Muž, který prožil život v kleci zoologické zahrady

Dnes se chodíme do zoologických zahrad dívat na zvířata. Ale ještě před necelými sto lety žili v klecích i lidé. A nikomu to nepřišlo divné…

Muž, který prožil život v kleci zoologické zahrady

Příběh Oty Bengy je nejlepším důkazem toho, jak moc se svět za posledních 100 let změnil. Co bylo dříve zcela běžné, nám dnes přijde nepředstavitelné a absurdní. 

V září 1908 se návštěvníkům zoologické zahrady v Bronxu objevila neobvyklá scéna: v nově vybudované expozici opičince se mezi orangutany a šimpanzi objevil malý černoch. Necelých 150 centimetrů vysoký mužík se sice mohl po pozemku zoo pohyboval volně, ale nejlépe se cítil mezi opicemi. V pavilonu opic měl lůžko a přátelil se hlavně s orangutanem Dohongem. Pro návštěvníky to byl obrovský hit. Problém spočíval v tom, že neznali příběh tohoto „exponátu“. 

Ota Benga, jak mu v Americe říkali, se narodil v Kongu, patřil do pygmejského kmene Mbuti. Žil v něm však jen 23 let. Pak na jeho rodnou vesnici zaútočili ozbrojenci placení Belgií – měl za úkol vypořádat se s domorodci, kteří ohrožovali obchodování s gumou. Ota Benga byl na lovu, ale jeho rodina a ostatní vesničané takové štěstí neměli; žoldáci postříleli prakticky všechny, včetně Bengovy ženy a dvou dětí. Když se malý pygmej vrátil, padl do rukou otrokářů, kteří před 100 lety v této oblasti zcela běžně podnikali.

Ota Benga je osobností tohoto týdne proto, že 20. března 1916, tedy právě před 96 lety, zemřel. Jeho příběh ukazuje, jak obrovský posun udělalo lidstvo za jediné století. 

Z jejich rukou ho vysvobodil až americký misionář a obchodník v jedné osobě Samuel Phillips Verner – koupil ho za pytlík soli a jedny šaty. Neudělal to však vysloveně z dobročinnosti, hledal totiž v Africe zástupce nejpodivnějších kmenů pro velkou mezinárodní výstavu v Louisianě. Protože Bengu už v rodné Africe nic nedrželo, rozhodl se svého zachránce následovat za oceán. Bohužel Verner po cestě onemocněl; kvůli malárii musel jet Benga sám.

Pygmej a Vinnetou 

V Lousianě vzbudil Benga nadšení. Patřil k nejvyhledávanějším exponátům výstavy – velkou pozornost budily hlavně jeho zuby upilované do špiček  Protože výstava měla ve svém podtitulu název „antropologická“, viděl se tu pygmej s příslušníky mnoha etnik. Několikrát se setkal s dalším "exponátem" – slavným apačským náčelníkem Geronimem, který se podle mnoha literárních vědců stal předobrazem pro románového Vinnetoua. Černoši však na výstavě žili spíš jako otroci, než jako ukázka svébytné kultury. Verner to zjistil až po návratu z nemocnice a dost ho to vyděsilo. Za své černochy však dostal na výstavě zlatou medaili za „nejlepší antropologickou expozici“.

Když výstava skončila, převezl Verner Bengu zpět do Afriky. Tam se pygmej usadil u kmene Batwa, ale přestože si u něj našel dokonce i manželku, necítil se jeho součástí. Když mu manželku uštknul had, ztratil poslední pouta a s Afrikou a už po pár měsících se proto s Vernerem dobrovolně vrátil do Ameriky – tentokrát na štaci po muzeích.

Pygmej v muzeu 

Benga se stal vyhledávaným exemplářem v Americkém muzeu přírodních věd. Měl pro sebe vlastní místnost, kam se na něj chodily dívat stovky návštěvníků. Černoch zvyklý na svobodu a otevřené prostory ale v muzeu trpěl. Míval noční můry, že se ocitl v jedné z vitrín, začal se chovat k návštěvníkům agresivně, a nakonec se pokusil z muzea uprchnout. Verner mu tedy našel lepší místo – ve výše zmíněné zoologické zahradě. 

Verner to chápal jako bohabojnou a vědecky důležitou činnost, pro návštěvníky byl však Ota Benga jen obyčejný spektákl. Mohl se sice svobodně pohybovat po zoo, ale vedení mu doporučovalo, aby se držel u opic. A Bengovi se tam opravdu líbilo nejvíc… Velký úspěch rozlítil afroamerické církevní organizace. Protestovaly proti tomu, aby byl člověk zavřený společně s opicemi, a upozorňovaly na nedůstojnost tohoto stavu. 

Jeho umístění v zoo mělo ilustrovat Darwinovu evoluční teorii a Benga měl představovat nejnižší známý stupeň člověka, bližší opicím než lidem. Po sérii článků v tisku konečně zoo rozhodla, že s vystavováním člověka skončí. O Bengu se začali starat křesťané – konečně ho naučili pořádně anglicky, opravili mu chrup, aby nepoutal na ulicích pozornost a pořídili mu první šaty. Začal pracovat na tabákové plantáži, kde si ho kolegové velmi cenili – jako jediný dokázal vyšplhat až nahoru, aniž by k tomu potřeboval žebřík. Benga se rozhodl, že se vrátí do Afriky – a že si cestu sám zaplatí. Plány mu překazilo vypuknutí 1. světové války, která znemožnila cestovat přes oceán. 20. března 1916 ve věku 32 let rozdělal oheň, spálil v něm umělé konce svých zubů a zastřelil se…

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.