Po kom získala své jméno česká antarktická stanice? Po vědci, který odhalil princip dědičnosti

O výzkumech českých vědců na Antarktidě vás pravidelně informujeme. Ale kdo stál na jejich úplném začátku jsme vám zatím ještě neprozradili.

Johann Gregor Mendel, přírodovědec, zakladatel genetiky a objevitel základních zákonů dědičnosti, studoval vídeňskou univerzitu, ale závěrečné zkoušky ve Vídni v roce 1856 se mu ale složit nepodařilo. Až do roku 1869 zůstává učitelem na reálce, a navíc vyučuje fyziku a přírodní vědy na Technickém učilišti v Brně. Neúspěch ve Vídni ho musel mrzet, ale bezpečný svět za zdmi kláštera jej rychle vymazal z mysli. 

SPECIÁL: Antarktický projekt

Hrách, hrách a zase hrách

Ve Vídni si zformuloval základní myšlenku své biologické práce a od roku 1856 začal v klášterní zahradě s hybridizačními pokusy na rostlinách hrachu. Jeho odrůdy se daly snadno odlišit podle zřetelných vnějších znaků a úroda se dala zužitkovat v klášterní kuchyni. Experimenty spočívaly v pečlivém a trpělivém křížení odrůd a hybridů různých generací.

Na konci roku 1863 vyhodnotil poslední rostliny (celkem jich prozkoumal 27 000 od 34 odrůd) a zavřel poslední záznamník popsaný nekonečnými sloupci čísel. Teď je třeba výsledky utřídit do tabulek. Trvalo to další rok. Hotovou práci přečetl na pokračování na dvou schůzích Přírodozkumného spolku v Brně 8. února a 8. března 1865.

V roce 1866 ji publikuje pod názvem “Versuche über Pflanzen-Hybriden” (Pokusy s rostlinnými kříženci) ve sborníku spolku. Tiskem vyjde koncem roku 1866. Jako obvykle je sborník podle seznamu rozeslán 134 vědeckým institucím v různých zemích.

Vědecká práce, kterou nikdo nepochopil

Senzační práci objasňující základní princip dědičnosti nalezne čtenář ve velmi nenápadném sborníku. Na čtyřiceti čtyřech stranách Mendel ukazuje schéma přechodu dědičných znaků z jedné rostliny na druhou.

Do té doby se předpokládalo, že dědičné vlastnosti se mezi sebou míchají jako když smícháme černou a bílou barvu. Vznikne něco mezi původními barvami… a stejně se měly dědit vlastnosti. Mendelova práce dokázala, že tomu tak není. Vlastnosti se dědí uspořádáním elementů (Mendelův termín pro genetickou informaci). Elementy se kombinují a on našel schéma jak se to děje.

Nejdelší vědecký experiment trvá od roku 1927. Teď ho sledujte ONLINE

Na svoji dobu je práce neobvyklá přístupem. Botanik v ní poprvé používá k výzkumu matematiku. Už to není pouhé pozorování a popis viděného. Mendel jevy zkoumá a výsledky zapisuje pomocí matematického aparátu.

Před pokusem si Mendel pečlivě popsal podmínky – jak vypadaly jednotlivé rostliny, semena atd… a když je zkřížil, znovu zanalyzoval jaké mají vlastnosti.

Z dnešního pohledu jde o metodu výzkumu černé skříňky – black boxu. Na základě změn zjištěných srovnáváním vstupů a výstupů můžeme zkoumat co se děje v černé skřínce, kam neumíme nahlédnout. O sto let dříve Mendel použil pozdější metodologii kybernetiky. S tužkou, zápisníkem, mikroskopem a geniálním nápadem v hlavě.

Sborníky vyrazily do světa a Mendel čekal na ohlasy. Nic se nedělo. Jakoby práci nikdo nečetl. Dnes je zřejmé, že se na tom podepsaly dva faktory – sborník ve kterém byla jeho práce publikována nebyl mezi tehdejší vědeckou obcí moc známý a pak matematika – hlavní jazyk práce.

