boji proti smrti: podílel se na objevu vakcinace, a roku 1805 se dokonce stal prezidentem Mezinárodní komise pro vakcinaci. Spojení s vražedným nástrojem nenáviděl a styděl se za něj… Zemřel roku 1914.

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.