Biologové té doby nemohli Mendlovi oponovat, protože spojení s matematikou bylo v jejich oboru zcela novým jevem. Práci zkrátka nerozuměli.

Elektřina ze šneků a slimáků? Čeští vědci odhalili způsob, jak ji získat

Meteorologická pozorování

V roce 1868 přebírá místo opata – představeného kláštera. Organizační náležitosti mu ale jako nenasytný moloch polykají vzácný čas. Přesto se začíná intenzívně věnovat včelařství a každý den provádí meteorologická pozorování. Začal s nimi už v roce1857 ameteorologické charakteristiky pečlivě měřil do 20. prosince 1883.

Člověk, kterého dnes vědecká obec bere jako zakladatele genetiky, se ve své době považoval hlavně za meteorologa. Pádným důkazem jsou jeho vědecké publikace – z 13 je jich meteorologii věnováno 9.

Nově objevený žralok je hybrid. Důkaz evoluce v přímém přenosu

Nejvíce zaujme práce z roku 1871, Die Windhose vom 13. October 1870 (Větrná smršť z 13.10.1870).  Mendel v ní podrobně zaznamenal průběh smršti, která byla mimořádná nejen dobou a místem výskytu, ale i rozsahem způsobených škod. Pravděpodobně jde o první opravdu vědecké popsání tohoto jevu na světě.

Dne 13. října 1870 měli jsme v Brně příležitost pozorovat velmi vzácný jev, větrnou smršť neboli trombu a současně jsme se mohli přesvědčit o škodách, které tento zlomyslný povětroň může způsobit. Jakkoli impozantním se může toto hřmotné drama jevit z určité vzdálenosti, tak nebezpečným a nepříjemným se stává pro všechny, kdož s ním přijdou do bezprostředního styku. To poslední mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, neboť větrná smršť z 13. října se přehnala nad mým bytem v klášterní prelatuře na Starém Brně, a mohu děkovat jen šťastné náhodě, že jsem to odnesl pouhým leknutím. 
(z úvodu práce) 

Johann Gregor Mendel se narodil se roku 1822 v severomoravské Hynčici v rodině sedláka. Měl zdědit grunt, ale farář přemluvil rodiče, aby zvídavého chlapce poslali na studie. Z filosofické školy v Olomouci ho roku 1843 profesor fyziky doporučil do augustiniánského kláštera sv. Tomáše v Brně. Tam se Johann stal bratrem Gregorem. 4. srpna 1847 je vysvěcen na kněze. Studuje na univerzitě ve Vídni a od roku 1853 učí jako suplujícího učitel na tehdejší německé vyšší reálce v Brně.

Sláva ukrytá v budoucnosti 

Johann Gregor Mendel zemřel 6. ledna 1884. Rekviem na pohřbu dirigoval další moravský gigant Leoš Janáček, kterého Mendel jmenoval vedoucím brněnského kúru.

K lítosti pozdějších historiků byl trochu uzavřený, neudržoval s nikým dlouze trvající korespondenci, nepsal si deník. Měl své sny, ale žádné se nenaplnily v takovém rozsahu, jak si představoval.  

Bude teplo a sucho a na sníh zapomeňte. Do konce století se klima v Česku změní

Žádný z „vyvolených“, kterým se sborník popisující „Pokusy s rostlinnými kříženci“ tehdy dostal do rukou netušil, že za šestnáct let od autorova úmrtí bude Mendelovo jméno ve všech učebnicích biologie.

Třicet čtyři let od jejího vzniku se ukázalo, že principy v ní popsané vysvětlují dědičnost u rostlin i zvířat. Práce položila základ genetice – vědní disciplíně, která zkoumá přenos dědičných informací z generace na generaci a vzájemné vztahy mezi dědičnými jednotkami a znaky a jejich vztahu k prostředí.

Moje vědecká práce mi přinášela  hojně uspokojení a jsem přesvědčen, že ji zanedlouho celý svět uzná.

Johann Gregor Mendel 1.10. 1883

 

Mendelovy mýty…

Rozhovor s PhDr. Jiřím Sekerákem, Ph.D.  vedoucím Mendeliana, Moravského zemského muzea v Brně.

Co dnes představuje Mendel?   

Mendel je světový fenomén, ale neodmyslitelně spjatý s Brnem. Je zakladatelem genetiky, dnes asi nejdynamičtější vědecké disciplíny. Jiné obory moderní vědy vznikaly na mnoha místech světa současně, na různých univerzitních a vědeckých pracovištích. Základy genetiky byly ale položeny pouze zde – v Brně. Nejde jen o klášter, kde Mendel bydlel a prováděl své pokusy.

V budově bývalé brněnské reálky na Jánské ulici č. 22 Mendel v roce 1865 poprvé zveřejnil svůj objev na dvou zasedáních Přírodozkumné společnosti, kterou spoluzaložil. Zde bylo poprvé veřejně předneseno to, co se později stalo genetikou.

Co všechno obsahují vaše sbírky s tématikou Mendel?

Nejdůležitější častí jsou dokumenty písemné povahy, které souvisí s Mendelovým životem a jeho vědeckou činností. Dále pak dokumenty, které souvisí s historií Mendelova vědeckého odkazu a s dalším vývojem genetiky u nás a ve světě. Bohužel, řada originálů se nedochovala,  nebo je roztroušena po celém světě. Jedině v našem archivu jsou tyto, jinak těžko dostupné, nebo již nedostupné dokumenty uchovávány v kopiích.

Kolem Mendela a jeho práce vznikla celá řada mýtů…

Nejde o mýty v pravém smyslu, spíše jde o opakující se tvrzení, která nejsou nijak historicky podložená. Například o jeho pokusech na myších. Objevuje se to i v seriózní literatuře, ale musíme konstatovat, že z doby Mendelova života neexistuje v pramenech jediná zmínka, která by o nich hovořila.

Často jde o drobnou nepřesnost v citaci, která se časem stává samozřejmou. Příkladem mohou být dvě data Mendelova narození. Mendel sám uváděl datum 22. července 1822, ale v jeho rodném listu je uvedeno 20. července. Kolegyně Dr. Anna Matalová kdysi zveřejnila v odborném článku hypotézu, že pozdější datum může být ve skutečnosti datem Mendelova křtu. (V minulosti často datum křtu nahrazovalo skutečné datum narození.)

Můžeme toto vysvětlení považovat za velmi pravděpodobné, ale nejde o historicky doložený fakt. Přesto dnes naleznete v literatuře toto hypotetické vysvětlení uváděné většinou jako fakt. 

Proč podle vás zůstal Mendel během svého života takřka neznámým badatelem?

Oblíbeným tvrzením je, že jde o důsledek skutečnosti, že Mendel publikoval svůj objev v lokálním, obskurním časopise. Jinými slovy, že nešlo o opravdu vědecký časopis.

To není pravda. Časopis Přírodozkumného spolku z Brna byl ve své době uznávaným odborným periodikem. Byl odesílán na 134 vědeckých institucí, univerzit a spolků v Evropě i Americe. Sám Mendel ještě navíc poslal dalších 40 výtisků své práce různým vědcům a odborníkům. Čestnými členy Přírodozkumného spolku byli přední evropští vědci jako Bunsen, Unger, Virchow a Purkyně. I tak ale Mendelův objev zapadl bez většího ohlasu.

Bylo to však spíš proto, že Mendelovo myšlení a hlavně způsob jeho experimentální vědecké práce předběhl vývoj ve vědě o celá desetiletí. Časopis v tom nehrál roli.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.